Jak se v průběhu let změnila moje péče o pleť

Ha, tak teď jsem vás asi zaskočila co? Kosmetický článek na vlastně dost nekosmetickém blogu…Píšu vám tu jednu hlubokou myšlenku za druhou a teď se vytasím s kosmetikou! Ale vede mě k tomu primárně to, že jsem od jara (kdy začala karanténa) udělala vítr v zásobách a posledních pár let jsem hodně změnila přístup ke kosmetice. V tomhle článku bych vám ráda řekla, jak jsem to měla, jak se měnil můj pohled na věc, co vlastně používám a co jsem naopak z mojí kosmetické rutiny vyřadila. A s ohledem na moji sbírku obalů od spotřebovaných produktů to spojím i s menší recenzí toho, co už došlo 🙂

Kosmetika patří do života každého z nás. I když to možná může být jen mýdlo a indulona, nějaký „kosmetický“, nebo chcete-li pečující produkt používá každý. Péči o pleť věnujeme v průběhu let různě velkou (ne)pozornost od totální absence až po hysterický kombinování produktů na všechno možný.

Já a péče o pleť

Myslím si, že podíl na tom, že o svoji pleť pečuju, má i to, že jsem se poměrně brzy přidala do řad Avon Ladies. V Avonu jsem vydržela dlouhá léta, podle mě to muselo být skoro 15 let. Avon proto tvořil velkou část mojí rutiny, od produktů pro mladistvou péči, po první dekorativní kosmetiku až po péči o „stárnoucí“ pleť (haha). Skončila jsem přibližně před třemi lety (možná ještě dřív), když jsem zjistila, že pro mě už je Avon eticky i složením za hranou toho, co chci na svoje tělo dávat a objednávala jsem už jen zákaznicím, nikoliv sobě.

S přibývajícím věkem (aha, tak tady to stárnutí) mi došlo, proč mi péče o pleť dává smysl a proč jí věnuju každý den těch pár minut. Dělám to totiž pro sebe. Při čištění pleti se dotýkám sama sebe, při nanášení krému hladím sama sebe a dělám to všechno s vědomím, že sama sebe hýčkám. Je to pro mě po celém dni (běhání po městě, koukání do počítače, fyzicky náročný práce) odměna, kterou si dopřeju, byť jsem sebevíc unavená. Pokud někdo péči o sebe vynechává, ptám se – jak pak můžeme pečovat a starat se o někoho jiného (třeba o naše děti), když sami sobě tenhle komfort nejsme ochotní dopřát? Nemluvě o tom, že v dnešní přetechnizovaný době jsme schopní desítky minut (jsem měkká, ve skutečnosti je mi jasný, že u mladých to jsou i hodiny) vysedávat u sociálních sítí, sjíždět videa a lajkovat fotky, zajímáme se o to, co si Ilona Csáková myslí o covidu (uf) a odkud měla Kate ty báječný šaty, když někde nalejvala polívku, ale nenajdeme si v tom našem „nabitým“ rozvrhu pár minut na to, abychom si ráno pleť vyčistily a večer pleť odlíčily? A aby toho nebylo málo, omlouváme to tím, že nechceme naši pleť ničím zatěžovat, případně že našim babičkám stačila indulona.

Uznávám, našim babičkám možná stačila indulona nebo klasická modrá Nivea, mnohdy taky domácí vepřový sádlo (který je mimochodem pořád dost dobrým pomocníkem). Jenže naše babičky nebyly vystavený většinu svýho života znečištěnýmu ovzduší, umělýmu osvětlení, vzduchotechnice (jakožto stavař bych vám tu mohla povědět něco o větrání a rekuperaci vzduchu, ale asi byste mě neměli rádi) a záři monitorů. Naše pleť dostává dennodenně zabrat, nemluvě o tom, že jsme děsný nenechavci a nevědomky si na obličej pořád matláme a mikrobi si chrochtaj blahem.

Pohled na kosmetiku včera a dnes

V telecích letech jsem byla asi jako každá druhá holka – nakupovala jsem velkou spoustu věcí a produktů, který mě zaujaly na pohled, utrácela jsem ve výsledku hrozný částky za všechny ty třicetikorunový položky (laky na nehty, oční stíny, rtěnky, náplasti na pupínky, čističe atd.). Doma jsem měla hromady kosmetiky, která se tutově kazila, nestíhala jsem vše spotřebovávat a ty největší vyfikundace jsem ani nepoužívala. Večer jsem si ale obličej vždycky vyčistila a použila nějaký krém.

S vlastním bydlením přišel dost velký zlom – nejen proto, že jsem najednou potřebovala všechny ty zásoby někam nacpat (a nebylo kam), ale i proto, že jsem se víc začala zajímat o to, CO na sebe vůbec patlám. Myslím, že to jde ruku v ruce s tím, že se snažíme s panem domácím chovat co nejvíc ekologicky – dělám si doma vlastní prášek na prádlo, nakupujeme co nejvíc bez obalu, striktně třídíme odpad. A ono to tak nějak přirozeně vyplynulo.

Začala jsem se zajímat hlavně o to, které značky jsou cruelty free v dekorativní kosmetice (k čemuž mě dovedla hodně @S0bi a @zuzz_h). Odtud to byl jen krůček k tomu zajímat se o složení, postupně jsem začala objevovat českou přírodní kosmetiku a dneska se snažím pochopit, co se do kosmetiky dává a co si v konečném důsledku dávám já na tělo (a následně do těla).

Jasně, i já občas bojuju s tím, co si koupit – něco, co je eko bio koala friendly nebo si koupit nějakou „nečistou“ guilty pleasure kosmetiku. Snažím se to ale nějak vybalancovat. Najdete u mě pořád produkty, který mají do přírodna daleko. Mnohdy se jedná třeba o léty ověřený produkt, kterého zatím nejsem schopná se vzdát (nebo jsem nenašla adekvátní náhradu), mnohdy je to prostě jen pokus (u kterýho většinou zjistím, že jsem si ho kupovat neměla).

Na úvodní fotce můžete vidět, jak celkem běžně vypadá naše polička (ehm, parapet) ve sprcháči. Na Fleru jsem koupila tři stejné mýdlenky, kde máme oba svoje mýdla (na vlasy, tělo, já navíc kondicionér nebo čisticí mýdlo na obličej). A pak pár produktů v lahvičkách – Douglas sprchovací pěna (znovu nechci, děkuji), kondicionér od Karoliny z Čarovného mlýna (luxus, ach!), makadamiový olej od Havlíka (níž najdete víc), peeling od Manufaktury (o Manufaktuře taky níž).

S čím bojuju v současnosti nejvíc

Možná si o mě pomyslíte, že jsem úplnej blázen. A já vám to nebudu rozmlouvat. Co je teda můj největší problém?

PARFEMACE.

Začalo to u prádla – s přechodem na ekologičtější aviváže přišla změna v tom, že prádlo po vyprání a vyžehlení voní svěže a čistě, ale rozhodně ne dalších 6 týdnů. A ruku na srdce, na co to potřebujeme? Pokud věc nevytáhneme šest týdnů (přinejmenším) ze skříně, tak ji asi zase tolik nemilujeme – pokud se teda nejedná třeba o večerní šaty nebo smoking. Odvykli jsme si na intenzivní vůni aviváže a i pracího prášku. Já beztak nejvíc miluju vůni prádla, co od časnýho rána visí na zahradě ♥ Občas jsem ze skříně vytáhla něco, co jsem prala „postaru“ (třeba šálu na krk) a byla jsem nervózní a nesvá, jak moc jsem vůni pořád vnímala.

A to samý mám teď s parfemovanou kosmetikou. I já jsem kdysi dávno milovala všechny ty čokoládový a ananasový sprchový gely, nejlíp s perletí a mikroperličkama a vim já, čím vším dalším. Dneska mě absolutně uspokojí nenápadná přírodní vůně nebo vůně bylinek). Když použiju něco fakt voňavýho (naposledy třeba pokus ve formě tekutýho šamponu), jsem z toho fakt šílená. Pořád mě ta vůně ruší a rozptyluje, cítím ji při každým pohybu a třeba se mi i špatně soustředí.

Co jsem z mojí rutiny vypustila nebo radikálně omezila

1. tekuté sprchové gely – radikální omezení. Občas si nějaký koupím, pokud mě zaujme vůní, ale jinak používám z 95 % mýdlo. S panem domácím jsme se navíc shodli, že si po použití sprcháče připadáme takoví…oslizlí 😀 Jestli máte mýdlo spojený se svíravým pocitem, můžu se vám přiznat, že tam jsem taky byla. Pokud si nevybíráte mýdla za deset korun, pak jsou většinou hydratační a pokožka je po nich příjemně vláčná – za sebe doporučuju Friendly Soap, Almara Soap, Čarovný mlýn nebo třeba i Havlíkovu přírodní apotéku.
2. produkty na intimní hygienu – dřív jsem měla pocit, že si musím madam Julii vždycky dokonale umýt nějakým speciálním produktem přímo pro Julie. Jenže jsem taky často trpěla na kvasinkový infekce (jako odstrašující příklad doporučuju jít na venerologii se stálým a jediným sexuálním partnerem zjišťovat, jestli nemáte nějakou pohlavní chorobu – libůstka). Nakonec jsem dospěla k tomu, že mi přece musí stačit (teplá) voda. A ejhle – výskyt infekcí se fakt rapidně snížil, pan domácí si nijak nestěžuje a já šetřím peněženku i pH madam Julie.
3. tonika + micelární vody – postupem času jsem si došla k tomu, že čištění obličeje další vodičkou je po jeho vyčištění už trochu zbytečný. Takže dneska se odlíčím, vyčistím pleť nějakým pěnivým gelem, doodlíčím případný nedodělky a už rovnou používám péči.
4. mytí hlavy každý (druhý) den – která z nás by si nepamatovala hysterický mytí hlavy ráno, než jsme odešly do školy, hm? Tak z tohohle jsem vážně vyrostla. Hlavu si myju (a s velkým sebezapřením) jednou za 3 – 4 dny. S tuhým šamponem mi navíc mnohdy stačí umýt hlavu jen jednou a ejhle, vlasy mám krásný jako dřív. A ne, nemám na hlavě mastný hnízdo. Když už mám pocit, že je to vážně tragický, tak sáhnu po suchým šamponu 😉

Jako takový bod navíc dávám to, že se moc nemažu (minimálně ne zvenku!) – k používání tělových mlék jsem nikdy úplně nedorostla, neměla jsem ráda ten pocit, když se zpotím a připadám si pak kluzká 😀 I když podle spotřebovaných produktů byste si asi mohli myslet, že to miluju, to je fakt 😀 Ale je to jen tím, že jsem chtěla některý kostlivce dodělat. Navíc na mě čekají tuhý tělový kondicionéry od Lush (a na ty se naopak těším velmi, hlavně na Scrubee!).

Co jsem do péče zařadila

1. denní krém se SPF – chránit obličej před vlivem UVA a UVB paprsků bychom měli každý den a já se o to už pár let snažím. Pokud je teda ultra hnusně, tak pak většinou použiju krém bez SPF, jinak ale vždy s ochranou! 🙂
2. pleťové oleje – ačkoliv se na používání olejů názory různí, já jsem si je oblíbila. Mám ráda ten pocit a hlavně hebkou pleť po ránu. Jejich používání se pojí s dalším nováčkem 🙂
3. růžová voda – hydrolát růžové vody používám právě před nanesením oleje – zlepšuje se tím údajně jeho vstřebávání. Upřímně přiznávám, že aroma růží v kosmetice vůbec nevyhledávám, ale u růžové vody ho nějak toleruju a už mi nevadí tolik jako na začátku 🙂
4. kondicionér – dokud jsem byla puberťačka, myslela jsem, že kondicionér způsobí akorát to, že se mi vlasy budou víc mastit (hloupá já). Dneska už si nedokážu představit, že bych kondicionér nepoužila. Používám jak tuhý, tak občas i tekutý.
5. foukání vlasů – to jsem taky dlouhá léta považovala za zbytečnost. Nakonec jsem se ale dozvěděla, že k přetěžování vlasové pokožky dochází spíš tím, že vlasy u kořínků zůstanou vlhké. A tak jsem po mytí vlasů přistoupila k jejich rychlému vyfoukání (ne dosucha, ale tak, aby lehce vlhké zůstaly nanejvýš délky). Jestli i tohle má vliv na to, že se mi vlasy mastí mnohem méně něž dřív? Možný to je 🙂

Níž se můžete podívat, jak vypadá moje současná péče o obličej:

• YTTP Superfood Cleanser – u spotřebovaných produktů najdete, proč ho miluju i s odkazem na eshop ♥
• YTTP Adaptogen Cream – novinka na poličce, sama jsem zvědavá, jak si spolu budeme rozumět, na prvních pár použití jsem zatím spokojená
• YTTP Age Prevention Superfood Eye Cream – recenzi na tenhle krém jsem viděla na blogu fairychain a okamžitě mě zaujal, navíc byl na webu Sephory ve výrazné slevě, tak jsem neváhala. V péči zatím taky nováček, ale nevtíravě voní, rychle se vstřebává, oční okolí je hydratované a přitom nelepí, takže so far so good!
• CeraVe Facial Mosturizing Lotion SPF 25 – vybírala jsem na základě recenze od Hyrama. Proti jiným „opalovákům“ se mnohem lépe roztírá a vstřebává a ani vůně není tak výrazná, bohužel není CF. Teď mám v hledáčku korejskou značku Purito a jejich krém se SPF, tak asi napíšu Ježíškovi 🙂
• Nobilis Tilia Růžová voda – moje první zkušenost s růžovou vodou a nemůžu si stěžovat. Před nanášením oleje párkrát stříknu, nechám chvilku vstřebat a pokračuju 🙂
• chybí tuhé mýdlo na obličej od Friendly soap, co mám ve sprše na večerní čištění – bez parfemace, nedráždí, hezky pění a dělá, co má 😉

(U)závěrem ke kosmetice

S ohledem na to, jak moc se moje péče o pleť změnila, došla jsem k závěru, že (ne)stárnutí pleti rozhodně nezávisí na ceně produktů. Velkou měrou se na tom podílí i genetika (aneb když vám v knihkupectví říkají slečno a myslí si, že je vám 20). Zjistit, co naší pleti vyhovuje, je primárně o hledání a vnímání. Vnímat, co se nám naše tělo snaží říct nebo naznačit, zda si pleť lebedí nebo je na ní vidět, že je něco špatně (já třeba dlouhé roky bojuju s ekzémem kolem nosu a pusy, v době rouškový víc než kdy dřív, ale přijde mi, že kožní lékařka není ochotná pátrat po příčině, spíš jen řeší projevy – zkoušela jsem lékárenskou kosmetiku, přírodní, mast na předpis, absolutní vyhýbání se postiženýmu místu kosmetikou a zatím bez úspěchu). Zároveň by nám kosmetika měla dělat dobře nejen zvenku, ale třeba i na duši – to když třeba používáme něco, co voní jako naše dětství ♥

Pro mě je nejdůležitější, že jsem se za posledních pár let naučila střídmosti (dopotřebovat produkty až do dna a nenechávat zbytky). Už dávno nenakupuju zběsile všechno, co nepotřebuju a málokdy se nechám zlákat nějakou akcí – ono je to asi i tím, že kosmetika, kterou používám, v akci tak často nebývá. A nebojte, 20 % sleva bude zas, dřív než se nadějete, křečkování netřeba 😉 A navíc mě baví objevovat český malovýrobce kosmetiky – je neskutečný, co se u nás vyrábí a já jsem fakt pyšná, že můžu tyhle produkty zkoušet.

A s čím jsem od jara zatočila?

Sama na sebe jsem pyšná, kolik se mi toho povedlo dodělat.

Abych nepsala o všem, vypíchnu jen to, co byla velká láska nebo naopak velkej propadák.

Miluju:

• YTTP cleanser – ten nejlepší čistič, jakej jsem kdy používala, koupila jsem zase a pokud se nerozkmotříme kvůli mojí změně pleti, budu ho používat dál. Navíc etika společnosti, obaly, složení…Je to pecka po všech stránkách.
• Crabtree & Evelyn krémy na ruce – nahoře celý balení, dole jen vzorek, další menší balení mám v kabelce. Mám ráda jemné vůně i konzistence (nejvíc Goat Milk), skvěle se vstřebávají. Vadou na kráse je to, že nejsou CF. Když mi bude tenhle krém hodně scházet, někde si ho seženu, jinak ho ale ráda nahradím jiným, šetrnějším.
• Balea krém na nohy s ureou – mám tu zvláštní vůni ráda a navíc mi přijde, že ťapky jsou pak opravdu hydratovaný. Tady moc na CF ani složení nekoukám, plní účel.
• HPA makadamiový olej – čestné místo na poličce ve sprše, ihned po lehkém osušení na ještě teplou pokožku nanáším a je to blaho.
• Alma Žena – moje náhrada (už dodělaná) za Midnight Recovery od Kiehl´s – voní téměř identicky a složením je jednoznačně lepší! Navíc česká přírodní kosmetika, co víc si přát ♥
• Arganový olej Sagrada Natura – hutný olej, který se ale do lehce vlhké pleti krásně vstřebává, ráda si ho koupím zas.
• Manufaktura obecně – mám jejich produkty fakt ráda, i když občas jsou na mě (jak jsem psala výš) hodně parfemovaný. Ale jako jediní v Čechách mají HCS certifikát, který dostávají firmy za to, že výrobky ani ingredience nejsou testovány na zvířatech. A za to mají u mě velké plus.

Už nikdy víc!

• Balea deodorant – strašně dráždivý a příliš voňavý sprej, byla to nouzovka z kabelky a dodělala jsem ho s velkým sebezapřením (pan domácí vcházel do ložnice pět minut po použití a vždycky se málem udusil, ehm…)
• Sephora hydratační krém – dostala jsem asi vloni k nákupu na dny Marianne. Moc voňavej a vlastně vůbec nic nedělal. To samý vzorek Moringa, ten voněl ještě víc.
• Erborian matující krém – chápu, že matujícího efektu je dosaženo přidáním nějakých pudrových složek, ale tohle byl extrém a navíc to tak staromódně voní, že jsem si připadala jak zmalovaná marioneta z loutkovýho divadla…
• Kiehl´s avokádový krém na oči – tohle bylo ďáblovo sémě ne? Na první dotek konzistence dobrá, ale ve chvíli, kdy se krém potkal s kůží pod očima, nedal se nijak zapracovat, prsty klouzaly po povrchu…Hnus, velebnosti, tohle mi už domů nesmí, vzoreček stačil a děkuji!

A to už by pro dnešek stačilo ne? Jestli jste to dočetli až sem, tak máte můj velkej obdiv!

Jak se s věkem mění vaše péče o pleť? Máte nějaký all the time favorite nebo rádi zkoušíte? Nakupujete v drogériích nebo radši u menších, třeba i lokálních prodejců?

Mějte se, pusu, vaše Teruna

Sdílením zachráníš jedno koťátko!