Jak utopit dr. Mráčka
Úplně první hra (zpěvohra), na kterou jsme do místního divadla zašli. Příběh je známý asi pro všechny, takže nemá cenu ho nějak rozebírat.
Hra byla skvělá! Nenáročná, ale zábavná. Měli skvěle vytvořené kulisy i kostýmy. Nás s Architektem jednoznačně nejvíc bavil pes. Celá hra je prokládaná písničkami, takže je to vyloženě oddechovka, u které nemusíte moc přemýšlet, ale udělá vám dobře na duši.
Cyrano z Bergeracu
Jeden z báječných večerů, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Kromě toho, že jsme šli na premiéru a po divadle ještě na drink do Café 11, jsem byla naprosto uchvácená divadelním představením! Nevěřila jsem tomu, ale odcházela jsem s úžasným pocitem a mravenčením po těle. Tahle hra se prostě povedla!
Cyranův nos byl dokonalý. Nikdy by mě nenapadlo, jak se dá udělat jinak než vymodelovat 🙂 Zamilovaný Kristián tak…naivní a prostý, Roxana toužící a Cyrano – zoufalý, hrdý, ale pořád chlap. Láska prostupující celým příběhem byla přímo hmatatelná a i když jsem věděla, jak příběh končí, byla jsem na konci naměkko.
Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes!
Když divadlo o prázdninách nehraje přímo v budově divadla, dá se zajít na představení pod širým nebem. My si vybrali Sherlocka Holmese hraného na nádvoří chebského hradu. Sice jsem trochu mrzla (není divadlo jako divadlo, takže lodičky nebyly úplně na místě 😀 ), ale i tak to byl skvělý večer.
Open air představení má svoje kouzlo. Ale i herci předvedli skvělý výkony, nejvíc nás bavil Watson, Henry Baskerville a nakonec Barrymore dva v jednom 🙂 Představení jsme si fakt užili, v pauze jsme vylezli na hradby a kochali se výhledem na večerní Ohři a Krajinku. Pojetí hry celkově bylo moc fajn a jsem ráda, že jsem ji viděla právě na hradě, který jí dodal nezaměnitelnou atmosféru.
Příběh inženýra lidských duší
Hra podle knižní předlohy Josefa Škvoreckého. Mapuje celý autorův život a ve hře se objevují všechny důležité osoby, které jeho životem prošly.
Já jsem se na začátku trochu ztrácela. Příběh má několik dějových linek a přeskakuje se od jedné ke druhé, takže mi chvíli trvalo, než mi to úplně secvaklo. Ale když se pak člověk chytil toho správného dějového vlákna, pak to stálo za to. Hra končí smutně, ale v průběhu se i hodně nasmějete. Třeba taková Blběnka si o to vyloženě říká 🙂
Co je obrovský plus je živá hudba a kapela, která je celou dobu součástí scény. Za to mají ode mě palec nahoru.
