Už je to delší čas, co jsem se u sebe na Instagramu rozohnila nad epizodou podcastu Linka „10 tipů, jak na finanční gramotnost“. Zaprvé, už jen to, že byl podcast sponzorovaný Českou spořitelnou, mi přijde trochu jako výsměch, a tipy, které Tereza s Karlem sdíleli, byly spíše rady pro mladší ročníky, jak ušetřit a umět si poradit s pohybem peněz pro vlastní potřebu. Navíc Tereza podcast použila k propagaci domluvené spolupráce (instalace tepelného čerpadla u nich doma), což mi taky nepřijde zrovna košer, ale to už je na názoru jednotlivce. Nemyslím si, že počty sledujících opravňují k tomu dávat rady do života ohledně financí, někdy je tomu spíše naopak.
(Pozn.: Víte, co je největší vtip? Že mi v sobotu přistál v directu printscreen stories Karla, který se ptal, co jeho sledující ještě zajímá o finanční gramotnosti a že na dotazy odpoví odborník! Že by bankovní poradce ze Spořky?)
Na základě tohohle podcastu jsem pak dala dohromady koncept následujícího článku. Není to návod ani soubor rad (na to nejsem dostatečně vzdělaná ani sečtělá), spíš polemika nad tím, co to pro mě vlastně finanční gramotnost je a že ne každý bude jednoho dne kovaným investorem, ačkoliv může být nakonec bohatší.
Co je to tedy finanční gramotnost?
Ano, hned na začátek tu máme otázku za 10 milionů korun – co je to teda ta zpropadená finanční gramotnost?
Velké množství lidí se dnes shodne na tom, že finanční gramotnost by se měla vyučovat na škole a měla by se stát tématem už pro mladé lidi. Co by se v rámci takového předmětu učilo? Vyplnit složenku začíná být trochu „off topic“. Chceme učit naše děti, jak se vyznat v úvěrech a hypotékách, nebo chceme, aby se nikdy nezadlužily? Zároveň bychom neměli zapomínat na to, že do výuky by se vždycky promítnul pohled nebo názor vyučujícího, tudíž by se ne vždy jednalo o objektivní informace. Navíc pochopit finance na dobré úrovni znamená mít zároveň přehled politický, ekonomický a chápat souvislosti v aktuálním světovém dění.
Finanční gramotnost je všeobecně soubor znalostí, který nám pomáhá nakládat s penězi v různých životních situacích. Nikde ale není přesně specifikováno, o jakou znalost se jedná. Finanční gramotnost má každý z nás, záleží ale na skutečné hloubce takové znalosti.
Přijde vám jako finanční gramotnost i to, jak ušetřit při koupi letenek nebo výběru pojištění? Zhodnotit, zda je výhodnější koupit jednu kvalitní věc místo pěti levných, kvalitativně horších?
Takže když se dostaneme na téma finanční gramotnosti, co vlastně čekáme, že obdržíme za informace?
Výdaj versus investice
Pro mě je asi stěžejním bodem uvědomit si rozdíl mezi výdajem a investicí.
VÝDAJ
Výdaj je obnos peněz, který musím zaplatit každý měsíc / rok bez ohledu na to, v jaké finanční situaci se zrovna nacházím. Nájem, splátka hypotéky, pojištění, povinné ručení, účet za telefon nebo za energie, poplatek za popelnici a za psa, daň z nemovitosti, kterou vlastním. Za peníze takto vynaložené si kupujeme určitý životní standard.
INVESTICE
Investice je na rozdíl od výdaje vynaložený finanční prostředek, který mi v budoucnu může (ale taky nemusí) přinášet užitek, ať už ve formě dividendy u akcií nebo třeba zdokonalení mých dovedností, které povede k vyššímu finančnímu ohodnocení za mou práci.
Pro mě z toho vyplývá, že o tom, co je investice, vlastně rozhoduju já sama – pokud za vydanými penězi vidím potenciální zlepšení mé finanční situace do budoucna, pak se o investici jedná.
NETYPICKÝ PŘÍKLAD Z PRAXE
Dovolte mi uvést možná trochu netypický příklad, který se (v menší míře) týkal i mě samotné. Jak už dávno víte, miluju kávu, posledních několik let tu výběrovou.
Tedy – jsem milovník třeba filtrované kávy, ale nevlastním kávovar ani jiné pomůcky.
Dobrou filtrovanou si v běžné kavárně kupuji za cca 60 korun a koupím si dvě denně – 120 korun je můj denní výdaj za kávu (pokud bez ní nedokážu fungovat). Za rok to dělá s nějakou pauzou řekněme 300 dní, tedy 36 000 korun. To není málo peněz, co myslíte?
Protože si nechci nadále kupovat kafe v kavárně, rozhodnu se, že navštívím kurz domácí přípravy kávy. Kurz kávy mě bude stát cca 1500 korun, domů si pořídím sadu pro přípravu filtru (třeba V60) včetně ručního mlýnku za cenu cca 2000 korun, filtry stojí 100 Kč / 100 ks, 100 g výběrové kávy odhadněme na 150 korun (záleží pochopitelně na preferencích, tohle už je solidní základ). Spotřeba kávy je 6 g na 100 ml, každý den si připravím 0,5 l kávy (30 g zrnek), tedy při 300 dnech pití kávy ročně zaplatím 300 Kč za filtry, 13 500 Kč za koupi zrnkové kávy a abych nebyla škrt, tak spotřebuju cca 225 l vody, což odpovídá při dnešní ceně kubíku vody asi na 50 korun plus nějaká energie na ohřátí vody. Sečteno podtrženo, dohromady zaplatím v prvním roce za domácí přípravu kávy (včetně kurzu a vybavení!) 17 350 korun. S ohledem na výše spočtenou částku za kávu kupovanou jsem ani ne na polovině ceny a počáteční vklad peněz do kurzu a do vybavení se mi začíná vracet již po pár měsících. Takže je účast na kurzu a nákup sady na kávu výdajem nebo investicí?
Pokud si navíc ušetřené peníze budu posílat třeba do nějaké konzervativní investice (každý měsíc je to cca 1550 korun ušetřených proti kupované kávě), můžu mít na konci roku při zhodnocení 5 % z přebývajících 18 650 Kč najednou téměř 20 300 Kč před zdaněním zisku. O tom, že výdaje za kurz a a sadu jsou další rok splacené, tedy navyšuje se mi „zůstatek“ o dalších 3500 korun (cca 300 Kč měsíčně víc můžu spořit) a o to víc se pak navyšuje dividenda, už se zmiňuju spíš jen okrajově 😉
Jednou z dalších možností je pochopitelně snížit konzumaci kávy na minimum a dopřát si ji třeba jen jednou týdně, čímž i v případě kávy kupované v kavárně výrazně omezím svoje výdaje. O tomhle „škrcení“ se ale ještě rozepíšu níž.
Vydělávej víc, než kolik utratíš
Oblíbená poučka pana domácího. Zároveň ale dodává, abyste to neotáčeli. Takže žádný „utrácej míň, než kolik vyděláš.“
Je důležitý si uvědomit, jestli se chceme cíleně omezovat, abychom na konci měsíce měli na účtu uškudleno o pár stovek víc, nebo jestli chceme najít způsob, jak mít ve svém životě víc peněz, než kolik skutečně potřebujeme.
Navíc – škrtit se ve výdajích určitou dobu a ušetřené peníze nechávat na účtu (a nikam dál je třeba neinvestovat prostě jen proto, abychom k nim neměli přístup), může mít za následek to, že nám jednoho krásnýho dne bouchne ventil a my všechny pracně našetřené peníze utratíme za věci, jejichž koupě budeme už ve chvíli pípnutí debetní karty litovat.
Jak tedy ušetřit a moc netrpět?
Stejně jako v případě jakýkoliv změny bychom si měli jasně stanovit, co nás k tomu vysněnýmu cíli dovede (např. chci zhubnout – navštívím nutričního poradce, přestanu chodit do mekáče každý den, obědy si budu vařit doma tak, aby byly zdravější, třikrát týdně půjdu na hodinovou svižnou procházku a hlavně tomu dám nějakej čas, aby se mohly ukázat výsledky).
Nejjednodušší je podle mě začít tam, kde si tu potenciální úsporu peněz ani tolik neuvědomujeme. A kdeže to je?
Doma.
Zastavujete vodu v průběhu koupání a mytí zubů? Zhasínáte? Necháváte běžet spoustu technologií naprázdno? Jojo, jsme zase u šetrnosti, o které mluvím dost často – šetrností ke zdrojům přírodním šetřím kupodivu zdroje svoje, finanční. Pořiďte si domů úsporné nebo LED žárovky, mějte dvoufázový splachovač (nebo omezovač splachování), perlátory vody na kohoutcích, úspornou hlavici ve sprše. Naučte se zastavovat vodu, nesprchovat se půl hodiny, plnit pračku nadoraz (a nehonit tam tři trička), zhasínat, a vaše základní výdaje na energie se můžou během pár let (ale třeba taky už během jednoho roku) rapidně snížit. Investice vynaložená do úsporných technologií do domácnosti se vám pak vrátí téměř okamžitě.
Tady bych ještě ráda podotkla jednu strašně důležitou věc, kterou si bohužel spousta lidí neuvědomuje.
Mít ve svém životě víc peněz je cesta. A už jen proto, že cesta vede z bodu A do bodu B, není to otázka dní ani měsíců. Malé krůčky, kterými měníme svoje zažité návyky nebo vztah k penězům, se začnou projevovat postupně. Kdo chce mít za rok na účtu milionovou rezervu a neví, jak na to, je snílek. Málokomu se poštěstí zbohatnout přes noc a když už, může skončit taky s ještě víc holým zadkem, než do tohohle zbohatnutí vstupoval 😉
Volný čas = investice do budoucnosti
Je mi úplně jasný, že ne všichni jsme tělem a duší investoři. Nerozumíme všem pojmům, nechce se nám studovat akciové trhy, aktuální nabídky investičních portálů a jsme alespoň natolik sečtělí, že investovat přes bankovního poradce je těžce nevýhodný. Tohle všechno ale většinou děláme ve svém volném čase, pokud nás to neživí. Takže s menšími obměnami 8 hodin spíme, 8 hodin pracujeme a pak máme 8 hodin, které věnujeme sami sobě, rodině a svým koníčkům. V tomhle ohledu jsme dostali všichni stejně, takže se není na co vymlouvat 🙂 A pokud chceme být připravení na budoucnost, právě ve volném čase bychom se měli věnovat i tomu budování. Nezapomeňte – váš čas je aktivum a měli byste si ho vážit jako času, za který v práci dostáváte zaplaceno (jojo, sledování televize je pro mě v tomhle ohledu naprostá ztráta času).
Takže, jak já koukám na využití volného času k investici do budoucna?
1. Máte hlavu na to se dál vzdělávat, investovat, pracovat mimo pracovní dobu na něčem, co vám v budoucnu přinese zisk
Najdete to něco, co vás baví a naplňuje a při čem se cítíte naplnění. Budete se účastnit kurzů, číst knihy o tom, jak se v daném oboru třeba realizovat, poslouchat podcasty nebo rozhovory, budete se bavit s lidmi, kteří jsou v daném oboru profíci. Začnete si tvořit byznys plán, spočítáte si náklady na to něco takovýho rozjet, spočítáte si, kolik vám to měsíčně přinese do rodinného rozpočtu, když se bude dařit. Budete schopni alespoň trochu odhadnout riziko, s jakým se do danýho projektu pustíte a budete si velmi dobře vědomi toho, že to může skončit i fiaskem a neúspěchem. Půjdete do svého projektu (ať už je to obchod s domácíma marmeládama nebo posílání určitého obnosu peněz každý měsíc do akcií) s nadšením a nezbyde vám než čekat, jak se to vyvine.
2. Hlavu na investování ani rozjetí vlastního projektu jednoduše nemáte
Prosimvás, vůbec to není hanba. Stejně jako nebudeme všichni topmodelky, vizionáři nebo vrcholoví manažeři, nemůže po tomhle světě kráčet 6 miliard Warrenů Buffettů. Důležitý je umět si přiznat, že cesta investování jednoduše není pro vás. Pak totiž vědomě můžete nastoupit na cestu, kdy budete snižovat náklady na život vaší rodiny. Naprosto respektuji to, že je velká spousta lidí, kteří domů přinesou 15 000 čistá ruka každý měsíc a jsou s tím naprosto v pohodě, nic dalšího nepotřebují, s penězi vyžijí a spoléhají se na to, že se o ně na starý kolena postará stát. Tak jen tohle bych ráda rozporovala – nepostará. Jestli čekáte, že dostanete za 40 let důchod, tak se nedočkáte, protože vaše penzijní připojištění prožijou ti před vámi 😉
A co si tedy představit pod snižováním rodinných nákladů?
Nu, je to dost podobný jako s tím kafem nebo úsporou energií. Co můžete, to si připravíte nebo vyrobíte doma. Svůj volný čas věnujete tomu, že budete mít vlastní zavařený okurky, marmelády, naučíte se uplést svetr nebo šálu, spíchnete dětem obyčejný kalhoty nebo budete nakupovat v sekáčích. Jídlo do práce budete vařit doma a chystat rodině do krabiček, doma upečete jakýkoliv pečivo. To, co nepotřebujete, budete posílat dál výměnou za to, co naopak potřebujete, věci nebudete vyhazovat, ale spíš opravovat. Naučíte se neplýtvat jídle ani svými zdroji, ale zároveň se nebudete prvoplánově omezovat. Vybalancujete, kde je pro vás ideální poměr mezi kvalitou a cenou, budete znát spoustu domácích tipů a triků (třeba že na úklid domácnosti stačí ocet a jedlá soda).
Když se to vezme kolem a kolem, můžete nakonec žít opravdu s větším přebytkem peněz než kdekdo ze střední třídy, kdo musí na konci měsíce sahat do kontokorentu, protože oběd do krabičky a MHD je pro něj sprostý slovo. Dnešní doba je v tomhle ohledu úžasná, protože možností máme opravdu spoustu.
A teď už jsem bohatý? A teď? Už?
Pro každého z nás spočívá bohatství v něčem jiném – někdo chce peníze, někdo zdraví, jiný fungující vztahy. Zároveň i ta představa o bohatství ve formě peněz je pro každého jiná – někomu přijde dostačující končit měsíc v plusu, druhý chce mít polštář v podobě tříměsíční rezervy a třetí chce dosáhnout pasivních příjmů, které mu pokryjí třeba nájem kanceláře.
Je důležitý uvědomit si, že nakonec peníze můžou být vedlejším produktem toho, do čeho jsme se vrhli po hlavě s elánem a chutí. Že možná jít do něčeho nového nebo jiného pro nás bude mnohem víc naplňující než „přidaná hodnota“ ve formě peněz.
A že možná ti, co začnou dělat něco prostě jen proto, že chtějí a baví je to, budou ve výsledku bohatší než ti, co se ženou za vidinou milionů na účtu.
*zdroj náhledového obrázku: https://www.freepik.com/vectors/people