Skip to main content

Láska až za hrob

Miluju ho víc než svůj vlastní život, víš? Tak tohle mi nedávno napsala dávná kamarádka. Uf. Jde to vůbec?
zdroj: flickr.com (gags9999)

Nad tímhle výrokem jsem se sama už několikrát zamyslela. Jde to milovat někoho tak, že bychom pro něj byli ochotni zemřít? Byli bychom schopni obětovat svůj vlastní život pro někoho nám blízkého?
Láska je dar. O tom není pochyb. V každém z nás dokáže probudit něco nového a krásného. Nutí nás dělat bláznivé věci, připitoměle se usmívat pokaždé, když si vzpomeneme na jeden z mnoha zážitků, které jsme se svým partnerem zažili. Vkládá nám do úst slova, která jsme si mysleli, že říkají jen ti největší romantici. Nutí nás dívat se na svět trochu jinýma očima. Umíme odpouštět, tolerovat, zlobit se a přitom mít rád, plakat a smát se zároveň.
Láska je mocná čarodějka. I já lásku našla. Vím, že si ji musím hýčkat a pečovat o ni, aby se mnou zůstala, kvetla a rostla. Ale ať je to jakkoliv, nikdy bych neřekla dvě věty: Miluju tě víc než svůj život. Nedokážu si představit život bez tebe.
Jen krátce ke druhé výše zmíněné. Ať chci nebo ne, jednou mě to s největší pravděpodobností čeká. I když už napořád zůstanu s Architektem, čemuž věřím, tak je tu pořád statistika. Ta říká, že ženy se dožívají vyššího věku než muži. Takže co? Představovat si to nechci, ale šance, že tohle nastane, je poměrně vysoká.
A co se týče první, v tom mám jasno. Je jen jeden jedinej člověk, se kterým musíte žít celý život. Naučit se ho milovat, respektovat, tolerovat jeho chyby, nezlobit se na něj a pečovat o něj. Jste to VY SAMI. Nemusíte žít s nikým, ale se sebou vždycky. A ať to zní sebevíc sobecky, Samantha řekla jednu památnou větu: „Miluju tě, ale sebe miluju víc.“ A není se za co stydět, protože teprve když milujeme sami sebe a přijmeme to, kým jsme, můžeme dát maximum lásky i všem ostatním.
Holina navíc poznamenala celkem důležitou věc: „Říkat můžeš cokoliv.“ A má pravdu.
zdroj: flickr.com (gfpeck)

Jen v jednom případě tomu věřím. A to ve vztahu matka – dítě. Věřím, že matka by pro svoje dítě zemřela, pokud by věděla, že ho dokáže zachránit. Ale jinak? Vážně bychom si radši nezachránili svůj vlastní zadek než se obětovat? K čemu by nám ta dobrota byla, kdyby to bylo to poslední, co ve svém životě uděláme?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *