Skip to main content
knihy

7 důvodů, proč je čtení knih prospěšný pro náš život

Vždycky jsem si ráda četla. Už jako malý holce mi mamka vždycky četla pohádky a příběhy – milovala jsem Štuclinku a Zachumlánka, Baryka, Broučky a na chatě jsem po o vždycky čekala na pohádku ze Špalíčku od Františka Hrubína. Postupem času už jsem nechtěla číst jen pohádky a přes dívčí romány jsem se pročetla až do dnešních dní. Čtu všechno – romány, literaturu faktu, sci-fi, detektivky, thrillery, povídky. A je spousta věcí, který mi knihy přinesly. Berte to jako malou inspiraci, proč svou pozornost stočit od mobilů a televizí zpět k papírovému kamarádovi.

1) Knihy nám rozšiřují slovní zásobu a osvěžují znalost gramatiky

Jednou už jsem to tu někde zmiňovala. Když jsem studovala ČVUT, neměla jsem tolik času číst a během té doby jsem si uvědomovala, jak moc se ztenčila a zhoršila moje slovní zásoba. Když jsem si nemohla vzpomenout na dostatečně výmluvný slovo, nenašla jsem ani synonymum, protože jsem ho jednoduše neměla kde vzít.

Jakmile jsem si ale začala znovu číst, můj slovník se okamžitě obohatil. Spoustu slov, která jsem si přečetla, jsem si ukládala do „kartotéky“ a bylo mnohem jednodušší je použít. Druhá věc je, že se mi mockrát osvětlil význam slov a zároveň upřesnilo jejich použití. Používání slov v řeči je pak tak nějak naprosto přirozený a jasný a hlavně neblekotám.

Nesmím zapomenout na to, že čtením knih si chtě nechtě připomínáme českou gramatiku. Shody přísudku s podmětem, čárky, vyjmenovaná slova, skloňování zájmen, to všechno na nás vyskakuje z každého řádku knihy. A pokud vnímáme to, co čteme, vnímáme i gramatiku a je pak mnohem snadnější napsat třeba dopis bez ztráty kytičky 😉

Tip na knihu: František Nepil – Dobré a ještě lepší jitro

2) Díky knihám se učíme soustředit

Roztěkanost a nesoustředěnost se staly součástí našeho každodenního bytí. Je pro nás těžký soustředit se na jeden úkol, odbíháme od něj (pokud nás nebaví), děláme deset věcí najednou (a žádnou pořádně) a ve výsledku to stojí za starou belu. S knihami je to stejný. Pokud se nesoustředíme na to, co čteme, musíme si stránku přečíst třikrát a po pěti stranách nás to přestane bavit. Ale když se naučíme „vypínat“ okolní svět a soustředit se na obsah knihy a děj, může se nám leckdy stát, že třeba přejedeme zastávku, na které jsme chtěli vystoupit 🙂

Pro ty, co tvrdí, že jim to nejde – nic nejde hned. Když si hned na začátku nevyberete Čekání na Godota, ale třeba krátké humorné příběhy, rozhodně vám půjde soustředění lépe 😉

Tip na knihu: Evžen Boček – Poslední aristokratka

3) Díky knihám si budujeme fantazii

Tento bod úzce souvisí s bodem 2). Pokud se na knihu dokážeme soustředit, je pro nás mnohem snazší nechat se dějem pohltit a stát se jeho součástí. A takový pocit bych přála každému čtenáři. Číst knihy je krásná věc, ale umět se do děje ponořit a nechat emoce a pocity, aby probublaly napovrch a ze čtení udělaly zážitek namísto nutného zla (třeba povinná maturitní četba), to je teprve jízda. A věřte mi, že jsou knihy, u kterých se budete smát, bát, brečet i zuřit 🙂

Tip na knihu: Terry Hayes – Já, poutník

Nejlepší odpolední pauza ;-)
Nejlepší odpolední pauza 😉

4) S knihou nikdy nejsme sami

Začala jsem si všímat toho, že je víc a víc lidí, kteří neumějí zpracovat ticho a klid. Když taková situace nastane, musí si začít pískat / pustit hudbu nebo televizi / někomu volat. Samota a ticho je pro ně něco jako strašák. Jít sám třeba do kavárny nebo bistra je skoro zločin a pokaždý si musí najít někoho, s kým se tam sejdou.

Já otevírám knihu. A najednou nejsem sama. Užívám si ticho, které mi poskytne možnost naplno se věnovat knížce a jediný zvuk, který vnímám, je otáčení stran. A pak je najednou ticho tak nějak milejší a krásnější, samota míň osamocená a čas strávený v jednom plnohodnotný.

Tip na knihu: Patrik Hartl – Malý pražský erotikon

5) Díky knihám máme vždycky téma hovoru

Údajně se obklopujeme lidmi, kteří jsou nám alespoň trochu podobní. Takže pokud jsme knihomolové, máme ve svém okolí někoho se stejným „postižením“. A je báječný, když můžeme svoji vášeň sdílet. Začnete si vyprávět, co jste přečetli, co se vám líbilo a co už byste si nikdy přečíst nepotřebovali, jakej hlavní hrdina se vám líbí a koho naopak nemůžete vystát. Půjčujete si navzájem knihy, posíláte ty elektronický a pořád budujete minimálně jedno téma, na který si máte vždycky co říct.

Když se pak dostanete do společnosti více lidí a řeč se stočí na knihy, máte vždycky čím přispět. Není nic smutnějšího než muset přiznat, že jste naposledy četli Honzíkovu cestu na základní škole…

Tip na knihu (o který se určitě bude zase brzy mluvit 🙂 ): E.L.James – 50 odstínů temnoty

6) Spoustu filmů už znáte předem

Je zajímavý číst knihy a pak se jít podívat na film podle knižní předlohy. Na základě vaší fantazie jste si tak nějak určili, jak by měl vypadat hlavní hrdina, co by se ve filmu mělo a nemělo objevit, jak by vůbec scéna měla vypadat. A pokud máte někoho, kdo knihu četl taky, není nic lepšího než jít na film společně a pak ho pěkně zdrbat!

Navíc můžete mít v záloze vždycky nějakej film, kterej chcete vidět a pak nemusíte složitě hledat, na co se podívat. Podíváte se na nějakou „knihu“ a o zábavu je postaráno.

Tip na knihu: Paula Hawkins – Dívka ve vlaku

Slečna Peregrinová už je v kinech!
Slečna Peregrinová už je v kinech!

7) Knihy nám můžou pomoci s historií

Knih je spousta a každý den se vydávají nové. A i když se třeba jedná o smyšlený román, může mít základy v historických událostech. Můžete se tak dozvědět o politických sporech, tajných agentech, skrytých faktech válek nebo pohnutém příběhu skutečných lidí. Nakonec se tak může stát, že i díky takové knize se vám některé střípky, které znáte, pospojují do celistvého obrazu. A to je přeci skvělej bonus!

Tip na knihu: Anne Franková – Deník Anny Frankové

Popravdě jsem ani nevěřila, že toho „vyhrabu“ tolik. Ale je to tak. Lidi, čtěte! Obohatí to nejen vaši duši, ale i život 😉

Čao, vaše knihomolka Terez

 

 

Sdílením zachráníš jedno koťátko!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *