Už je to tak, začínáme spolu bydlet. Sice Architekt pořád pracuje v Chebu, ale jezdí za mnou na prodloužený víkend a pracuje odtud, takže si nestěžuju. Přijel za mnou (nebo bych možná měla říkat, že přijel domů) zase minulou středu. A já si poslední dny připadám, jako bych ho znala pár týdnů a byla opilá láskou. A jak to dělám, že se mě to pořád drží (a podle Architektova chování nejen mě)?
 |
| zdroj: flickr.com (Yanni Raftakis) |
1) Psaní a volání
2) Přípravy na příjezd
3) Rande
 |
| zdroj: flickr.com (Paris) |
My byli v kině na Mimoních, po docela dlouhé době, a oba jsme se usmívali jako sluníčka, objímali se, líbali a dokonce i Architekt přiznal, že je to super po takové době zase randit..Nepodceňujme tedy svoje muže 😉
4) Dotyky
Když jsme se poznali, nebyl Architekt zrovna, řekněme, tělesný typ. Ono chlapi asi nejsou vychováváni s tím, že se hodně mazlí s mámou 🙂 Maj to jinak než my holky. Na začátku jsem s tím trochu bojovala, ale postupem času se všechno začalo měnit. Dneska je spíš nezvyk, když se nedotýkáme. Ať už rukou, nebo jen boky. Máme rádi dotyk toho druhého, vzájemnou blízkost. Architekt mě často hladí ve vlasech, po ruce a občas mi ve městě hrábne na zadek (hudruju, ale ve skutečnosti mi to lichotí 😉 a navíc mu to pak stejnou mincí oplatím ).
 |
| zdroj: flickr.com (Dr. Wendy Longo) |
5) Smích
 |
| zdroj: flickr.com (Ben Smith) |
Z posledních pár týdnů by řidiči, kteří nás potkají na silnici, mohli soudit, že si asi Bohnice vyjely na výlet. Oba dva pusu od ucha k uchu, vysmátý jak leča a zářící jak sluníčka. Jo, Architekt má ten neskutečnej dar umět mě rozesmát až k slzám. A já jsem mu za to vážně vděčná, protože smích je ten nejlepší lék, tím spíš, když se směje on se mnou.
Vzpomínám si, že když jsme spolu začínali chodit, jednou mi říká: „Vědělas, že když dáš nohy nahoru a začneš se smát, že nejde přestat? “ To bych nebyla já, abych to nezkusila a on, aby se ke mně nepřidal. A tak jsme leželi v posteli, nohy opřený o stěnu, a smáli jsme se na celej strahovskej pokoj 🙂
6) Postelové hrátky
Pryč jsou doby, kdy se dva ani na veřejnosti nepolíbili. I když, zcela upřímně, důlní průzkumníci na ulici mě taky zrovna netankujou…:-D A tak se nebudu stydět za to, že TO mám ráda.
Mezi námi děvčaty, když na TO máte kvalitního partnera, tak se vám TO musí líbit vždycky. A jestli máte pocit, že vám to v posteli na začátku neklape? Jéžiš, žádnej učenej z nebe nespad. Ono to nejde honem honem naladit se na stejnou vlnu a předvádět maratonský výkony a nekončící vyvrcholení. Jasně, určitě se najdou výjimky, který to mají na „první dobrou“, ale spíš převládají ti, co se musí sladit (ale ladit něco 10 let taky není normální!). U nás (tím myslím v naší skvělý posteli) je to den ode dne lepší a kvalitnější. Známost na jednu noc je možná fajn, ale kvalita je o důkladném poznávání toho druhého 😉
Řekla bych, že při delším přemýšlení bych se rozpomněla na spousty dalších věcí, co zaručují to, že jsme spokojená, ale tyhle jsou ty nejdůležitější. A vždycky, když se čertím, snažím se alespoň jednu z nich vybavit a hned se zlobím o trochu míň 😉
A co vy, jaký je váš recept na rodinné štěstí? Co ve vás rozdmýchává lásku a štěstí?
Terez
Jéé, moc hezky napsáno:-) my si dáváme pusu na noc vždy a to opakujeme i ráno, když jeden z nás jde do práce:-)
Krásně napsané. Zamilovanost je krásná a ja jsem rada ze i po tolika letech jsme i my s manželem zamilovaní. Přeji ať to mate stejně.
To je taky moc hezký! My se snažíme, ale občas prostě jeden z nás odpadne dřív 🙂 Ale za ruku se většinou chytit stačíme 😉
Moc děkuji za pochvalu 🙂 Musím uznat, že je to pravda, dává to životu vážně jiný rozměr 🙂 Moc vám s manželem přeju, aby vám to klapalo až do důchodu 😉