V poslední době mám pocit, že mi spousta věcí přerůstá přes hlavu. Došlo to tak daleko, že jsem se v pátek doma úplně obyčejně rozeřvala vyčerpáním – jojo, i takový suteréni jako já mají svoje dna 🙂 I proto jsem před měsícem kývla na skvělou pracovní nabídku v Liberci, takže ano, vracím se domů! Sice to bude znamenat (už znovu) částečný odloučení od Architekta, ale věřím, že to nějak dáme.
Jak tak pendluju mezi Libercem a Chebem, dělám milion věcí, snažím se všechno stíhat o víkendu a to ještě mnohokrát pracuju, tak na nic pořádně nemám čas. Ušila jsem si na sebe bič a ten mi holt práská za prdelí, až to bolí 🙂 Nemám čas ani na to něco psát a ke čtení jiných blogů se dostanu jen okrajově (prokrastinace v práci, ehm). I to málo ale stačilo, abych si zas potvrdila, jak je to všechno na jedno brdo. Jde to vůbec vyčnívat mezi dnešníma ženskejma blogama něčím, o čem jiný baby nepíšou? Protože ruku na srdce, nejvíc letí:
- fashion – tohle jsem si koupila, tamto jsem měla včera na sobě, po týhle kabelce toužím, sem mě pozvali tihle a dali mi tadyto, trendy letošního jara – zimy jsou takový
- beauty – na obličej napatlám tadyto, rtěnku v tomhle odstínu zbožňuju, tadyten scrub musíte vyzkoušet, vlasy si češu zprava doleva, v téhle parfumerce mají super akci, když objednáte s mým kódem, dostanete 10% slevu (a já provizi)
- lifestyle – cvičím tady, na kafe chodím tam, na dovolenou jsem jela za sedmero řek, s touhle kamarádkou jsme se podívaly na otvíračku tohohle obchodu (nezapomeňte se podívat na její skvělej blog), tady máte week in pictures
- motivační – jděte za svými sny, dělejte tamto, nezkoušejte tohle, poslouchejte svoje srdce, vybojujte si místo na slunci, karma je všemocná
- food – vařte tohle, ochutnejte tamto, objednejte si tadytu dobrotu, s přítelem jsme šli do týhle nový restaurace, jsem vegan/paleo/lakto free a vařím proto takhle
Neberte to tak, že výše zmíněný zaměření blogu haním. To ani v nejmenším. Ale na takovej vzorec se dá napasovat 90% dnešních blogů.
Je jen jediná věc, která tak nějak spojuje všechny blogy napříč internetem.
PENÍZE.
(Protože, ruku na srdce, vášeň a zapálení pro věc v tom není úplně pokaždý.)
Když si chceme kupovat hezký hadříky, značkovou kosmetiku, všechny super výživový doplňky, chodit do restaurací, jezdit k moři a užívat si trochu život, prachy potřebujeme pořád.
Většina z nás se uchýlí ke klasickýmu koloběhu. Chodím do práce, každý měsíc dostanu (ne)adekvátní mzdu, poplatím nájem, hypotéku, jídlo, kroužky pro děti, benzín do auta a co mi zbude, za to si udělám radost a nebo (v tom úplně nejlepším případě) přebytek peněz vložím na spořící účet, kde se mi peníze zhodnotí za rok jedním procentem.
Ze 100 000 korun mám za rok celou tisícovku výdělku. Než mi ji banka zdaní. Tak to je teda láce.
Mě osobně tohle štve. Ve škole se něco jako investování považuje asi za sprostý slovo. A doma mě k němu nikdy úplně nevedli (lépe řečeno, doporučili mi kupovat nemovitosti, ehm). Když jsem se zeptala na podílový fondy, bylo mi řečeno: „Nikdy jsem to nezkoušel, ale radši bych to nedělal.“
Úplně jsem slyšela svýho dědu, jak říká: „Kdo se bojí, sere v síni.“
Na investování si člověk jednoduše musí přijít sám. Číst, ptát se, překládat články z angličtiny, chodit na přednášky (a třeba i na ty špatný, zkušenost je to taky).
Ne každej se narodí se zlatou lžičkou v puse a bohatstvím, který mu s plnoletostí spadne do klína. Ale pořád je hodně těch, kteří se díky svýmu odhodlání dostali hodně vysoko, aniž by měli za zadkem zazobanýho papá a tým poradců.
Já sama se k investování odhodlávám už dlouho. Je mi 27 a ještě jsem se do toho nepustila. Už teď vím, že jsem měla začít dřív. Ale lepší pozdě než nikdy. A jelikož jsem zatím na český blogoscéně neobjevila žádnou ženskou, která by o penězích a investování psala z pohledu pokusnýho králíka, půjdu do toho.
Nehodlám se tu zabývat pochybnejma byznysama a letadlama už vůbec ne (leda jako odstrašujícím příkladem). Chci jen ukázat, že nejen chlapi se můžou naučit investovat a přilepšit si.
Budu jen ráda, když ke mně nový téma přitáhne i nový čtenáře (vypočítavá mrcha level 10). Nechci ale zanevřít na to, o čem jsem psala dřív, to ani náhodou. Chci jen přijít s něčím novým, porozumět P2P půjčkám, podílovým fondům a akciím.
Lepší budoucnost si bohužel nezajistím zaplněnou knihovnou, skříní oblečení ani policí kosmetiky. Ale pasivní příjem, to je jiná.
Tak co vy na to? Myslíte si, že jsem se pomátla nebo je to dobrej nápad? Chcete sledovat moji cestu za lepšími (bohatšími) zítřky?
Pa, vaše „investorka“ Terka
