Skip to main content
já

Moje malý odtajněný úchylky

Mých fotek tady na blogu ani na instagramu moc nenajdete. Přijde mi to zbytečný, protože kvalita (nebo nekvalita) psaní se neodvíjí od toho, jak kdo vypadá. Ale protože sama ráda čtu o tom, jak moc velký podivíni jsou ostatní, chtěla jsem vám taky pár takových pikantností ze svýho života sdělit 🙂 Doufám, že nejsem jediná divná (a že vám to vynahradí tu absenci selfíček…)!

Celý článek

rodinka

Typy lidí, kteří se dříve či později objeví v našem životě

Je mi 27. Netvrdím, že jsem sežrala encyklopedii, nespím na novinách a vím, že nic nevím. Ale pozoruju a poslouchám. A tak jsem si nemohla nevšimnout, jak se životem mým i mých přátel míhají podezřele podobné exempláře lidí. Lidí, co nám život moc neulehčují. V lepším případě jsou to kamarádi nebo známí, kteří nás tolik neovlivňují a máme možnost určit, kolik času jim věnujeme. V tom horším případě je to rodina. Možnosti máme podobný, většinou si ale volíme tu pro nás trochu méně schůdnou – nějak to s nima vydržet, i když nám můžou pekelně pít krev.

A koho že jsem to v našich životech odhalila? Celý článek

zátiší

5 věcí, na který byste se mohli přestat ptát

Nějakej pátek už spolu jsme a navíc neděláme věci tak, jak je dělají všichni ostatní. A když něco děláš jinak, lidi se ptají, proč to neděláš tak jako všichni a často narážíš na těžký nepochopení. Následující seznam je manuál pro všechny, kdo nechtěj dostat po čuni. Neptejte se. Když k některý z následujících věcí dojde, dozvíte se to. Celý článek

Deprese

Proč nenávidím slovo DEPKA

Zaprvé – slovo nenávidět používám velmi výjimečně. Když už, tak nesnášet. Mám pocit, že když něco nenávidíte, vychází to vážně z nitra duše a je to dost závažný. Ale v tomhle případě to tak je. Ráda bych osvětlila původ mých pocitů a proč mám vždycky osypky z mláďat, který děsně procítěně vyprávěj svým kamarádkám, jak „maj děsnou depku!“. Celý článek

Intervalový časovač pro Kaylu

Můj měsíc s Kaylou Itsines – jde to ztuha, ale jde to!

Už dlouho Kaylu sleduju na instagramu. Výsledky těch, který podle ní cvičí, jsou úžasný. Motivuje obrovský množství holek, ženských, maminek, aby začaly dbát o svou tělesnou schránku. Že to není otázka hodin v posilovně, drahých potravinových doplňků ani šílených omezení. Dokazuje, že je možný najít styl života, který bude zdravý, prospěšný našemu tělu a zároveň nás bude bavit. A jak jsem se s prvním měsícem poprala já?  Celý článek

Život po pilulkách aneb hormonální antikoncepce už nikdy!

V životě máme různý mezníky, ať už je to samostatný bydlení, svatba, první dítě, rozvod, smrt někoho blízkýho..Každý to vnímáme jinak. Pro mě jeden takovej zlom bylo rozhodnutí, že nadále nechci brát hormonální antikoncepci. Proč jsem se tak rozhodla, co mi to přineslo a sebralo a jak jsem na tom teď, dva roky po vysazení?

Pozn.: Tenhle článek bude vážně dlouhej, ale je to něco, o co se chci podělit, protože se to týká téměř každé z nás. A pokud jste nečetli, tak se podívejte na moje dobrodružství s těhotenským testem 😉

Jen něco málo k tomu, kdy jsem HA začala brát. Nutkání mít pilulky už v 16 jsem neměla, nebyl chlap a kvůli pleti jsem je brát nepotřebovala. Rozhoupala jsem se až s odchodem na vysokou. Tehdy jsem si říkala, že je to jistota, co kdyby náhodou, přeci jen jsem chodila na ČVUT a tam není žádná sukně v bezpečí 🙂 Nechtěla jsem žádnou hormonální ťafku a ani tu nejlevnější variantu. Vybrala jsem si nakonec Jeanine, která stála cca 300 Kč/měsíc a hormonů v ní moc nebylo. Žádný vedlejší účinky jsem nepozorovala, dost se mi zlepšila pleť a byla jsem v pohodě. No a nakonec se našel i ten chlap 🙂

zdroj: flickr.com (Sarah C)
Když jsem v lednu 2014 odstátnicovala a věděla, že s Architektem budeme mít vztah trochu na dálku, rozhodla jsem se dát si na tři měsíce pauzu od pilulek. Nejen kvůli „očištění“, i když na tohle téma už se dneska názory různí, ale i kvůli finanční úspoře. Ono vidět se maximálně dvakrát do měsíce na víkend zas takový terno není, který by se nedalo zvládnout i jinak.
Vysadila jsem (podle délky trvání studia po 5,5 letech každodenního zobání) a čekala. Po čtyřech týdnech jsem byla na pozoru, kdy se konečně objeví náznak cyklu. A ten nepřišel. A nepřišel ani o měsíc později. Někdy v březnu jsem si všimla, že mě začíná děsně svědit hlava a nakonec se mi v hlavě udělaly drobounké stroupky a i lupy. Těch jsem se jen tak mimochodem dodnes nezbavila, ač jsem vyzkoušela už všechno možný.
Ani další měsíc se nic nestalo. To už se mi začala zhoršovat i pleť. A ne jen na obličeji, ale pupínky se mi objevily i na zádech. A nejhorší na tom bylo, že to byla jen zanícená místa, což teda pěkně bolelo. Obličej jsem měla jako čerstvá puberťačka a ani 3 kroky od Clinique neměly šanci. Z mojí sušší pleti se najednou stala mastná problematická, takže začala i obměna kosmetickýho arzenálu. V rámci změny jsem zkusila i téměř úplně vysadit kosmetiku, používat jen micelárku a dětský krém.
Další měsíc jsem už ani nečekala. Od dvou nezávislých gynekologů jsem se dozvěděla, že můžu čekat i rok, než se mi cyklus vrátí. Ale blížila se mi prevence, tak jsem si říkala, že se třeba konečně dozvím něco nového.
A taky, že jo. Hormonální útlum. Sliznice skoro žádná, takže vyvolání nepřicházelo v úvahu. Prý mám čekat dál a za čtvrt roku se ukázat, kdyby nic. Tak jsem čekala a při té příležitosti zkusila trochu přírodních metod. Začala jsem pít bylinkový čaj, abych nezadržovala vodu a sehnala si extrakt z jeřábu ptačího, který by měl napomáhat k hormonální rovnováze. Nevím, jestli se něco uvnitř mě stalo, ale ke změně rozhodně nedošlo.
Kapky z jeřábu ptačího (zdroj)

Do kontroly jsem se nedočkala. Naštěstí se ale ukázalo, že mám už víc sliznice a mohla jsem dostat injekci na vyvolání cyklu. Ten se dostavil asi za dva dny a já tak po 3/4 roce zajásala!

No, kéž by mi to jásání v něčem pomohlo..Od tý doby se cyklus vrátil, ale v dost zvláštní formě. O pravidelnosti si můžu nechat zdát a průměrná doba cyklu je 40 dní. A proč průměrná? Protože jednou je to 38, podruhý 45 a tak se mi to různě střídá. Jako bonus mám měsíčky maximálně 4 dny a v žádný extra síle. Zato bolesti jsou docela solidní.

Nedokážu zhodnotit, jak moc se antikoncepce podepsala na tom, jak to v současný době mám (nebo spíš nemám). Doktoři jsou v klidu, asi zatím nevybočuju z normálu. Já jsem ráda, že vůbec nějaký cyklus mám. A musím to zaťukat, ale poslední tři měsíce se délka cyklu ustálila plus mínus na 30 dnech, jaj!

U mě je závěr jednoznačnej – k antikoncepci už se vrátit nechci. Radši si budu počítat plodný a neplodný dny a měřit teplotu, ale hormony už zobat nebudu. I tak jich dost vypiju ve vodě, ze které se hormony nedají odstranit.

Vážně mě zajímá, jakou zkušenost s antikoncepcí máte vy. Měly jste a vysadily? Pořád ji zobete? Otěhotněly jste po vysazení rychle? A jak se k užívání/neužívání staví váš partner? Chci vědět všechno!

Terez

Silvestrovské radovánky na sto způsobů!

Ahoj všem v novém roce! Doufám, že jste si užili konec roku, strávili vánoční svátky s těma, co milujete, že jste snědli stejnou tunu cukroví a jídla jako já, ochutnali domácí vaječňák, podnikli aspoň jeden pěší výlet (abyste ze sebe neměli tak blbej pocit za to cukroví) a užili si dosyta nicnedělání. O letošním silvestru jsem měla jedinečnou možnost zamyslet se nad tím, jak se vůbec na oslavy konce roku a začátku roku nového koukám, tak se na to pojďte mrknout se mnou 🙂
Za těch 26 let, co obývám naši drahou matičku zem, jsem měla možnost trávit silvestr různě. A z těch různých způsobů mi nakonec chtě nechtě vylezlo i to, jak se k oslavám stavím a co vůbec od silvestra očekávám.

  • Nesnáším rachejtle, petardy a všechny tyhle serepetičky, co bouchaj kdy nemaj nebo nebouchaj vůbec. Přijde mi to jako nejšílenější žrout peněz a taky život ohrožující hovadina. Nejhorší zážitek ze všech silvestrů byl ten, když jsme se šli o půlnoci podívat na ohňostroj u nově otevíraného chebského kulturního centra a museli jsme přejít náměstí. Už nikdy víc. Bála jsem se víc než jako malá bouřky.
  • Nemám ráda oslavy silvestra ve stylu „musíme se ožrat, když je ten konec roku“. Opít se můžu klidně 1.července a nebo taky nikdy, protože je to o momentální náladě a chuti. A moc dobře už vím, že když je chuť, jde to samo.
  • Ani za zlatý prase bych netrávila silvestra v hospodě. Prostě a jednoduše proto, že je to zaprvé drahý a zadruhý si můžu do hospody zajít kdykoliv jindy. Ne a ne.
  • Nemám ráda, když mi někdo organizuje odpoledne/večer/noc/ráno. Jsem ráda v partě, ráda s nima něco podniknu, ale nelíbí se mi pocit, že jsem někam nucená a tlačená. Když nechci, nechci.
  • Nejlíp je mi s Architektem a/nebo s pár kamarádama. Ono totiž pak je čas věnovat se jeden druhýmu, v klidu si popovídat, zasmát se, zahrát si nějakou hru, popíjet, pouštět si hudbu nebo koukat na filmy a je to pohoda. S milionem dalších lidí je to o ničem a stejně to pak dopadne tak, že si povídáte s pár lidma, se kterýma vás to zrovna svede dohromady.
  • Silvestry na horách jsou fajn. Mám ráda ty chaloupky, kde se zatopí v kamnech, pije svařák, vyjde se někam na procházku, prdelákuje na stráni a je pohoda. Nic nóbl, ale na druhou stranu moc příjemný.

Teď asi zbývá jen dodat, jak že jsme strávili přelom roků 2015/2016 my s Architektem. No bylo to velký! Architekt asi do deseti do večera pracoval, já koukala na seriál, udělala jsem pár jednohubek s domácí česnekovou pomazánkou, pár krekrů s hermelínem, popíjeli jsme červený víno, o půlnoci bouchli Cinzano Asti (velká mňamka), koukali z kopce na ohňostroje (dík za ten parádní výhled), a když ta největší euforie z nového roku pominula, zalezli jsme na kutě.

Ráno jsme se vyhrabali v osm a jeli jsme do Bedřichova na malej novoroční výlet.

A víte co? Takovej silvestr mi vyhovuje. Příště ještě pozveme pár přátel a bude to už úplně dokonalý.

Jak slavíte Silvestra vy? Preferujete bujaré veselí až do rána nebo poklidnější komorní slavení?

Pa, Terez