Skip to main content

Jak jsem se hecla aka Restaurant Day Liberec

Jídlo mě baví a miluju ho (a je to na mě vidět). Ráda ochutnávám nová jídla, peču, vařím a snažím se, aby mělo moje vaření nápad. Foodblogerskou scénu v Liberci už nějakou dobu sleduju, na cupcake od Káči do Small Change Coffee chodím už taky docela dlouho, a tak když začala shánět někoho, kdo by šel s ní do uspořádání Restaurant Day v Liberci, chvíli jsem to zvažovala a pak jí napsala, že do toho teda půjdu. A jak Restaurant Day v Liberci vypadal?
zahrada

RD se podařilo spojit s jinou bezvadnou akcí – otevřením první veřejné zahrady v Liberci na Lazebnickém vrchu. Můžete si tu pronajmout vlastní kontejner a pěstovat, co se vám zlíbí. Takovou občanskou iniciativu mám ráda a měla jsem radost, že se budu moci jako kulinář zúčastnit a podpořit tak slavnostní otevření zahrady.

 

Chvíli jsem zvažovala, co vlastně budu chystat. Pečení miluju, ale věděla jsem, že minimálně Kačka něco sladkého mít bude. Pak jsem dostala další informace o ostatních kulinářích a bylo jasno. Musí to být něco slaného. Ale co? Chtěla jsem něco, co bude originální a co bude vážně jen ode mě. Takže to musí být recept z rodinného dědictví! A jak jsem tak dumala, vybavila se mi chuť babiččina boršče. A nápad byl na světě – uvařím polévku.

 

 

Stánek Saši, Káči a Káti 🙂
Nakonec byly z jedné polévky tři. Kromě boršče jsem udělala ještě kukuřičný krém a polévku z medvědího česneku, kterého máme na zahradě víc než dost (měli jsme…:-D ). Vůbec jsem nedokázala odhadnout množství, kolik přijde lidí a jak velký bude o polévku zájem. Co když to bude úplný propadák?

 

No, propadák to nebyl. Počasí vyšlo na jedničku s hvězdičkou. Lidí přišly kvanta. Chvílemi se na terasách ani nedalo hnout. Polévka se prodávala jedna radost. A druhá radost byla, když za mnou lidé chodili s pochvalou a milým slovem, případně s tím, že „dole ochutnali a bylo to moc dobrý, tak chtějí svou vlastní“ 🙂 Začínalo se v 11, ve dvě hodiny jsem nandávala poslední porce polévek, kterých jsem celkem prodala přes 60.
úžasné dorty a dobroty od Klárky
A co mi RD dal a vzal? Vzal mi dost sil, to je fakt. Vrátila jsem se vyřízená a unavená, k tomu navrch spálená a zaprášená. Ale dal mi toho mnohem víc. Posílil mou víru v sebe sama, že když si něco vymyslím, tak jsem schopná to dotáhnout. Opět se mi potvrdilo, že se můžu na Architekta spolehnout v čemkoliv. Pomáhal mi do posledního dechu a dodával mi energii a motivaci, když já už byla zoufalá. Poznala jsem taky spoustu nových lidí, se kterými si rozumím a bylo mi s nima moc dobře, i když ve velmi hektickém tempu. A nakonec mi dal odhodlání dál se takových akcí zúčastňovat. A plány na další akce tu jsou, juch 🙂

 

Byli jste se na mě, Architekta a na otevření Zahrady podívat? Co jste ochutnali dobrého? Napište mi, budu ráda, když se ozvete 🙂

Terez

P.S. Fotky jsou použité s laskavým svolením Saši, děkuji 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *