Na prodloužený víkend měl podle původního plánu přijet Architekt. Jenže..Padesátej ročník KVIFF mají za humny a tak se jen tak mezi řečí zeptal, jestli bych to nechtěla zažít. A já že jo, že přijedu. A na jeden den zakusíme atmosféru festivalových Varů. Jak to všechno probíhalo, co jsme viděli, zažili a ochutnali? Čtěte dál a dozvíte se víc 🙂
Co bylo před KVIFF?
Nikdy jsme na KVIFF nebyli, takže jsme zabrousili na web a začali hledat, co a jak. Jako nejlepší den pro naši návštěvu se jevila sobota, takže jsme okoukli filmy a začali vymýšlet, jak koupit lístky. No, ze začátku jsme z toho byli trochu perplex. Vůbec jsme se neorientovali, co jsou festival passy (FP), jak se dostat na film a jestli to má vůbec cenu zkoušet. Nakonec Architekt, po všem vzdychání a co by kdyby, řekl, že ve čtvrtek sedne na první ranní vlak a stoupne si do fronty na předprodej (lístky na pátek a sobotu), koupí festivalový passy a snad se někam dostaneme.
No super! Aby toho nebylo málo, před tátou jsem se něžně zmínila a oni se toho chytli. Ale ne – jéé, my si to zařídíme! Řekli mi – zařiď nám to a my pojedem. No paráda ne? Takže jsem ještě večer našla hotel v Sokolově (poslední pokoj!), rezervovala a Architektovi řekla, že shání o dva passy víc. No, nadšení vypadá jinak 😀 Ale popas(s)oval se s tím a smířil se s ranní výletem do Varů.
Našli jsme filmy, které chceme vidět a s nejasnou budoucností Architekt ráno vyrazil do Varů. Předprodej začínal v devět.
První SMS – 7:23
„Tak jsem na miste. Prede mnou je asi stovka lidi. Tak by to snad mohlo klapnout, kdyz lidi nebudou svine.“
A že to lidi umí, že jo 😀 Mistrovství v hokeji budiž příkladem.
2. SMS – 7:42
„Uz je stejne lidi za mnou jako prede mnou.“
No, první rychlík byla očividně ta nejlepší volba.
Telefonát – 9:52
„Mám všechno. Festival Passy, lístky na filmy. Dobře, že jsem jel dneska brzo ráno. Ta fronta je hrozná.“ MMS přišla vzápětí.
 |
| přímý přenos z Varů 🙂 |
Takže ano, tohle je jednoznačně super řešení, jak získat lístky na filmy, na které chcete. Nevýhoda je, že si na to musíte vzít volno. Ale šance získat lístek je vysoká. Navíc, dva dny dopředu se prodávají lístky opravdu jen první den předprodeje, zbytek festivalu už kupujete lístky jen na další den. Existují spousty možností, jak jinak se na filmy dostat, FP vám hodně pomůžou. Jen namátkou, hodinu před představením se ruší všechny nevyzvednuté rezervace, 5 minut před představením zaniká nárok na zhlédnutí i lidem se vstupenkou, před kinem je prostor pro lidi s FP, které v případě volných míst pustí dovnitř. Na hlavní pokladně lze sehnat vrácené vstupenky atd. Rozhodně pohledejte, na spoustě blozích se dozvíte víc o systému. My to měli jednoduchý, stačilo se včas dostavit do sálu.
Já jsem se vrhla na průzkum internetu, abych jen nečinně nepřihlížela, zatímco Architekt konal. Vytiskla jsem mapy, našla vlakové spojení do Chebu, prohledala, jak daleko jsou od sebe jednotlivé kinosály a jak se k nim dostaneme. U
Cuketky jsem nastudovala, jak neumřít na žlučníkovej záchvat a alespoň trochu dobře se najíst a kde najít ucházející kafe. Počasí slibovalo krásných 33°C, takže probíhaly ryze letní přípravy.
V pátek už jsem vyrážela dřív z práce vstříc něčemu novému a těšila se jak na svoje první Vánoce 🙂 Jen ti vodáci (namol, slizký a vtíravý jak Alpa) mi trochu kazili jinak oblíbený cestování vlakem.
A jak probíhal náš jednodenní výlet do Varů (a taky do Varu)? Jak jsme se popasovali s vedrem, hladem a volným časem? To vám povím zase příště, v pokračování tohohle víkendového dobrodružství. Stay tuned!
Vaše Terez ve varu už dávno doma z Varů
