Řekněme, že jsou dny, kdy všechno nasvědčuje tomu, že vaše skutečná barva vlasů není pochcaná sláma jako v mém případě, ale solidní platinová blond. Protože to, co jsem já předvedla na benzínce, to se jen tak nevidí…
Rozkaz zněl jasně – dofoukej pneumatiky, trochu se to auto klouže. To vím moc dobře, když mi předek auta tancoval po silnici. Tak jsem neváhala a po pracovní schůzce v Jablonci jsem se zastavila na benzínce ve Vraťáku. Upozornění pro všechny, kdo mě u týhle kovbojky viděli – neříkejte, že se vám nikdy nic podobnýho nestalo!
Přijíždím na benzínku a zastavuju u stojanu s kompresorem. Už jsem pneumatiky dofukovala, tak no stress. V zimě foukám na 21kPa, to vím. Ale kterou z těch dvou stupnic se řídit?
Hm..Jdu se zeptat. Blondýna za kasou kouká zmatenějc než já. Oukej, půjdu na to selským rozumem a nějak to dám.
Vracím se na místo činu. Odmontuju jeden ventilek a dofukuju. Ruce jako prase, ale tak dávám to. U druhýho kola už mám trochu problémy. Pořád to uchází.
Zjišťuju, že parkuju dost daleko od stojanu. Fajn, popojedu trochu blíž.
Super, pomohlo to! Ale tu druhou stranu asi sama nedám, kruciprdel…Natahuju hadici přes auto a snažím se ji upevnit k ventilku tak, aby to drželo. Běžím ke stojanu, abych zapnula foukání.
Pšššš! Hadice vystřelila od kola a přeletěla celý auto. Skla jsou celý, tohle asi není to nejlepší řešení.
Dobře, já teda přeparkuju znova. Snad mě nikdo neuvidí.
Vyjíždím a couvám opačně na místo. Odhad na pravý straně dost zlej. Doufoukávám jedno kolo a už chybí jen to pravý přední, pravděpodobně pachatel všeho klouzání. Přidělávám pistoli na ventilek, natahuju se k čudlíku pro foukání…
A chybí mi 10 centimetrů. Ehm.
Třetí přeparkování. Jsem rudá až na prdeli a vytočená do vrtule. Najíždím extrémně blízko, nasazuju pistoli, rychle dofukuju, šroubuju zpět ventilek a prchám od místa činu.
Doufám, že všechna projíždějící vozidla jela kolem pouze jednou. A nikdo se nedíval.
Když vracím auto, celá rozhořčená (ale zároveň hodně pobavená vlastní blbostí) mamině líčím celou pneu story. Směje se, pak se na mě podívá a říká: „Ono stačí nejdřív pořádně zmáčknout tlakování a pak až můžeš upevňovat pistoli – foukat to vydrží.“
Díky, mami.
Co vy? Taky nějaká vtipná moto – historka v záloze?
Terez
P.S.: Podruhý už jsem měla na mačkání tlačítka Architekta. A jak to najednou šlo!
To me pobavilo:-) ja teda jeste nemela moznost dofukovat pneu…a ani se so toho nehrnu. Tak treba budu mit jednou stejnou story jako ty;-)