Skip to main content
Jedno kafe

Moje cesta k vášni jménem KÁVA

Už jsem tu párkrát zmínila, že jsem vystudovala stavebku a živí mě převážně práce v architektonickym ateliéru. Pár let nazpět jsem ale začala pronikat do světa výběrový kávy. A tahle cesta mě chytla a já si svůj život bez výběrovky nedovedu představit. Ráda bych vám ale o kávě něco napsala. Žádný dogmata, poučky, ani „coffee nazi“ kecy 🙂 Vybrat si výběrovou kávu není jen póza, ale postoj k tomu, co do sebe ve větší nebo menší míře cpeme.

Jak to všechno začalo

Ne, nebudu vám hned do hlavy sypat moudra o výběrovce, ale vezmem to fakt z gruntu.

Jaký bylo moje první kafe? Mlíkový. Trošku kafe a spousta mlíka. S nalámaným rohlíkem vevnitř. Do hrnečku s Krakonošem. Od babičky v jejich kuchyni s dřevěnou lavicí a igelitovým ubrusem. Když mi bylo asi 6. Nádherná vzpomínka toto, tím spíš, že se mi i vybavila vůně tohohle okamžiku a tikající kukačky na stěně ♥

Když jsem byla větší, posunula jsem se na tehdejší hit – 3v1 od Nescafé, rozpustný kafe, sem tak turek…Pak si  naši pořídili automatickej kávovar na zrnkový kafe a řekla bych, že to byl poměrně velkej skok – ono v tý době moc zrnkovýho kafe na výběr nebylo (a navíc naši to nijak významně neřešili, brali, co našli v Makru v akci – na co si vymejšlet), takže jsme většinou kupovali Riobu, což mi i zpětně přijde mnohem lepší než takovej Dadák.

Espresso Tonic
Espresso Tonic

Já jsem postupem času přestala do kafe dávat mlíko a pila většinou černý „lungo“ (o tom, že mi celej objem hrnečku protekl skrz kávovej puk, radši víc říkat nebudu, hoď kamenem, kdos bez viny!). Sem tam jsem si dala i opravdu malý espresso (picollo? :-P), ale to bylo spíš výjimečný. A na stavárně jsem si zásadně dávala latté z automatu za 22 😀

Moje kamarádka navíc pracovala ve Starbucks, takže jsem pravidelně chodila na všechny ty ultramlíkový a sladký „kávový“ nápoje. Ale víte co? Bavilo mě to a měla jsem to ráda, tak proč ne?

V tomhle režimu jsem vydržela až přibližně do roku 2014.

První střet s výběrovkou

Pokud je tu někdo, kdo nemůže výběrovce přijít na chuť, protože je moc kyselá/málo čokoládová, chci vás ujistit, že ani u mě to nebyla láska na první ochutnání.

Můj šálek kávy. V tý době obrovskej hype kolem týhle malý kavárničky, byl kumšt se tam vůbec dostat…A já si tam dala espresso.

Ježiš, to byl ale otřesnej zážitek! Ještě dneska si vybavuju, jak moc kyselý a nedobrý mi tohle kafe přišlo 🙂 Teď si ho dám naopak s chutí, ale pšt 😉

Jenže jsem to nechtěla vzdát. A co čert nechtěl (nebo asi chtěl), postavil mi do cesty Small Change Coffee, o kterém jsem vám už kdysi dávno ve článku psala.

Labuť
Labuť

Jim byl tehdy obrovskej nadšenec (kterej o sobě s oblibou prohlašoval, jak strašně starej je!), kávu miloval, o SCC se moc hezky staral a o zákazníky jakbysmet. Chodila jsem tam na cupcaky od Káči a ochutnávat cokoliv, co Jim vymyslel. A jak jsme se mezi kávovejma maniakama shodli, Small Change Coffee bylo startovní čárou snad pro všechny z nás.

Jime, díky ti za tohle všechno, bez tebe bych tu cestu hledala možná ještě dlouho! A tajně doufám, že seš na mě aspoň trochu pyšnej 🙂

SCC se zavřelo, Jim odešel do Prahy do Double B (a následně do Kávového klubu 🙂 ) a já se už pro mě dobrýho kafe nechtěla vzdát. Poměrně pravidelně jsem začala chodit do Sweet City (pražírna Nordbeans za zdí kavárny frčí už od roku 2015 a já začala všechny jejich výběrovky ochutnávat) a když jsme měli někam jet, hledala jsem si, kam zajít na kávu. V Berlíně jsme navštívili The Barn, v Oslu Tim Wendelboe a Java, ve Vilniusu Strange Love, v Helsinkách Kahvilu Sävy. Najednou už jsme nechtěli jít „jen někam na kafe“, ale chtěli jsme si šálek kávy vychutnat třeba i za víc peněz (ano, Architekta jsem nakazila).

K Vánocům jsme dostali V60 (ne, není to prosimvás žádná erotická pomůcka, jak s oblibou říká Mošna), protože jsem předtím absolvovala kurz alternativních příprav kávy a jednoduše mě to chytlo.

Chemex kdekoliv
Chemex kdekoliv

Od tý doby pravidelně hledáme nový kavárny, pražírny a každej náš výlet se snažíme okořenit návštěvou dobrýho podniku s dobrou kávou. A ano, pojem dobrá káva v tomto případě je subjektivní. Pro mě je dobrá káva ta výběrová.

Ale abyste si nemysleli, že ohrnuju nos nad vším jiným. U tchánovic si vždycky ráda dám překapávanou (kupujeme jim komoditku od Sweet City Coffee a i je už jsme rozmazlili), u mýho táty cappucino z Jura automatu a u dědečka jsem si vždycky ráda dala turka s trochou mlíka, protože u něj prostě chutnal jinak. A upřímně přiznávám, že jsem si ho jednou zkusila dát po tom, co děda umřel a…Kouzlo je pryč.

Life is short
Life is short

Určitě se najde spousta lidí, co do tajů výběrový kávy pronikli mnohem dřív než já. Ono na to člověk přeci jen musí přijít sám.

Ale s kávou je to u mě v současnou chvíli stejný jako s kterýmkoliv jiným produktem „k sežrání“. Můžu si vybrat šunku bez masa, sýr bez mlíka, konzervu plnejch éček. Ale nemusím.

Kávu jsem si taky vybrala. Tu s příběhem, péčí a využitým potenciálem. Tu, která uspokojí nejen moji touhu po kofeinu, ale i duši, protože vím, že neživím nadnárodní koncern.

Jak to máte s výběrovkou vy?

Příště se těšte na menší výlet do světa kávy, co se druhů, pěstování a zpracování týče 😉

Pusu, vaše kávomilka Terka

Sdílením zachráníš jedno koťátko!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *