Skip to main content

Já, on a KVIFF – 2. část

Kde jsme to minule skončili? Jo, u těch trochu odpudivejch vodáků, kteří mi „zpříjemňovali“ cestu vlakem..Ale nebojte, sobotní festival mi tohle bohatě vynahradil! Čtěte dál a dozvíte se, kam jsme se ve Varech podívali, jestli jsme si dali dobrý kafe, kolik jsme viděli celebrit a jak se nám líbily filmy a vůbec celý karlovarský festival 😉 A taky vás nezapomenu seznámit s tím, jak takový jednodenní výlet do Varů zatíží vaši peněženku.

Hotel Thermal

7:00. Budíček. Trochu přejetá z vedra balím opalovací krém do batohu, nahazuju omítku, beru slamák na hlavu, snídám marokánku (cheat day, yay!) a vydáváme se na vlak. Z Chebu nás jede pár, do Varů nás dojíždí jen pár desítek. Od nádraží se procházkou suneme na promenádu, protože první film nám začíná až v jednu. První na pořadu dne je káva. Ach, Cuketko, hořký je pohár poznání..U Thermalu si sedáme do restaurace, která má v devět ráno otevřeno. Objednáváme espresso a Radlera. Něžně se ptáme: „A rozumíme si, když říkáme espresso?“ Její odpověď byla trochu uražená: „Já vím, co je to espresso,“
Nechtějte vědět, co nám donesla. Nemyslím si, že by Lucaffe byla špatná káva, ale tohle vypadalo a chutnalo jako..rozpustný cosi. Byla jsem jediná, kdo dopil (kafe highly needed). Ale jako fuj. Dohadovali jsme se, jestli jsme toho kafe nedostali víc než Radlera v půllitru a já se vsázela, kdo uzvedne hrneček se zachováním „aristokratického malíčku“. No, nasmáli jsme se dost, ale není to trochu zoufalství? Takže honba za dobrým kafem ještě nekončí.
Karlovarské vřídlo

Začínalo být docela teplo. Po promenádě jsme se vydali směrem k vřídlu, kolonádě a i našim promítacím sálům. Potkáváme Nespresso bar, ale z papírových kelímků se nám kafe moc pít nechce. Pokračujeme dál, já se stavuju na informacích pro pohledy a známky (ahoj, Nějn) a už jsme u vřídla. Projdeme budovu a zjišťujeme, že můžeme na prohlídku podzemí vřídla. Nu, proč ne? Kupujeme lístky na 11.hodinu a jdeme ještě courat. U vřídla kupujeme horkou oplatku (protože bez ní by to nebyly Vary) a jdeme směrem k domu České televize. Tam pokoukáme, politujeme ty chudáky, co se ve vedru promenují v plyšových převlecích a mažeme zpátky k vřídlu.

Nu, až budeme mít příště zase takovej blbej nápad, jako jít do podzemí k vřídlu, které má 70°C, měl by nám někdo namlátit. Jestli venku bylo hrozně, tak u vřídla ještě hůř. Ale co musím uznat, půlhodinová prohlídka stála za to. Dozvěděli jsme se pár údajů z historie vřídla i promenády, viděli jsme, jak se provádí typické pokameňování a prošli se korytem řeky. Pokud budete mít do Varů cestu, tohle si rozhodně nenechte ujít. Za 90 korun hodně muziky 😉

Procházka korytem řeky

A pak přišel hlad. Po půl dvanáctý jsme mazali k Vodafone Parku, kde jsme objevili přívěs s burgrama. Objednali jsme si a po nás se přihnal zástup lidí. Prostě štěstí. Burgery byl výborný a s klidným srdcem je doporučím znova, pokud na KVIFF budou. Za cenu cca 145 korun velká paráda. Burger, hranolky, dva dipy, k tomu ještě koupit točenou kofolu a bylo nám blaze.

Mňam burger

Po obědě ale nastal čas na filmy! Hurá do kina/divadla! Jako první jsme vyšplhali na kopec nad Městské divadlo do divadla Husovka na film Vlna vs. břeh. Při příchodu jsme zjistili, že z druhé strany je „přilepená“ restaurace/kavárna Bokovka, o které Cuketka psal. Shodli jsme se, že sem zajdeme na kávu. A aby toho nebylo málo, měli tu Naše maso!

Film byl fajn, ale dost náročný na koukání. Pojednával o autorech tzv. Slovenské nové vlny. Rozhodně to bylo zajímavý, ta tvorba má něco do sebe, ale jednotlivé záběry byly dost krátké, myšlenky často nedokončené a výsledek byl lehce zmatený. Ale nahlédnout pod pokličku tvůrců tohohle hnutí bylo super, ty fotky mají duši a nápad a to já oceňuju.

Po filmu Bokovka. Nezklamala. Nespresso konečně ve správném množství, k tomu domácí jahody se šlehačkou a karafa vody. Uvnitř příjemný chládek, přeci jen půl metrové zdi mají něco do sebe. Po rychlé kafe pauze směr další film.

takovou uličkou se dostanete k divadlu Husovka 😉

Tentokrát jsme zamířili do Městského divadla na film Nebeští nomádi. Příběh rodiny, která stále žije podle starých tradic v jurtě v horách v Kyrgystánu, byl neskutečný. Tady se naopak na délce záběrů nešetřilo, člověk měl dost času nasát atmosféru. Jazyk nomádů dokresloval už tak dokonalou scenérii a vcelku jednoduchý příběh o pokroku, lpění na tradicích, vzdělání, lásce a starých příbězích dostal zcela nový rozměr. Poslední záběr mi vehnal slzy do očí a ještě dlouho ve mně zanechal ten zvláštní pocit..

Divadlo jsme museli opustit a vydali jsme se na zmrzlinu opět k Vodafonu. Jogurtová s karamelem a jahodama neměla chybu. Chvíli jsme pochodili kolem vřídla a zamířili jsme do divadla na poslední film. Jako poslední jsme vybrali film Cesta do Říma s českým poměrně hvězdným obsazením pod taktovkou polského režiséra Tomasze Mielnika.

Městské divadlo Karlovy Vary

Začátek byl super. Fakt. Smála jsem se tomu zvláštnímu hlídači v galerii, bavila mě kamera, osekaný dialogy, femme fatale Berenika. Ale s přibývajícími minutami film vláčněl, zamotávali jsme se do příběhů jednotlivých osob, které zlodějíček na své cestě potkával a posledních 20 minut filmu už bylo jedno velký COŽE. Konec mě zklamal hodně a odcházela jsem z kina otrávená. Když jsme to pak rozebírali, říkám: „Já měla pocit, jak kdyby to byla parodie na film.“ A všichni mi dali za pravdu. Takže asi tak.

Po cestě do Říma nám docela vyhládlo, takže jsme se vydali zpátky k hotelu Thermal. Zkusili jsme dvě restaurace, ale v devět zavíraly, takže jsme měli smůlu. Tohle je pro mě hodně nepochopitelný, proč restaurace v průběhu KVIFF zavírají málem před setměním. Nakonec jsme si dali nějaký smažený prasečiny přímo před Thermalem, koupili jsme si pivo Lobkowitz, který po celodenním horku bodlo a bylo nám blaze.

Před odchodem na vlak jsme rychle blejskli poslední fotky na Instax, na mobil a jelo se domů. Vlaky nikterak posílený nebyly, takže jsme vyjeli do Chebu posledním osobákem ve 22:22, v Chebu jsme byli o půl dvanácté.

Dřevěná kolonáda, dokonalost

Dojmů jsme si přivezli spousty. Na jeden den být součástí toho všeho je super. A pro mě je to popravdě naprosto dostačující. Byla jsem ráda, když jsem večer vlezla pod sprchu a do svý postele a nemusela do noci poslouchat opilý filmový nadšence ve stanovém městečku.

Na kolik nás KVIFF vyšel?
– hnusný kafe 38 Kč/ břečka
– Radler 69 Kč/ 0,5l (fakt!)
– Vstup do vřídla 90 Kč/ 30 min
– Oplatka 9 Kč/ ks (!!)
– Burger 145 Kč/ burger, hranolky, dipy (mňam)
– Točená kofola 30 Kč/ 0,5l
– dobrý kafe 45 Kč/ espresso
– jahody se šlehačkou 97 Kč/ mini miska (uf)
– frozen jogurt 50 Kč/ ks
– jídlo u Thermalu – cca za stovku se člověk bohatě najedl
– Pivo Lobkowitz – 40 Kč/ 0,5l normál nebo 0,4l speciál

Shrnutí. Jet na jeden den je super. Nešetřili jsme a užili jsme si to se vším všudy. Filmů bychom mohli vidět i víc, stačilo by chtít. Karlovy Vary jsou nádherný město a rozhodně stojí za to je navštívit, nejen v průběhu festivalu. Ten tomu ale dodá punc výjimečnosti a vy si prostě připadáte jinak 🙂 Doufám, že tu najdete informace, který se vám budou třeba příští rok hodit 😉 Díky, Vary, snad zase za rok!

P.S.: Jsem slibovala celebrity a nakonec kulový! Potkali jsme či viděli následující osobnosti – Jirka Macháček, Táňa Vilhelmová, Miroslav Donutil, Dan Bárta, Jitka Čvančarová s manželem, Berenika Kohoutová. Na nikoho dalšího už si nevzpomínám a nebo se dobře maskoval 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *