Mých fotek tady na blogu ani na instagramu moc nenajdete. Přijde mi to zbytečný, protože kvalita (nebo nekvalita) psaní se neodvíjí od toho, jak kdo vypadá. Ale protože sama ráda čtu o tom, jak moc velký podivíni jsou ostatní, chtěla jsem vám taky pár takových pikantností ze svýho života sdělit 🙂 Doufám, že nejsem jediná divná (a že vám to vynahradí tu absenci selfíček…)!
1. Nesnáším pilníky
A nesnáším je tolik, že jsem je musela zařadit na první místo. Dřív jsem to na sobě nepozorovala, ale s věkem se to zhoršuje. Při představě, že bych si měla po nehtu přejet pilníkem, se mi děla až fyzicky špatně, šimrá mě kolem žaludku a jezdí mi mráz po zádech.
Nijak extra nemiluju ani smirkový papír, na ten sahám jedině v rukavicích. A co se týče krájení čehokoliv na těch lehce vrubovaných prkýnkách z IKEA? Očistec.
2. Nedotýkám se tlačítek
Ať už je to tlačítko na semaforu, otvírání dveří v tramvaji nebo tlačítko ve výtahu. Bříško prstu nepoužívám nikdy. Na tyhle věci zásadně sahám jen kloubkem prstu. Architekt už to ode mě taky odkoukal. Navrch se nerada dotýkám všech umaštěných tyčí, zábradlí, madel na eskalátorech atd. Představa bezdomovce, kterej si ruku umyl naposledy za Přemysla Oráče, ohmatal madlo a já se ho pak chytím, je pro mě vyloženě děsivá.
V podobným duchu se nese i to, že nemám ráda, když někdo rukou otírá zapocený okýnko. Bydlela jsem na Strahově 5,5 roku a při představě, co se při ranních cestách do školy na okýnkách vysráželo, se mi dělá lehce nevolno..Ne-e.
3. Nedotýkejte se mýho obličeje
Zaprvé se maluju a tak mám třeba make up nebo tvářenku. A zadruhé mi to prostě není příjemný, když mi někdo špinavejma rukama sahá na obličej. Když nejsem namalovaná a ten někdo nemá zrovna ulepený ruce od langoše, tak mi to nevadí. Ale jinak se tomuhle kontaktu snažím vyhýbat.
4. Na mandarince nesmím mít ani jedno bílý vlákýnko
Řekla bych, že loupání mandarinky je pro mě něco jako rituál a zároveň úžasnej čistič mysli. Nejdřív oloupu slupku a pak měsíček po měsíčku sundávám všechny bílý vlákna, co na mandarince zůstanou. Jasně, nejradši mám ty, kdy je můžu sloupnout úplně celý z jednoho konce měsíčku na druhej. A nechtějte po mně, abych tohle svoje rituální loupání zrychlila. To se pak neznám 🙂
5. Nesnáším plácání a poplácávání po rameni
Za to bych upřímně vraždila! Nejvíc rostu, když ke mně přijde nějakej mladej cápek (viz třeba na VŠ), mohutně mě poplácá po rameni a řekne něco jako „ty seš fakt hustá!“. Jestli se nechcete dostat na seznam lidí v nemilosti, tohle nedělejte. Nikdy. A už vůbec si ze mě timhle způsobem nedělejte prdel. Koušu.
6. Čerstvě vypraný prádlo musí být precizně pověšený
Za tento bod děkuji svojí drahé mamince. Prádlo dělím podle druhu, na šňůře i podle barvy a tak. Malý okraje, minimum kolíčků, všechno jedním směrem. Rychleji to schne, líp se to žehlí. Bohužel v posledních měsících jsem kvůli napjaté situaci v domě odkázaná na rozkládací sušák a tam si teda enormně nevyskakuju 🙂
7. Každý oko si maluju jinou rukou
Zkoušela jsem to několikrát, ale pokaždý jsem skončila s černým nosem. Já si jednoduše „přes nos“ řasy namalovat neumím. A tak jsem sama sebe odkázala k tomu, že jsem obouručná. To samý se týká i linek a někdy i očních stínů. Jinak to holt neumím.
A co vy? Jaká je ta vaše divná úchylka?
Mějte se, Terez
Pilník je u mě to samé, nesnáším ho… a mandarinky? U nich to mám trochu jinak, mám ráda ty bez pecek…a jak v mandarince najdu pecku vyhazuju ji..nesnažím se to zní dostat, prostě už ji dál nejím:-D
Až na to malování očí mám pocit, že si psala o mně. Pilníky – vidíš, neměla jsem je v ruce tak dlouho, že bych málem zapomněla. Tlačítka a mandarinky, to je bez debat. A jakmile mě někdo poplácá? Mám chuť ho plácnout přes ksicht. Takže za mě jsi naprosto v pořádku 🙂