Tak když už jsme u té elity, napadlo mě, že sepíšu, co by podle mě měla taková elitní blogerka umět, jaká by měla být, aby si takové označení zasloužila. A jsem zvědavá, jestli se v některých bodech shodneme. O tom, že tenhle typ „kastování“ se mi nelíbí, to tentokrát nebude. Rozhořčovat se budu až někdy příště. A ano, budu mluvit pouze v ženském rodě (sorry, kluci).
1) Měla by psát gramaticky správně
2) Měla by inspirovat
Síla blogů je v poslední době neskutečná. Čtenáři si nemusí kupovat tištěná periodika, aby měli přehled o novinkách. Stačí vyťukat webovou adresu a je to.
Jenže spousta blogů se překlopila v něco, čím by blog být neměl. Koupeným kouskem virtuálního prostoru. A ne koupeným doslova – pouze uplaceným pár produkty zadarmo. Některé blogerky se uchýlily k tomu, že vezmou zavděk každou drobnou spoluprací, kterou jim firmy nabídnou a podle toho blog pak vypadá. Navíc málokterá blogerka zmíní, že všechny produkty jsou dárkem.
A o tom by blog být neměl. Úplně na začátku se chtěla jen každá z blogerek podělit o svoje dojmy, zkušenosti, pocity, o kus svého života. Chtěla ukázat, co má ráda, co se jí osvědčilo a nebo co ji naopak zklamalo.
Dnešní populární blogerka má neskutečnou moc. Inspirovat lidi, nutit je k zamyšlení, diskutovat. Může je podněcovat k tomu, aby byli lepší, ukazovat, co se kde děje, upozorňovat na zajímavý akce z okolí, kde bydlí. Má tu moc dělat ze sebe a ze svých čtenářů lepší lidi. A měla by to dělat z vlastního přesvědčení. Ne proto, že jí za to někdo zaplatil.
3) Měla by být reprezentativní
No, tohle je možná jediný bod, který všechny nové elitní blogerky splní…Ale to záleží.
Nemyslím si, že aby byl někdo reprezentativní, musí vážit 50 kilo, oblékat se do značkového oblečení a vonět se Chanelem. Reprezentativně může holka vypadat v šatech z Tesca, kabelkou od šikmejch a botách z HMka. Ale musí to umět. Umět nakoupit, zkombinovat a hlavně NOSIT.
A pak přichází ještě omítka. Nejsem make up artistka, abych mohla kritizovat vizáž blogerek, ale sakra! Ty holky se kamarádí mezi sebou a nenajde se ani jedna dobrá kamarádka (a ano, myslím dobrou kamarádku a ne „dobrou“ kamarádku), která by řekla: „Hele, co kdybych ti trochu poradila?“ Pak by ty holky alespoň neměly fleky na tvářích a oranžovou linku na čelisti.
4) Měla by být inteligentní
Tohle je věc, kterou lze někdy přes naše monitory poznat těžko. Znáte to. Čtete blog, líbí se vám styl vyjadřování, o čem autorka píše, fotky, prostě a jednoduše je to vaše krevní skupina. A pak se čistě náhodou objeví u někoho ve videu nebo v televizi, případně si vytvoří profil na Snapchatu, vy na to koukáte s vytřeštěnýma očima a říkáte si: „No doprdele!“
5) Měla by mít určité životní zkušenosti a nadhled
Jak jsem psala už kdysi dávno, anonymita je mor a slabším povahám nemusí negativní anonymní komentáře dělat dobře. Obrnit se proti tomu lze do určité míry. Přeci jen dělat, že neexistují, není řešení, i když si některé slečny stále myslí, že zatajování upřímných, avšak ne zcela pochlebovačných komentářů, je v pořádku. Aby se s tím vším dokázala blogerka popasovat, musí už mít „odžito“. Ať už v profesním, nebo v osobním životě. Pak teprve získá potřebný nadhled a to, co se děje ve virtuálním světě, bude vnímat možná trochu jinak.
6) Měla by mít vlastní názor
Můžeme tu rozjet debatu na téma, jak moc je náš názor vlastní nebo přejatý od jiných a my se s ním pouze ztotožňujeme. Ale mít názor je jednoduše důležitý. Není nic horšího než lidi bez názoru (oprava: horší jsou blbý lidi bez názoru a ještě horší jsou blbý lidi s kontroverzním názorem). Ale ke každé problematice bychom měli zaujmout nějaké stanovisko, ať už na základě našich životních hodnot, postojů nebo zkušeností. Měli bychom si za svým názorem stát, umět ho obhájit a případně umět přiznat, že se náš názor změnil. Papouškovat cizí názory není umění, to je tragédie.
7) Měla by umět žít i „off record“
Co je to za život přemýšlet 24/7 o tom, jestli tohle se bude vyjímat na blogu, tohle je fotogenický, o tomhle napíšu? Nechat telefon doma a jít na večeři s partnerem je komfort. Vyrazit na chatu, kde není signál, je komfort. Užívat si každý den a nesdílet všechno na sociálních sítích, to je komfort. Nemusíme se nikomu omlouvat, že jsme dva týdny nepřidali článek a že nemáme každý den novou fotku na IG. Pokud lidi baví k nám chodit, počkají si. Radši dva kvalitní články do měsíce a čas na soukromej život než tuna plytkých textů o ničem a vlastní život veškerý žádný.
8) Neměla by lidem věšet bulíky na nos
Zjišťuju, že to je paradox dnešní doby. Naše životy jsou hektický, potýkáme se každý den se spoustou problémů a blogy představují něco jako únik. Únik do našeho vysněnýho dokonalýho světa, kde se mají všichni rádi, jsou na sebe hodní, všechno vychází a náš život je sluníčkovej. Kde láska nabírá na dokonalosti, naši partneři jsou princové na bílém koni, naše kariéra stoupá strmě vzhůru a každý boj, do kterého se pustíme, skončí výhrou.
– střih –
Tak takhle to přesně není. Kdybych chtěla číst tenhle brak, zajdu si do oddělení s červenou knihovnou. Ty paperbackový romány nemaj oslí uši a poslintaný desky proto, že by si je vzal do parády pes, ale proto, že každá ženská si o tom ráda přečetla a snila. Ale byla to smyšlená kniha. Teď mají ale holky pocit, že když o tom čtou u blogerky, musí se to dát přece zařídit i v reálu!
Je mi líto, ale NEDÁ. Myslet pozitivně neznamená žít v bublině, kam ke mně každodenní zlo nepronikne. Je naprosto normální a lidský, že ne všechno vychází, že se lidi rozcházej, že máme dny, kdy bychom (nebo snad by jsme?) na všechno nejradši hodili bobek, že řešíme v práci nechutnosti, nevyděláváme miliony, nestíháme vařit, nevypadáme pořád skvěle a nemáme každej den chuť na sex. Holt už to tak je. Ale je to život, jakej má valná většina z nás, tak proč se za něj stydět?
Holky, nezávidím vám to. Ani v nejmenším. Ale jsem zvědavá, jak se s titulem „elitní“ poperete. Mám jen drobný problém s tím, že se mi kromě „elita“ vynořuje v hlavě třeba „nadřazená rasa“. Asi čtu špatnou literaturu.
Napište mi, co si o elitě myslíte vy? Co jim podle vás chybí a čeho mají naopak až moc? Jsem zvědavá!
Čao, Terez
*zdroj obrázku: flickr.com (experimentaclub)
Boží! Sice sám píši jako prase a stydím se za to, ale naprosto souhlasím se všemi body. Teda skoro se všemi, jelikož některé mi přijdou buď pojmenované nepřesně (bod 5) a nebo my přijdou zbytečné (bod 4).
Mimochodem jak píšeš, že elita ti evokuje nadřazenou rasu, mám to podobně. Pamatuji si na první hodinu na gymplu, kde nám češtinářka cpala do hlavy, že jsme elita národa. To proto, že jsme na prestižním ústavu. Bohužel 15 roční mozek ne vždy dokáže od autority i nepřijmout názor. Tak jako tak od té doby, když slyším slovo ELITA, tak mne hned napadne ELITA – JELITA. A s tím se dá žít. 🙂
Díky za ten článek a především za bod 1 a 2, kdy jedničku nemohu bohužel sám kritizovat a o dvojce se přeci veřejně nemluví 🙂
A právě jsi získala pravidelného čtenáře (teda do teď jsem nevěděl, že máš blog).
Kuba
Tleskám jak už dlouho ne kdybych mohla i bych poplácala po rameni. A ano o nadřazené rase mluvíš správně. Bojím se, že těch co se to obzvláště týká tohle nikdy číst nebudou. Elitám zmar, rozume nazdar. NielaD
Mluvíš mi z duše… a cítím to stejně…. V této kombinaci mi také při slově "elita" naskakuje stejná paralela jako tobě…. "nadřazená rasa"… a nutno podotknout, že sposuta elitních se nadřazeně opravdu chová.
bože taková hrubka – "MI" samozřejmě… hlavně že se rozčiluji nad pravopisem ELITY 😀
Kubo, moc díky za komentář i za částečnou kritiku, vážím si toho. (J)elita jsem nepoužila, i když jsem to měla na jazyku úplně stejně jako ty, po zkušenostech z gymplu 🙂
A jsem ráda, že se budeš vracet! Stejně jako já k vám 🙂
Děkuji. Netušila jsem, že ta malá poznámka bude tím, co vyvolá reakci. Ale jsem ráda, že nejsem sama.
Btw, smazala jsem ti ten duplikovaný komentář, doufám, že se nezlobíš 😀
K tomu, jak se chovají, se nemůžu objektivně vyjádřit, protože je neznám. Občas na některý z těch blogů zabrousím a bohužel rychle zase odcházím, protože mi to nic nepřináší. A taky proto, že mám čím dál víc pocit, že mě opíjejí rohlíkem. Škoda.
Velice hezký, svěží článek:-)
Souhlasím az na bod 2, resp. jeho části. Inspirovat ano, ale myslim, ze se sila blogů precenuje, a je uměle vytvářená.
Blog, který, jak pises, skočí po každém flusu, si pod sebou větev navíc podrezava sam..
Tyjo, co to má bejt za blog Prague Cupcake, Jakube?? 😀
No, použila jsi mírnější výraz…. Ono "opíjení rohlíkem "by se dalo přirovnat k tomu "dělat ze mě blbce". A to pardon, nejsem zvědavá, aby mě někdo jako čtenáře urážel a myslel si, že jsem vlastně úplně hloupoučká. Pokud někdo takový vztah ke svým čtenářům má, tak je to samozřejmě jeho volba, ale můj názor je takový, že si jich dostatečně neváží.
Káča – to jsem si hrál před rokem se založením blogu… jak to funguje apod. Jestli to zvládnu (nepodařilo se mi to ani smazat, takže nezvládnu :)) udělat sám a jak to funguje. A ten název? Ten byl jeden z mála volných a přemýšlel jsem už koncepčně… a nechtěl jsem odkopat v hlavě se rodící název co znáš 🙂
Bod 4 a 6 jsem několikrát zažila na vlastní kůži…člověk se potom hodně diví.
Super článek, jen bych doplnila – "dělej – co říkáš, říkej – co děláš" – a tohle platí nejen pro "elitu" ale všechny (blogerky).
Tak to je pecka! Kroutila jsem hlavou nad tím, co se to tady v blogosféře děje. Ale ono to tak asi má být. Přijde mi, že se tímto projektem snaží udělat z blogerky zaměstnání, tak jako tomu je u spousty zahraničních blogerek. Ale tahle "nadrasa" by měla krom svých 50 kg mít i něco v hlavě. Palec hore, pod Tvé názory bych se podepsala 🙂