Skip to main content

Láska s ručením neomezeným

4,5 roku. Přijde mi to docela neskutečná doba a v současný chvíli je to skoro pětina mýho života. Pětina života, kterou jsem strávila s Architektem. Pětina života, za kterou jsem se posunula a vyvinula nejvíc z těch všech pětin. Pětina života, kterou bych nevyměnila za nic, protože byla jednoduše báječná. Pětina života, která se doufám brzy stane čtvrtinou a časem snad i třetinou…Protože s ním chci být. Nejlépe napořád.
zdroj: flickr.com (Tambako the Jaguar)

Jasně, nedokážu ovlivnit, co se stane. Neupínám se k Architektovi jako ke středobodu svýho vesmíru, bez kterýho nemůžu a nechci žít. Ať se máme rádi sebevíc, tak oba víme, že je tu možnost, že spolu za pár let být nemusíme. Nedokážeme předpovídat budoucnost a život (potažmo my sami) nám někdy do cesty staví překážky, který můžou být pro vztah i šibeniční.
Ale je jedna věc, kterou oba víme. Že to chceme zkusit. Chceme to zkusit, protože nám to za to stojí. Troufám si říct, že jsme v sobě našli navzájem to, co jsme hledali. Není to žádná extra velká romance. Je to fakt. Nedokazujeme si svou lásku přehnanými gesty. Protože když se milujete, je ta láska jinde než v kytici růží. Je v úsměvu, pohledu, dotycích, někdy dokonce i slzách.
Teď už to bude víc jak rok, co to táhneme na dálku. Rekonstruujeme byt tady na severu, ale Architekt má zároveň dobrou práci na západě, takže to holt držíme. Není to žádné bohvie čo, ale má to jedno naprosto nepřekonatelný pozitivum. Víte jaký? Náš vztah je trochu jako na začátku, jen s tím rozdílem, že už se navzájem známe. A přiznám se, že je to paráda být vlastně ještě pořád zamilovaná.
Nedávno jsem zase, typicky žensky, přemýšlela. „Co když už tam není láska? Co když už jsme spolu jen ze zvyku?“ Na to mi moje dobrá kamarádka Mošna řekla: „Těšíš se až přijede a nebo až budeš zase sama? No, tak vidíš!“ A bylo vymalováno.
Víte, jsem ve vztazích zelenáč. Měla jsem před Architektem pár „známostí“, ale skoro bych je ani nepočítala. A pak jsem najednou ve 21 letech poznala někoho, s kým mi bylo (a je pořád) moc dobře. Spousta lidí si myslí, že mi jednoho krásnýho dne rupne v bedně a já se na to vykašlu, protože jsem si ještě nic neprožila. A víte co? Myslet si můžou cokoliv. Nevím, co bude zítra, natož za měsíc, rok nebo 10 let. Uvidíme.
Tolik o lásce. Jak to máte vy a vaši partneři? Věříte, že je to na celý život? A co děláte pro to, aby vám vztah vydržel?
Pa, Terez

2 thoughts to “Láska s ručením neomezeným”

  1. Mam to podobne jako ty, nemela jsem.moc znamosti pred vlastne uz ted mym manzelem..a rikala si, ze jsem vlastne jeste nic nezkusila..ale osud tomu asi chtel a jsme si souzeny. Myslim, ze se ve spouste vecech hodne doplnujeme. Ale ne vzdy je vsechno ruzove, jak to vypada, takze i my mame sve dny:-D No, a letos to bude 9 let co jsme spolu, rok z toho uz manzele a 4. rok spolu bydlime ve svem.

  2. Ja myslím, že kdyby bylo všechno pořád růžový a děsně skvělý, tak to jednou musí skončit nějakým velkým průšvihem 🙂 My se taky dohadujeme, teď nejvíc nad bydlením, ale kolej nás naučila, takže všechno vyřešíme rovnou a netaháme si tyhle roztržky dál. Jsem ráda, že to má někdo podobně a že nejsem jediná..jiná 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *