Tohle jsem vážně nepotřebovala. Vědět, vidět, slyšet, prožít.

Jednou večer v posteli…(to to ale pěkně začíná, co? :-D) No jen si to přiznejme, nejlepší nápady se rodí většinou v posteli před spaním. Já takhle dala dohromady proslov na svou promoci. Prostě jsem o půlnoci vstala a za deset minut byl proslov hotovej. A stejně jako proslov, i tentokrát se mi v hlavě urodil námět na článek. Podtitul by mohl být jednoduše

„aneb co bych ze svýho života klidně vyškrtla“

Chtěla jsem, aby byl tenhle článek co nejvíc odlehčenej a vtipnej, ale i tak se mi tam vloudilo pár věcí, který nejsou tak sluníčkový nebo úsměvný, ale do tématu perfektně zapadaj. Já se jdu při sepisování trochu červenat a vzpomínat 🙂

Vidět a slyšet sex rodičů

Je potřeba k tomuhle bodu něco dodávat? Já jsem po tomhle pro mě otřesným zážitku nechtěla s rodičema spát v ložnici, protože jsem se bála, kdy se zas „budou mít rádi“ 😀

Na druhou stranu, být viděn a (v mém případě pouze) slyšen při sexu rodiči taky není žádná hitparáda. Byla jsem rudá až na prdeli a pak už jsme si dávali sakra pozor 😀

Zvracet

Stalo se to každýmu z nás. Svědkem mýho největšího zvracecího excesu ale byla Šťabajzna a nezapomene mi ho při každé (ne)vhodné příležitosti připomenout 😀

Jeli jsme za odměnu za skvělou ročníkovou práci na exkurzi do europarlamentu do Brusselu. Večer jsme se bratříčkovali se studentama z jiných škol, popíjeli na nás nechutně drahý víno a slušně řečeno jsme se fakt zrakvili. Když jsme došly se Šťabajznou na pokoj, cítila jsem, že něco není v pořádku, Šťabajzna si čistila v koupelně zuby a já šla za ní, aby to co nejvíc zrychlila, že to špatně skončí…

Nezrychlila dostatečně a já se velmi netrefila. Abych to co nejvíc zkrátila – džíny jsme sušily fénem a ponožky letěly do koše. Druhej den mi fakt nebylo hej a skoro každej si všimnul, že jsem se až nápadně ztrácela před bílými stěnami 😀

Kdo nemá rád, když mu padají potraviny z obličeje, ať zvedne ruku!

Dozvědět se detaily o ranní erekci mých spolužáků

Už jsme velký a víme, jak to chodí. A to, že maj chlapi ranní stání, je věc všeobecně známá. Když spěj dlouho, nezřídka je to probudí, naopak když vstávají moc brzo, stání se opozdí a dorazí, řekněme, v méně vhodnou dobu.

A tak jedu s těma svejma hochama na osmou do školy, kodrcáme se 143kou ze Strahova na Dejvickou. Byl podzim, čas se posunul o hodinu zpátky, tak si povídáme o tom, jak vnímáme tu změnu a že to je pěkně naprd. Můj na pohled slušnej spolužák se přidává k debatě a s klidem anglického lorda povídá:

„No, mně se třeba zpožďuje erekce. Většinou ji pak mám v autobuse do školy.“

Ehm…Jako třeba právě teď? Nebo proč tě to jako napadlo?! 😀

Vyhodit si mobil do odpadků

Jóó, kéž by to bylo takhle jednoduchý. Kdyby šlo jen o to vyhodit si mobil do odpadků třeba doma, tak je to v pohodě.

Ale já si ho vyhodila do rozhodně ne malýho koše. Do koše v KFC. V KFC plnym lidí. Lidí, mezi kterýma seděl dnes tolik populární David Gránský (ano, tenhle fakt si pamatuju celkem přesně, já se totiž na Superstar dívala a nestydím se za to!).

A abych tomu dodala korunu a hlavně dala všem dostatečně najevo, co se stalo, dost nahlas jsem řekla:

„Ježiš, já jsem ale kráva!“

Celý KFC ztichlo a otočilo hlavy směrem ke mně.

Já se potupně došourala na kasu, kde jsem si náhodně vybrala chudáka, kterej celej ten koš přehrabal a mobil mi našel. Věřte, že mezi všema papírama, kelímkama a kyblíkama to nebyl žádnej med.

A to by jeden neřek, jak si pak začnete dávat na takový věci pozor 😀

Zblízka se poznat s práškovým hasičákem

Nevím, jak moc jste obeznámení s děním na strahovských kolejích, ale někdy to bývá fakt divoký.

Bydlela jsem na pokoji 129, první dveře za hasičákem vlevo 🙂 A tenhle hasičák se nám setsakra vymstil.

Při jedný nemalý kolejní akci se nametli blbečci, který ani nepatřili k nám na blok. Toulali se po chodbách a u našeho pokoje je nenapadlo nic lepšího než zkusit vytáhnout pojistku z hasičáku. Jelikož ale byli jak děla, kromě pojistky se jim podařilo vyndat i celej hasičák, kterej jim vypadnul a jako na potvoru spadnul přesně na odjišťovací páku.

Šťabajzna spala, já už se pomalu chystala do pelechu, když jsem slyšela ránu a pak akorát zahlídla, jak nám pode dveřma leze do pokoje obrovskej bílej oblak.

Práškovej hasičák neskutečně smrdí. A ten prášek musí bejt v případě požáru fakt účinnej, protože my jsme ho měly snad i v kalhotkách.

Chlapci stáli na chodbě, dusili se smíchy (a taky tim zkurvenym hasičákem – dobře jim tak!) a pak se kolejbábě v alkoholovém opojení přiznali k činu.

Uklízet jsme ale kupodivu musely samy 😀

Takže, děcka, nenene, tytyty! Na hasičáky nesahat, obzvlášť na ty práškový a hlavně ne v mojí přítomnosti! 😀

Zažít selhání brzd

Jela jsem na svou první akci s pražírnou, na Jičínský Foodfestival. Dojela jsem ke kavárně, kde jsem nabrala těhotnou partnerku našeho pražiče, její nejlepší kamarádku a vyrazily jsme.

Přibližně o kilometr dál, na křižovatce u knihovny, vyjíždím z vedlejší silnice, zleva přijíždí auto, já o něm vím, brzdím…

A nic.

Pedál až na podlaze a auto se vesele hrne dál do křižovatky. Jela jsem 30 a i tak jsem z toho byla vykulená. Dojela jsem o dalších 300 metrů dál k poště, zavolala našemu dvornímu technikovi, kterej pro nás přijel druhým autem. Když jsem vystoupila, zjistila jsem, že stojím v obrovský kaluži žlutý vody. Technik na to řekl akorát: „No ty vole…“ S naším autem odjel na ruční brzdu do svý dílny, my sehnaly jiný auto a do Jičína slavně dojely.

Celej den jsem ale cítila, jak jsem nervozní a radši jsem si moc nepředstavovala, že se tohle mohlo stát při vyšší rychlosti a při vážnější dopravní situaci. Asi na mě někdo nahoře dával dobrej pozor.

Od tý doby si dávám setsakra pozor, abych jezdila s dostatečně velkým rozestupem za ostatníma autama.

A jaký jsou vaše „prosím vymazat“ okamžiky a vzpomínky? Podělte se 🙂

Čaues, vaše Ter

zdroj úvodního obrázku: flickr.com (Racchio)

Sdílením zachráníš jedno koťátko!