Nějakej pátek už spolu jsme a navíc neděláme věci tak, jak je dělají všichni ostatní. A když něco děláš jinak, lidi se ptají, proč to neděláš tak jako všichni a často narážíš na těžký nepochopení. Následující seznam je manuál pro všechny, kdo nechtěj dostat po čuni. Neptejte se. Když k některý z následujících věcí dojde, dozvíte se to.
1) Neměli byste se už vzít?
Tuhle otázku slýcháme přibližně dvakrát do měsíce na různých místech a od různých tazatelů. Při ideální konstelaci hvězd se poštěstí klidně i třikrát denně. Já odkazuju na Architekta a on s úsměvem říká, že snad někdy. Já bych se klidně vdávala, ne že ne. Jsem už dostatečně stará a taky dostatečně vědomá toho, že mám vedle sebe poklad (tzn. zakopu ho někde hluboko pod zem!). Ale je to na Architektovi. Svatbu neberu jako pojistku vztahu ani jako továrnu na štěstí, ale spíš jako posun dál. O svatbě spolu mluvíme, máme představu o tom, kolik do toho chceme vrazit a jak by měla vypadat. Zbytek necháme plynout.
2) Nechcete už děti?
Ne, nechceme. Jasně, stárneme, to je bohužel (nebo spíš bohudík) nezastavitelnej proces. Já jsem vděčná za tu spoustu zážitků, který společně máme, za země, který jsme procestovali a taky se těším, že tím naše dobrodružství nekončí. Děti chceme oba, ale pořád si chceme ještě chvíli užít a být jen my dva. Nechci si pak jednou se dvěma vitamínkama lítajícíma po bytě vyčítat, že nemám na co vzpomínat. Vyblbneme se teď společně a pak konečně zahnízdíme. Navíc pro nás oba je dítě obrovskej závazek a chceme mu poskytnout to nejlepší zázemí, lásku a hlavně náš čas. Zatím máme jen tu lásku.
Kdyby se nám to ale náhodou přes všechnu latexovou ochranu povedlo, tak se s vitamínkem popasujeme i dřív, ne že ne 🙂
3) A už před sebou prdíte?
Prej že tohle je jasnej ukazatel toho, jak moc jsme si blízký. No nevim teda. Jak by řekl můj děda: „To, co ty máš v prdeli, já nemusím mít v nose.“ Souhlas! To, že se tyhle tělesný procesy snažíme před druhým eliminovat, je spíš o úctě a taky trochu o pocitu trapnosti. Jasně, někdy to uklouzne, ale jinak si radši prdím o samotě 🙂
Jediná chvíle, kdy se nehlídám, je spánek. Takže doufám, že Architekt spí tvrdě, protože jinak…
4) Nechcete si pořídit auto?
Tuhle otázku provází většinou ještě jedna – to vám to cestování vlakem nevadí? Naprosto upřímně a bez vytáček svorně odpovídáme, že ne. Jasně, cesta vlakem trvá přes pět hodin, musíme jednou přestupovat, ale má to jeden úžasnej benefit. Nikdo z nás se nemusí soustředit na cestu (rozuměj řízení), můžeme spát, číst si, povídat si, koukat na filmy nebo jen tak odpočívat, což bývá po pracovním dni celkem žádoucí. A když nerelaxujeme, vlezeme do vagonu se stolky a zásuvkami a pracujeme. Jak říká Architekt – pronájem kanceláře na pět hodin za dvě stovky? Víc než dobrej deal.
Auto je navíc pro nás dost velkej žrout peněz. A takovýho mazlíka doma nepotřebujeme.
5) Vy jako vážně nemáte televizi? A co jako doma děláte?
Vážně? NEMÁME. O Vánocích jsme dokonce dostali nabídku na adopci jedný dosluhující. Podívali jsme se na sebe a zavrtěli hlavou. Jojo, jsme hrozný neandrtálci 🙂
A co že teda děláme, když nečučíme na barevný fleky?
No…Jasně, to děláme taky. Lepší než jeden připitomělej seriál je rozhodně sex, o tom žádná. A když není sex, je spousta jiných činností.
Čteme si. Povídáme si u sklenky vína. Jdeme se projít. Koukáme na film na počítači, kde nás neruší reklamy, kde můžeme koukat v originále s titulky a hlavně si pustíme, na co máme náladu. Vaříme spolu. Občas tak uklízíme – ano, oba. Jdeme někam na něco dobrýho, do kina, do divadla, na výstavu. Pijeme spolu kávu, občas zvelebíme něco v bytě. V tom nejtragičtějším případě pracujeme.
Nejkrásnější je, když někdo nadhodí „cos říkala na tu včerejší ordinaci/ulici/jakákoliv jiná kravina, kterou včera vysílali?“ a vzápětí se ozve „jo vy vlastně nemáte telku“. A někdy se hledá těžko jiný téma k hovoru než jen to, čím nám včera kouzelná bedýnka nakrmila hlavy.
Tak a teď se podělte vy o otázky, který vás derou a vytáčej. A neříkejte, že nemáte ani jednu!
Hu! Vaše Terez z doby kamenný
😀 jachachaaaaa 😀 První dvě otázky na 100% (i když většinou jinak formulovaný: „Kdy bude svatba?“ a „Neplánujete už miminko?“).
Auto a televizi taky nemáme, ale na to se mě asi ani nikdo moc neptá.
Jo ale ještě „a nelezete si v tom malým bytě na nervy? nehledáte už něco většího?“
jak mi mluvis z duse!! fakt…tak my mame neco splneno, to je pravda…ale o tom miminu…je to des, vsichni na me koukaj, prohlizej si me..jestli nahodou uz?!? Tak tohle me docela vytaci..az zo bude, tak to bude, ne??
Hahaaaa! Tak víkend u našich nezklamal 😀 Máma se mě zeptala, jestli se nás přítelovi rodiče neptají na vnoučátka. Tak jí říkám, že ne, že přece mají rozum stejně jako moje rodiče. A máma prej: ale já bych vnoučátko brala.
Klasika 😀
To je kouzelný 😀
Jako bych četla o sobě – o nás. Ach! Je tsk skvělé vědět, že někde existují dva lidi, který to mají stejně :)))