 |
| Hotel Thermal |
 |
| Karlovarské vřídlo |
Začínalo být docela teplo. Po promenádě jsme se vydali směrem k vřídlu, kolonádě a i našim promítacím sálům. Potkáváme Nespresso bar, ale z papírových kelímků se nám kafe moc pít nechce. Pokračujeme dál, já se stavuju na informacích pro pohledy a známky (ahoj, Nějn) a už jsme u vřídla. Projdeme budovu a zjišťujeme, že můžeme na prohlídku podzemí vřídla. Nu, proč ne? Kupujeme lístky na 11.hodinu a jdeme ještě courat. U vřídla kupujeme horkou oplatku (protože bez ní by to nebyly Vary) a jdeme směrem k domu České televize. Tam pokoukáme, politujeme ty chudáky, co se ve vedru promenují v plyšových převlecích a mažeme zpátky k vřídlu.
 |
| Procházka korytem řeky |
A pak přišel hlad. Po půl dvanáctý jsme mazali k Vodafone Parku, kde jsme objevili přívěs s burgrama. Objednali jsme si a po nás se přihnal zástup lidí. Prostě štěstí. Burgery byl výborný a s klidným srdcem je doporučím znova, pokud na KVIFF budou. Za cenu cca 145 korun velká paráda. Burger, hranolky, dva dipy, k tomu ještě koupit točenou kofolu a bylo nám blaze.
 |
| Mňam burger |
Po obědě ale nastal čas na filmy! Hurá do kina/divadla! Jako první jsme vyšplhali na kopec nad Městské divadlo do divadla Husovka na film Vlna vs. břeh. Při příchodu jsme zjistili, že z druhé strany je „přilepená“ restaurace/kavárna Bokovka, o které Cuketka psal. Shodli jsme se, že sem zajdeme na kávu. A aby toho nebylo málo, měli tu Naše maso!
Film byl fajn, ale dost náročný na koukání. Pojednával o autorech tzv. Slovenské nové vlny. Rozhodně to bylo zajímavý, ta tvorba má něco do sebe, ale jednotlivé záběry byly dost krátké, myšlenky často nedokončené a výsledek byl lehce zmatený. Ale nahlédnout pod pokličku tvůrců tohohle hnutí bylo super, ty fotky mají duši a nápad a to já oceňuju.
Po filmu Bokovka. Nezklamala. Nespresso konečně ve správném množství, k tomu domácí jahody se šlehačkou a karafa vody. Uvnitř příjemný chládek, přeci jen půl metrové zdi mají něco do sebe. Po rychlé kafe pauze směr další film.
 |
| takovou uličkou se dostanete k divadlu Husovka 😉 |
Tentokrát jsme zamířili do Městského divadla na film Nebeští nomádi. Příběh rodiny, která stále žije podle starých tradic v jurtě v horách v Kyrgystánu, byl neskutečný. Tady se naopak na délce záběrů nešetřilo, člověk měl dost času nasát atmosféru. Jazyk nomádů dokresloval už tak dokonalou scenérii a vcelku jednoduchý příběh o pokroku, lpění na tradicích, vzdělání, lásce a starých příbězích dostal zcela nový rozměr. Poslední záběr mi vehnal slzy do očí a ještě dlouho ve mně zanechal ten zvláštní pocit..
Divadlo jsme museli opustit a vydali jsme se na zmrzlinu opět k Vodafonu. Jogurtová s karamelem a jahodama neměla chybu. Chvíli jsme pochodili kolem vřídla a zamířili jsme do divadla na poslední film. Jako poslední jsme vybrali film Cesta do Říma s českým poměrně hvězdným obsazením pod taktovkou polského režiséra Tomasze Mielnika.
 |
| Městské divadlo Karlovy Vary |
Začátek byl super. Fakt. Smála jsem se tomu zvláštnímu hlídači v galerii, bavila mě kamera, osekaný dialogy, femme fatale Berenika. Ale s přibývajícími minutami film vláčněl, zamotávali jsme se do příběhů jednotlivých osob, které zlodějíček na své cestě potkával a posledních 20 minut filmu už bylo jedno velký COŽE. Konec mě zklamal hodně a odcházela jsem z kina otrávená. Když jsme to pak rozebírali, říkám: „Já měla pocit, jak kdyby to byla parodie na film.“ A všichni mi dali za pravdu. Takže asi tak.
Po cestě do Říma nám docela vyhládlo, takže jsme se vydali zpátky k hotelu Thermal. Zkusili jsme dvě restaurace, ale v devět zavíraly, takže jsme měli smůlu. Tohle je pro mě hodně nepochopitelný, proč restaurace v průběhu KVIFF zavírají málem před setměním. Nakonec jsme si dali nějaký smažený prasečiny přímo před Thermalem, koupili jsme si pivo Lobkowitz, který po celodenním horku bodlo a bylo nám blaze.
Před odchodem na vlak jsme rychle blejskli poslední fotky na Instax, na mobil a jelo se domů. Vlaky nikterak posílený nebyly, takže jsme vyjeli do Chebu posledním osobákem ve 22:22, v Chebu jsme byli o půl dvanácté.
 |
| Dřevěná kolonáda, dokonalost |
Dojmů jsme si přivezli spousty. Na jeden den být součástí toho všeho je super. A pro mě je to popravdě naprosto dostačující. Byla jsem ráda, když jsem večer vlezla pod sprchu a do svý postele a nemusela do noci poslouchat opilý filmový nadšence ve stanovém městečku.
Na kolik nás KVIFF vyšel?
– hnusný kafe 38 Kč/ břečka
– Radler 69 Kč/ 0,5l (fakt!)
– Vstup do vřídla 90 Kč/ 30 min
– Oplatka 9 Kč/ ks (!!)
– Burger 145 Kč/ burger, hranolky, dipy (mňam)
– Točená kofola 30 Kč/ 0,5l
– dobrý kafe 45 Kč/ espresso
– jahody se šlehačkou 97 Kč/ mini miska (uf)
– frozen jogurt 50 Kč/ ks
– jídlo u Thermalu – cca za stovku se člověk bohatě najedl
– Pivo Lobkowitz – 40 Kč/ 0,5l normál nebo 0,4l speciál
Shrnutí. Jet na jeden den je super. Nešetřili jsme a užili jsme si to se vším všudy. Filmů bychom mohli vidět i víc, stačilo by chtít. Karlovy Vary jsou nádherný město a rozhodně stojí za to je navštívit, nejen v průběhu festivalu. Ten tomu ale dodá punc výjimečnosti a vy si prostě připadáte jinak 🙂 Doufám, že tu najdete informace, který se vám budou třeba příští rok hodit 😉 Díky, Vary, snad zase za rok!
P.S.: Jsem slibovala celebrity a nakonec kulový! Potkali jsme či viděli následující osobnosti – Jirka Macháček, Táňa Vilhelmová, Miroslav Donutil, Dan Bárta, Jitka Čvančarová s manželem, Berenika Kohoutová. Na nikoho dalšího už si nevzpomínám a nebo se dobře maskoval 😉
