Skip to main content
srdce

Je to tam pořád! A co? No přece to kouzlo!

Už je to tak, začínáme spolu bydlet. Sice Architekt pořád pracuje v Chebu, ale jezdí za mnou na prodloužený víkend a pracuje odtud, takže si nestěžuju. Přijel za mnou (nebo bych možná měla říkat, že přijel domů) zase minulou středu. A já si poslední dny připadám, jako bych ho znala pár týdnů a byla opilá láskou. A jak to dělám, že se mě to pořád drží (a podle Architektova chování nejen mě)?

zdroj: flickr.com (Yanni Raftakis)

Chtěla bych napsat, že mám recept na dlouhodobý štěstí a lásku. Ale to bych si lhala do kapsy. Nemám ho. Taky mě občas přepadají chmurný myšlenky, jestli se nám to časem neokouká a nezevšední, jestli se pořád budeme vodit za ruku a líbat před spaním. Ale jelikož to nevím, tak se snažím pouštět to z hlavy a místo toho si užívat všechny ty krásnosti teď a prožívat každý den s Architektem naplno.
Rozhodla jsem se, že vám zcela otevřeně napíšu, čím se udržuju pořád tak zaláskovaná a spokojená. Jasně, určitě na to má vliv i to, jak jsme to poslední 1,5 roku měli, ale nic to nemění na tom, že přes to všechno spolu pořád jsme 😉

1) Psaní a volání

No, vlastně poslední rok to zas tolik není. Ale když jsme v práci, snažíme se občas pár řádek na skype napsat, i když to ne vždycky jde. Odpoledne nebo večer alespoň sms, že na sebe myslíme. Já většinou pak píšu, že se nedostanu k pc (hanba mi). Poslední dobou jsme si oblíbili volání přes Facebook. Je to rychlý, zadarmo a vcelku to chodí.

2) Přípravy na příjezd

Pokaždý, když Architekt dorazí, snažím se cítit se a vypadat dobře. Tak třeba tuhle středu jsem si vážně připadala, jak kdybych šla na první rande. Vykoupala jsem se, umyla jsem si hlavu, provedla odchlupení (děláme to skoro každá, tak proč se za to stydět) a když jsem pro Architekta jela, vzala jsem si sukni. Jo, i tyhle drobný věci mě udržují ve stavu zamilovanosti. Ale co víc, tyhle přípravy mě dokážou i částečně nažhavit. A když to pak Architekt pokvituje spokojeným zamručením a slovy, že jsem fakt kočka, nemůžu být šťastnější.

3) Rande

zdroj: flickr.com (Paris)
Tohle je paradox snad všech vztahů. Dokud spolu dva nezačnou chodit oficiálně, chodí spolu na rande. A pak co? Plzeňák prý říká, že „jde ven“. Jakože cože? Rande pochází z francouzského „rendez vous“, což je v překladu setkání nebo schůzka. Copak po společně strávených letech nechodíme se svým partnerem na schůzku? Ale no tak, jasně že jo. Tím pádem výraz „rande“ se pořád ještě počítá.
A na mě to má jeden dost nepostradatelnej efekt. Když jdu na rande, je to pro mě svátek. Snažím se vypadat dobře, psychicky se naladím na to, že si vyrazím ven s tím, koho miluju a s kým je mi tak dobře a to všechno se pak promítne i do celého randícího procesu 🙂 Takže už jen z toho hlediska, choďte na rande!
My byli v kině na Mimoních, po docela dlouhé době, a oba jsme se usmívali jako sluníčka, objímali se, líbali a dokonce i Architekt přiznal, že je to super po takové době zase randit..Nepodceňujme tedy svoje muže 😉

4) Dotyky

Když jsme se poznali, nebyl Architekt zrovna, řekněme, tělesný typ. Ono chlapi asi nejsou vychováváni s tím, že se hodně mazlí s mámou 🙂 Maj to jinak než my  holky. Na začátku jsem s tím trochu bojovala, ale postupem času se všechno začalo měnit. Dneska je spíš nezvyk, když se nedotýkáme. Ať už rukou, nebo jen boky. Máme rádi dotyk toho druhého, vzájemnou blízkost. Architekt mě často hladí ve vlasech, po ruce a občas mi ve městě hrábne na zadek (hudruju, ale ve skutečnosti mi to lichotí 😉 a navíc mu to pak stejnou mincí oplatím ).

zdroj: flickr.com (Dr. Wendy Longo)

 

5) Smích

zdroj: flickr.com (Ben Smith)

Z posledních pár týdnů by řidiči, kteří nás potkají na silnici, mohli soudit, že si asi Bohnice vyjely na výlet. Oba dva pusu od ucha k uchu, vysmátý jak leča a zářící jak sluníčka. Jo, Architekt má ten neskutečnej dar umět mě rozesmát až k slzám. A já jsem mu za to vážně vděčná, protože smích je ten nejlepší lék, tím spíš, když se směje on se mnou.
Vzpomínám si, že když jsme spolu začínali chodit, jednou mi říká: „Vědělas, že když dáš nohy nahoru a začneš se smát, že nejde přestat? “ To bych nebyla já, abych to nezkusila a on, aby se ke mně nepřidal. A tak jsme leželi v posteli, nohy opřený o stěnu, a smáli jsme se na celej strahovskej pokoj 🙂

6) Postelové hrátky

Pryč jsou doby, kdy se dva ani na veřejnosti nepolíbili. I když, zcela upřímně, důlní průzkumníci na ulici mě taky zrovna netankujou…:-D A tak se nebudu stydět za to, že TO mám ráda.
Mezi námi děvčaty, když na TO máte kvalitního partnera, tak se vám TO musí líbit vždycky. A jestli máte pocit, že vám to v posteli na začátku neklape? Jéžiš, žádnej učenej z nebe nespad. Ono to nejde honem honem naladit se na stejnou vlnu a předvádět maratonský výkony a nekončící vyvrcholení. Jasně, určitě se najdou výjimky, který to mají na „první dobrou“, ale spíš převládají ti, co se musí sladit (ale ladit něco 10 let taky není normální!). U nás (tím myslím v naší skvělý posteli) je to den ode dne lepší a kvalitnější. Známost na jednu noc je možná fajn, ale kvalita je o důkladném poznávání toho druhého 😉

Řekla bych, že při delším přemýšlení bych se rozpomněla na spousty dalších věcí, co zaručují to, že jsme spokojená, ale tyhle jsou ty nejdůležitější. A vždycky, když se čertím, snažím se alespoň jednu z nich vybavit a hned se zlobím o trochu míň 😉

A co vy, jaký je váš recept na rodinné štěstí? Co ve vás rozdmýchává lásku a štěstí?

Terez

4 thoughts to “Je to tam pořád! A co? No přece to kouzlo!”

  1. To je taky moc hezký! My se snažíme, ale občas prostě jeden z nás odpadne dřív 🙂 Ale za ruku se většinou chytit stačíme 😉

  2. Moc děkuji za pochvalu 🙂 Musím uznat, že je to pravda, dává to životu vážně jiný rozměr 🙂 Moc vám s manželem přeju, aby vám to klapalo až do důchodu 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *