Skip to main content
couple

Co bychom měli všichni dostávat ve vztahu aneb nespokojme se s málem!

Připadá mi, že v každým druhým článku píšu, že nejsem žádnej odborník (leda tak samozvanej) a moje články jsou pouze souhrnem mých pocitů, názorů a zkušeností. A po nedávném rozhovoru a emailu, který jsem napsala, jsem si uvědomila, že mám poměrně jasnou představu o tom, co mi vztah a potažmo partner musí přinášet. Úzce to souvisí i s tím, že s Architektem jsme spolu už šest let bez větší krize a náš společný život je pro nás vlastně vcelku ideální 🙂

P.S.: Článek už mi zas ležel v konceptech nehezky dlouho…Achjo.

Nechci a ani nebudu dělat chytrou, ale myslím si, že jsou určitý nezbytnosti, který ve vztahu být musej a když tam nejsou nebo se postupně vytratěj, tak je pak těžší a těžší setrvávat ve vztahu, kterej už nás vlastně tolik nenaplňuje. Na řadu pak přichází utíkání, podvádění, lhaní (partnerovi i sami sobě) a zmrvenej partnerskej život.

Co by mělo být podle mě naprostou samozřejmostí vztahu?

1. Láska bez podmínek

Miluju tě, ale…kdybys zhubla, miloval bych tě víc!

Mmmm, tak takhle ne, že jo. Jestli chlapi podmiňují svou lásku změnou našeho zevnějšku, ale i charakteru, tak je to špatně. A brácha, jestli si tohle někdy přečteš, tak jdi s těma svejma kecama, že má tvoje holka větší zadek než ty a měla by s tím něco dělat, do řiti! Huba by se ti měla kroutit, když takhle posuzuješ svoji partnerku!

Zamilováváme se do toho, koho potkáme. Ne do toho, koho čekáme, že si z druhého vychováme.

2. Vzájemná důvěra

Když mi můj kluk řekne, že si píše s bývalou spolužačkou, tak mu věřím a nemám potřebu mu lézt do konverzace, jestli je to opravdu spolužačka a jestli jí nepíše nějaký prasečiny. Když řekne, že jde ven s kámošema, nevolám jim, abych se přesvědčila, že jsou opravdu spolu. Protože nedostatek důvěry vede v 99% případů k žárlivosti. Ať v menší nebo větší míře, žárlivost nás sežere zevnitř. Je přirozený občas zažárlit (vím to, mám hezkýho chlapa, kterýmu holky v bazénu koukaj nejen na zadek…), ale vocaď pocaď.

A už vůbec nemůžeme kvůli naší bujný fantazii podkopávat partnerovu důvěryhodnost. Fuj!

3. Dobrej sex

Jo, napíšu to na třetí místo, protože sex si zaslouží pozornost! Náhodnej sex je možná hodně rajcovní, ale kvalitní partnerskej sex v dlouhodobym vztahu je prostě luxus. Kdo jinej by vás měl umět udělat, než člověk, kterej vás zná už roky a ví, co máte rádi?

Je normální, že maj lidi jiný preference (a ne, nemyslim teď zvířátka ani nic podobně úchylnýho), ale když o tom mluvěj a zkoušej to, tak podle mě vždycky najdou zlatou střední cestu, která vyhovuje oběma. A jestli tu cestu k vzájemně uspokojivýmu prcnutí neuměj najít, tak je to prostě špatně.

4. Podpora

Když něco miluju, nadšeně o tom vyprávím a trávím tím svůj volný čas, je hodně na pováženou, když partner moje nadšení nesdílí, případně dokonce mým koníčkem opovrhuje.

Nedokážu si představit, že by Architekt moje rozhodnutí, že při práci ve stavařině chci pracovat v kavárně, nepodpořil a ještě by se mi za to vysmál. Jeho podpora pro mě znamenala ohromně moc, uklidňovala mě ve chvílích, kdy jsem vyšilovala a věděla jsem, že mám za kým jít, když budu nejistá a zmatená.

Já Architekta podporuju v jeho zálibě ve webech a pokaždý ráda poslouchám, když mi vypráví, co se kde děje novýho, co jak funguje a co novýho objevil (i když tomu prd rozumim).

5. Obdiv

Teď mě nechápejte špatně, ale myslím si, že ke svýmu partnerovi bychom měli pokaždý aspoň trochu vzhlížet. I kdyby to mělo být proto, že si každý ráno zacvičí a nebo proto, že umí ty nejlepší špagety carbonara na světě. Vždycky se najde něco, co nás na partnerovi překvapí a zároveň to k němu tím divně hezkým způsobem patří a vždycky se nám to vybaví.

Já bych mohla o Architektovi básnit pořád. A taky básním, ale to už jste asi postřehli…:-D

6. Růst

Na začátku vztahu to je vždycky sluníčkový a báječný a ke štěstí stačí málo. Postupem času si ale podle mě každej začne uvědomovat, kam vůbec směřuje. Co chce v životě dokázat, kam se podívat, jaký sny si chce plnit, jestli se chce i po skončení školy vzdělávat.

Když jsme na náš osobní růst sami, stojí to za starou bačkoru. Navíc růst jen jednoho z páru je dost nebezpečnej, protože časem zjistíme, že my jsme se posunuli, zatímco náš partner setrval na stejném místě.

Je jasný, co je ta správná varianta. Když nám bude partner pomáhat v našem růstu, ať už dodáváním odvahy, dárkem v podobě kurzu, na kterej jsme se chtěli přihlásit, pohlídáním dětí, když jdeme na přednášku, to všechno ohromně podporuje vzájemný pevný pouto. To samý by měl ale partner dostávat od nás. Není nic horšího než podkopávání cílů a snů toho druhýho.

7. Násilí zakázáno

Jakmile na nás jednou partner vztáhne ruku a překročí tak poměrně tenkou hranici toho, co je ve vztahu ještě oukej, tak je to konec. A nemyslím tím konec vztahu (bohužel), ale spíš konec jeho úcty k nám. A v 95% to tou první fackou neskončí.

Nemusí jít nutně jen o fyzický násilí – nasere se, jednu vám natáhne a je v pohodě. Možná ještě horší je násilí psychický – ponižování, urážky, výsměch. Jak si může chlap dovolit říct, že by ženská měla bejt ráda, že s ní vůbec je, protože takovou krávu, jako je ona, by nikdo jinej nechtěl?

To ho mám začít litovat nebo co? Hotovej mučedník, když se s takovou ženskou musí zahazovat!

Ne, ne a ne. Takový chlapi (ale někdy i ženský, i když v menší míře) si nezasloužej obhajování, soucit a už vůbec ne hodnýho člověka vedle sebe. A věřím tomu, že se najdou lepší partneři než mlátičky a tyrani.


Ode mě a za mě je to všechno. Tohle já mám, vážím si toho pokaždý, když se vedle Architekta ráno probudím a vím, jakej poklad jsem v něm našla. Pokud nám něco hmatatelně schází, musíme si o to říct a nebo zvážit, jestli absence toho či onoho je pro nás natolik stěžejní, abychom štěstí hledali jinde.

Co potřebujete ve vztahu cítit a mít vy?

Pa, Teruna

zdroj úvodního obrázku: flickr.com (RLSphoto)

Sdílením zachráníš jedno koťátko!

3 thoughts to “Co bychom měli všichni dostávat ve vztahu aneb nespokojme se s málem!”

  1. Trošku bych vypíchla, že mnohdy ne jenom chlapi, ale i ženský dokážou být pěkné usurpátorky a svině (ale možná jen příliš často koukám na Výměnu manželek). Jinak za mě jedině Ámen! Mám v živé paměti život s chudáčkem, který se obětovával, protože kdo jinej by s takovou kurvou byl že jo? Ale asi jsem si tím musela projít abych se dostala k pokladu, který na mě čekal. Vztah máme roční, ale k mému úžasu stále roste a graduje ve všech směrech a všechny z výše zmíněných podmínek beze zbytku splňuje. A je to moc fajn..
    PS: Nesmím se smát a to tvoje „vzájemně uspokojivé prcnutí“ mi s jizvou po císaři dalo docela zabrat! 😀

  2. Ahoj, na Tvůj blog jsem narazila úplně náhodou skrze jeden nejmenovaný „blog o lifestylu“…kde jsi nedávno napsala do komentářů, že pokud nějací anonymové chtějí jít k tobě na blog a nadávat ti tu, tak prosím. No musím říct, že jsem si tvůj blog otevřela a je to asi nejhezčí věc, kterou jsem na internetu asi kdy viděla. Abych vyjádřila jen krátce svůj background: módní ani jiné blogy nesleduji, protože mi to přijde povrchní trendová záležitost, které nerozumím. Jen tento jeden konkrétní občas otevřu, protože danou osobu osobně dlouho znám a zkrátka mi to ta zvědavost občas nedá. Většinou ale odcházím značně zklamaná, protože mě děsí, kolik lidí slepě sleduje člověka, kterého by v realitě asi sotva poznali. Jsem tím opravdu znechucená, ale věřím, že každý má zkrátka jiné hodnoty a já budu vždy ráda, že mám pořádnou školu, umím jazyky, čtu a něčemu (snad :D) rozumím, než že si jen chodím kupovat oblečení a kávu. V každém případě, abych neutíkala od tématu, nevěřila jsem tomu, že někde na internetu existuje i místo, kde někdo píše od srdce smysluplné články, které nemají za cíl jen ukázat „co jsem si dnes koupila“. Opravdu jsi mě oslovila a chci Ti říct, že Ti přeji hodně štěstí do další tvorby a je mi moc sympatické, že nezmizela ze světa i troška toho rozumu, kreativity a duchaplnosti. Myslím, že to skvěle reprezentuješ 🙂

    1. Ahoj Pavli,
      tvůj komentář jsem si přečetla v mobilu na ulici, když jsem šla domů s plnou taškou nákupu a zcela upřímně (ačkoliv možná působim jako děsná suterénka 🙂 ) jsi mě fakt dojala. Přesně tohle mi vždycky dokáže zvednout náladu a moc si toho vážím!
      Doufám, že tě tu uvidím častěji, třeba mě to dokope i k tomu se psaní zase víc věnovat!
      Měj se krásně a ještě jednou díky za tenhle nádhernej komentář, rozdávat radost je totiž to nejlepší (a zároveň mnohdy i to nejmenší), co člověk může dělat 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *