Můj měsíc s Kaylou Itsines – jde to ztuha, ale jde to!

Už dlouho Kaylu sleduju na instagramu. Výsledky těch, který podle ní cvičí, jsou úžasný. Motivuje obrovský množství holek, ženských, maminek, aby začaly dbát o svou tělesnou schránku. Že to není otázka hodin v posilovně, drahých potravinových doplňků ani šílených omezení. Dokazuje, že je možný najít styl života, který bude zdravý, prospěšný našemu tělu a zároveň nás bude bavit. A jak jsem se s prvním měsícem poprala já? 

První důležitou věcí je, že jsme do toho šly s Tatrankou. Já začala cvičit a ona se ke mně během týdne přidala. Teď si vzájemně vždycky píšeme, co a jak, jestli nám to šlo, co nás bolí, jestli zvládáme procházky a tak vůbec. A to je jednoznačně moje první doporučení: jděte do toho ve dvou. Ono totiž není tak jednoduchý se na to vykašlat, když uvidíte, že ta druhá se snaží a pořád pokračuje.

Co se týče stravy, tam dost pokulhávám. Nebudu se vymlouvat, kdo chce, umí si to nastavit. Já se zatím hledám. Pendluju mezi Chebem a Libercem a není úplně jednoduchý všechno skloubit dohromady. Pořád občas hřeším (zkuste si chodit kolem pralinkárny, kde mají vaši milovanou Kleopatru s tekutým karamelem, každej den!), ale snažím se se hlídat. Ono by přece jen byla škoda, kdyby veškeré cvičení přišlo nazmar kvůli jídlu. Snažím se omezit jak sladký, tak bílou mouku, zařadit pravidelně zeleninu víc než jen v polívce a hlavně hodně pít. Nejradši mám čistou vodu a čaje, párkrát do týdne pak neodolám kávě. A pochopitelně si sem tam dáme s Architektem víno.

Kayla Itsines je mladá Australanka, která způsobila tak trochu revoluci po celém světě. Prodává svůj e-book a aplikaci na telefon, podle které cvičíte, jíte a vlastně se i motivujete a má taky vlastní doplňky ke cvičení (podložky, lahve, foam roller na protahování atd.). Vyjela už i na světové cvičící turné a o její bootcampy je obrovský zájem! Holky se motivují navzájem a třeba na instagramu se stačí podívat pod hashtag #bbgcommunity a vyskočí na vás spooousta holek, co díky Kayle mění svoje životy.

A teď už by bylo asi vhodný říct něco o cvičení. První čtyři týdny se cvičí dvakrát až třikrát týdně. Kayla má v návodu pondělí, středu a pátek, ale když budete cvičit v pondělí, čtvrtek a sobotu (třeba jako já), nikdo se na vás zlobit nebude. Máte půl hodinu? Zacvičte si. Já si do mobilu stáhla Intervalový časovač a nastavila jsem si tam trénink podle Kayly a jsem teda moc spokojená, všechno šlape tak, jak má (dřív jsem měla jeden, u kterýho přestal fungovat zvuk, ehm…). Dvakrát je pak takzvaný LISS, což je v mém podání procházka na cca hodinu (někdy víc, někdy míň) v tempu 6km/hod – skvěle na tohle poslouží aplikace runkeeper, která vám všechny hodnoty ukáže 😉 Jednou do týdne se pak snažíme chodit do bazénu. Já si k dobru připisuju to, že téměř každý den chodím do práce pěšky a podle hrubého odhadu nachodím cca 5km denně. Nakonec by měl být strečink, ten teda flákám, ale poctivě se protahuju po každém cvičení.

Rozhodla jsem se, že se vám naprosto otevřeně svěřím s tím, co jsem za ten měsíc zjistila, na čem jsme se s Tatrankou shodly a možná to pro vás bude tak trochu povzbuzující čtení 😉 A taky doufám, že nejsem jedinej tragéd, kterej to tak má!

• nejste Kayla – tohle je asi důležitý uvědomit si úplně na začátku. Její videa na instagramu vypadají super jednoduše, ale jak se říká „když to vypadá jednoduše, je to těžký jak mrcha“. A tady to není jinak.
• žádnej učenej z nebe nespad – že vám na začátku cviky nejdou, koukáte pořád do papíru, nevíte co s rukama a nohama je úplně v pohodě
• ulehčete si to – myslíte si, že uděláte 15 angličáků jen tak a budete schopný ještě dál pokračovat? Já jsem do posilovny chodila celkem pravidelně a bez skrupulí přiznávám, že tohle nedávám. A nestydím se za to, že si to trochu ulehčuju – burpees a mountain climbers dělám vždycky opřená o židli, nikoliv o zem, protože mi to nejde. Kliky a komanda provádím „na dámičku“- z kolen. I tak mám u posledních opakovaní co dělat, je to taky náročný 😉 Nepoložíte u sklapovaček nohy na zem? To přijde časem.
• použijte, co máte doma – nemáte švihadlo? Skákejte jen tak, jako byste švihadlo držely v rukách. Místo činek použijte aspoň litrový lahve aviváže a nahraďte s nima i medicinbal. Je to váha navíc a ta se počítá.
• změřte se – já si připadám pořád stejná. Ale bude to pro vás kontrola. Možná to neuvidíte hned, ale ztracenej centimetr vám udělá zatracenou radost.
• nechte si poradit, gůglete, koukejte na videa – když cvičíte doma, pořádně se podívejte, jak se co cvičí. Cvičit špatně je spíš kontraproduktivní. Doporučuju třeba videa Marušky z Rutiny, u který najdete spoustu informací a hlavně spoustu variant lehčích cviků pro začátečníky – u Kayly je rozhodně využijete. Abyste si byly stopro jistý, že cviky budete dělat dobře, jděte klidně na konzultaci s trenérem, ukažte mu, co máte a on vám ukáže, jak cviky správně provádět. Lepší je ze sebe udělat na začátku trochu blbce, než si špatným cvičením ublížit.
• najděte si alternativu – jestli je pro vás nějaký cvik vyloženě utrpení, zkuste si najít adekvátní náhradu. Já mám třeba hypermobilní ramenní klouby a u sklapovaček mi sem tam trochu vyskočí rameno – tak si to uzpůsobuju tak, abych se zbytečně nezranila nebo neřvala bolestí.
• pozorujte zlepšení – a vsaďte se, že ho uvidíte. Dřepy budete dělat níž, hopsat rychleji, kliků na jeden zátah zvládnete víc. Bude to pomalý, ale bude to progres. A ten se počítá vždycky.
• nekýchejte, nenechte se rozesmívat a vlastně snad radši ani nechoďte na záchod – protože tohle všechno vás sem tam bude ukrutně bolet. A hlavně se ráno po cvičení neradujte, že je všechno oukej. Moje svaly se pravidelně probouzejí k (bolestivému) životu až kolem poledne.
• nevzdávejte to – budete skučet, nadávat, občas si nebudete vědět rady, ale tak to mají (doufám) skoro všichni! Jestli si myslíte, že metrákový baby začaly hopkat se stejnou intenzitou jako Kayla, tak koukejte tuhle bláznivou myšlenku rychle zahodit. Bohužel nevidíme do cizích pokojů, kde se trápí další ženské, které se rozhodly vydat stejnou cestou jako my.

Zklamu vás, ale fotky svojí postavy přidávat nebudu. Změřila jsem se až po dvou týdnech a rozdíl není tak markantní, ale nevzdávám se. Sice to není teda úplně motivující (druhej den ráno jsem z toho celkem solidně smutná), ale prozatím mi stačí ten skvělej pocit, kterej ze sebe mám. Teď to začne být přeci jen o kousek obtížnější, ale nebojte, za měsíc vám zase poreferuju.

Znáte Kaylu? Zkoušely jste cvičit? Máte tipy, triky a rady pro nás, co se s ní pomalu seznamujeme? Dejte vědět 😉

Terez

Sdílením zachráníš jedno koťátko!