Skip to main content
Glymur

Nejlepší zážitky, které si můžete z Islandu dovézt

Válení u moře je pro někoho vrcholem dovolenkový sezony. Přiveze si domů písek snad i mezi půlkama, pár kilo navíc z hotelový all inclusive stravy a vzpomínku na resort, za kterým už je leda odlehlá poušť. Od jistý doby mě tenhle typ dovolený vlastně ani tolik neláká. Když někam jedu, potřebuju si přivézt zážitky. Vzpomínky, který ve mně budou rezonovat ještě několik let a budou o to silnější, pokud si je vytvořím s těma, co mám ráda.

Na úvod by stačilo, myslím, že je načase, abych vám sepsala, co všechno ve mně zanechalo fakt hluboký dojmy a o čem budu ráda vyprávět možná i našim dětem 🙂

Pustila jsem si k tomu album od Kaleo a jdeme na to. Věděli jste, že je to islandská kapela? 🙂 A věděli jste, že už 21.listopadu budou v Lucerně?

Just sayin…

P.S.: Všechny fotky v dnešním článku jsou použity s laskavým svolením mého kamaráda a nadšeného fotografa Václava. Více fotek najdete na jeho webových stránkách nebo instagramu. Celý článek

Landbrotalaug

ISLAND: 5+2 horkých pramenů, který musíte navštívit!

Zapomeňte na Modrou lagunu! Tam jede totiž každej, kdo si u letiště půjčí auto a zahlídne u silnice ceduli s odbočkou. Stojí to nesmysl peněz (základní vstup cca 1500 korun), je tam moře lidí a zas tak kouzelný to taky není – my jsme se při zabíjení času do odletu prošli kolem a továrna za zadkem fakt netvoří bůhvíjakýho genia loci 🙂

Ale co rozhodně stojí za to, jsou všechny ty „secret pools“, který vlastně asi tolik secret nejsou, ale máte poměrně velkou šanci, že to bude:

a) hodně levný nebo zadarmo

b) s menším množstvím lidí

Moc bych vám přála, aby to probíhalo jako u nás, kdy jsme fakt měli bazénky téměř sami pro sebe, nemuseli jsme nijak dlouho čekat, než na nás přijde řada a mohli jsme se náležitě vymáchat 🙂 Ale jet v hlavní sezóně a za hezkého počasí (z čehož jsme neměli ani jedno) je taky rozdíl.

Každopádně vzhůru na to a vítejte u prvního článku o Islandu, kterej jsem si pro vás připravila!

Pozn.: S laskavým dovolením budu sem tam používat fotky svého kamaráda a dvorního islandského fotografa Vaška 🙂

Pozn. 2: Po kliknutí na nadpis se vám na mapě ukáže, kde se daný bazén nachází. Celý článek

Odcházení aneb o smrti zblízka

V pátek ráno jsem s vámi sdílela článek, kterej byl z nitra mojí duše. Úvod dnešního článku píšu následující středu. Už je po všem. Snažím se věřit tomu, že dědouška to nebolelo, i když doktoři si myslí opak. Teď už ho to nebolí. Zato nás moc. O to víc, že zpráva o jeho odchodu přišla na den a hodinu přesně 4 týdny po zprávě o úmrtí babičky. Během jednoho měsíce oblékáme podruhý černou a je to kurevsky těžký. Jedno si ale až bolestivě moc uvědomuju a je to i důvod, proč píšu tenhle článek. Zjistila jsem totiž jednu nepříjemnou pravdu.

Umírání se pro naši společnost stalo něčím, s čím neumíme zacházet. Celý článek

hands

Dědečkovi

Všechno to, co se teď děje, na mě leží jako obrovskej balvan a já si s nim nějak neumim poradit. Špatně se mi o tom mluví, protože se mi hned začnou kutálet slzy jak hrachy. Jedinej, u koho si připadám v bezpečí a svá, je můj Architekt. Ale vím, že to ze sebe potřebuju dostat, protože jinak mě to sežere. Neumím to říct ani svým kamarádům, protože prvně to potřebuju nějak zpracovat a odžít. Tak to napíšu. Napíšu to i proto, že snad nejsem (a nebudu) jediná, kdo přichází o někoho, na kom mu strašně moc záleží. Celý článek

couple

Co bychom měli všichni dostávat ve vztahu aneb nespokojme se s málem!

Připadá mi, že v každým druhým článku píšu, že nejsem žádnej odborník (leda tak samozvanej) a moje články jsou pouze souhrnem mých pocitů, názorů a zkušeností. A po nedávném rozhovoru a emailu, který jsem napsala, jsem si uvědomila, že mám poměrně jasnou představu o tom, co mi vztah a potažmo partner musí přinášet. Úzce to souvisí i s tím, že s Architektem jsme spolu už šest let bez větší krize a náš společný život je pro nás vlastně vcelku ideální 🙂

P.S.: Článek už mi zas ležel v konceptech nehezky dlouho…Achjo. Celý článek

news 2017

Novinky, na které se letos těším!

Dočetla jsem druhý díl z fantasy ságy o Paige Mahoney, jasnovidce z budoucího Londýna. A jelikož jsem do tohohle příběhu fakt zažraná, jala jsem se googlit, kdy bude třetí díl a vypadlo na mě spoustu novinek ze světa knih, pak i filmu a trochu i kosmetiky…Tak jsem si říkala, že vám to ukážu,ať se třeba můžete těšit se mnou! Celý článek

Tohle jsem vážně nepotřebovala. Vědět, vidět, slyšet, prožít.

Jednou večer v posteli…(to to ale pěkně začíná, co? :-D) No jen si to přiznejme, nejlepší nápady se rodí většinou v posteli před spaním. Já takhle dala dohromady proslov na svou promoci. Prostě jsem o půlnoci vstala a za deset minut byl proslov hotovej. A stejně jako proslov, i tentokrát se mi v hlavě urodil námět na článek. Podtitul by mohl být jednoduše

„aneb co bych ze svýho života klidně vyškrtla“
Celý článek

u vily Tugendhat @Ráďa

Dopis Tobě, můj muži

Můj milý,
čas plyne rychleji, než je zdrávo a dneska je to oficiálně už šest let, co jsme spolu. Počítáme to od první pusy, ale mezi námi, od seznámení uběhly jen dva týdny než jsme do toho praštili 🙂 Nikdy jsem si nemyslela, že jde vybudovat něco takovýho, co teď máme. Připadám si celá, svá, stabilní a hlavně šťastná.
Znáš mě tak jako nikdo jinej. Neumím se před tebou přetvařovat a když to zkusím, beztak to poznáš. Víš, kdy mi není hej a dokážeš mi vždycky pomoct. Slovem, obejmutím, ramenem, na kterým se můžu vyplakat. Ráda tě poslouchám, když s nadšením vyprávíš o všem, co tě baví. A hlavně, pořád se od tebe učím. Jsi mi inspirací a bezednou studnicí vědění. Někdy žasnu, kolik věcí víš a vážně mi to imponuje 🙂
Za těch šest let je pár věcí, který si ponesu životem už navždy. Naučils mě je ty a vždycky si tě za to budu vážit, protože díky těm pár „drobnostem“ je můj život o velkej kus lepší. A za co jsem ti teda tak ohromně vděčná?

1) Dívám se nahoru

Vždyť víš, pracovní označení „Architekt“ nevzniklo náhodou… Studiu architektury jsi věnoval velkou část svýho života a pořád tě to baví. Kdykoliv někam jedeme, vymeteme první poslední moderní, legendární nebo starobylou stavbu. Já si z těch našich prvních toulek odnesla právě tohle. Pamatuju si, jaks mluvil o šířce ulic, výšce budov a perspektivě působící na chodce. A pak jsi řekl: „Podívej se nahoru.“ Tehdy mi to asi nepřišlo tak závratný a objevný, ale postupem času jsem si uvědomila, jak mě tyhle pohledy nahoru dokážou osvobodit. Jak obrovský prozření mi přinášej do života.
Vzala jsem si tuhle jednoduchou větu k srdci a snažím se dívat nahoru i obrazně. Prostě věřím, že když zvednu oči od šedi a povrchnosti, najdu krásu a svobodu. Kdykoliv a kdekoliv. Snažím se dívat výš a dál než na zem.
Díky tobě.

2) Nepouštím si tolik věcí a lidí k tělu

Po těch šesti letech už moc dobře víš, co si ke mně můžeš dovolit. A když jsi zjistil, že jsem poddajná a tvárná v ohledech, který mi ulehčí život, neváhal jsi. Pomalu jsi mě začal učit, že není nutný hroutit se z každýho křivýho slova a drbu, kterej o mně někdo vypustí. Že se mi bude mnohem snáz žít, když se nebudu starat o životy cizích lidí, ale hlavně o život svůj. Když si budu dělat starost s tím, co změnit můžu a chci než bojovat s větrnými mlýny. Že zmenšit okruh zájmu není úplně na škodu.

Pár lidí mi řeklo, že jsem ztvrdla. Že je mi všechno jedno. Že se ze mě stal tak trochu pařez. Ale není tomu tak. Díky tobě jsem totiž objevila svůj vnitřní klid a ohromně mi to vyhovuje. A ty moc dobře víš, že i já mám svoje dna. Víc lidí o nich jednoduše vědět nepotřebuje.

3) Dělám si pořádek v životě

Obrazně i doslovně. Věnovals mi svůj čas, když jsem chtěla dát řád svýmu dětskýmu pokojíčku a já zjistila, jak krásně se mi dýchá, když se zbavím nepotřebných krámů a veteše, co se mi doma nahromadila za x let. A ano, chci tím říct, že nejsem člověk, kterej si bude schovávat dečky, rozbitý hračky a drobnosti darovaný „jen tak“. Mnohem víc pro mě znamená pohled z cest –  ty si nechávám všechny.

Ale musels mi to ukázat ty. Sedět se mnou hodiny u všech papírků, cetek, nepíšících tužek. Dlouze a veledůležitě se na mě podívat, kdykoliv jsem házela psí oči s otázkou „a můžu si tohle nechat?“. Počítej ale s tím, že se tyhle deratizační akce budou konat pravidelně 🙂

A přiznejme si, že z nás dvou jsi na ten „pořádek na první pohled“ větší pes ty. Když se mi vracíš ze západu, otevřeš dveře, mrkneš do kuchyně a řekneš: „Teruno! Máš tu bordel!“, jsem za to vlastně ráda. Držíš moji trochu chaotickou povahu v mezích 🙂

4) Jezdím na bruslích bez chráničů

Za tohle tě obdivuju fakt hodně. Ty jezdíš na bruslích jako bůh. Nechápu, co všechno s těma nohama dokážeš dělat a hlavně, jak je možný, že prostě NIKDY nespadneš?! Teda, já to vim – jsi prostě dobrej 🙂 Ale nechceš přede mnou akorát dělat ramena, ale trochu tohohle umu mi i předat (což je, přiznejme si to zcela upřímně, úkol hodnej Indiana Jonese!) Když jsme spolu začínali jezdit, chtěla jsem mít chrániče na všechno, na pochroumaný sebevědomí obzvlášť. A tys udělal co? Dovolils mi akorát přilbu.

Říkals: „Proč se chránit před něčím, co vůbec nemusí přijít?“ A měls pravdu. Netuším, jestlis mě očaroval, ale padám míň. Jasně, taky jsem zkusila nějakýho toho zajíce chytit, ale je to prostě ojedinělý. Zaprvé – když nemám chrániče, některý pády fakt bolej. Zadruhý – snažím se prostě poradit si a nějak z toho vybruslit než se svalit jak pytel pšenice. A má to svoje výsledky. Zvládám líp překážky, nečekaný situace, snažím se nebrzdit brdičkou (jak můžeš mít brusle bez brzdy pořád nechápu) a celkově se trochu víc otrkat.

A zase, tenhle trochu jednoduchej princip jsem si přenesla i do života – nesnažím se přehnaně obrnit proti všemu špatnýmu, co by mohlo přijít. Žiju, užívám si a když mě potká něco nečekanýho, snažím se s tím popasovat a když to nezvládám, vím, že na to nejsem sama.

5) Miluju pizzu a kokos

Jak jsi mi tohle mohl provést? Pizza je naše prokletí a vášeň zároveň. Mám ráda ty dny, kdy se na sebe podíváme a máme hned jasno. Cpeme se pizzou, pijeme pivo, povídáme si a je nám spolu dobře.  A když si objednáváme, skoro vždycky víme, co si dá ten druhej. Měli bychom si to začít hashtagovat jako #couplegoals, nemyslíš? 🙂

A kokos…Když nevím, co ti dát třeba i jako dárek k svátku, dobroty s kokosem to jistěj. A já ti je pak tajně ujídám (možná to tak tajný nebude vzhledem k tomu, jak na mě občas zahlížíš…:-D). Bounty nás jednou udolá, fakt!

6) Neurážím sama sebe

Zpětně si myslím, že kromě toho, že jsem ubližovala sama sobě, ubližovala jsem svýma soudama typu „já jsem blbá!“ / „já jsem ale kráva!“ / „takovej debil můžu bejt fakt jen já!“ i tobě. Tuhle krásnou vlastnost jsem si odnesla od mámy. Hanlivých označení jsem pro sebe vždycky měla jak králíků v kouzelnickým klobouku (a Bob a Bobek fakt nestačí).

Nelíbilo se ti to a vlastně se ti ani nedivím. Vždycky ses mě ptal, proč sama sebe shazuju a urážím. Každej přece chybujeme, je to normální a lidský. Dneska si řeknu nanejvýš, že jsem trubka a spíš koukám na to, jak dát do pořádku to, co jsem zvojtila.

7) Poslouchám Electro swing

Hudba je nedílnou součástí mýho života. Když jsme spolu začali chodit, musela jsem se zeptat, co posloucháš. Pankáče bych zkousla asi těžko, gothic a metal mi taky moc neříká a dechovka mě děsí v těch nejhorších nočních můrách. Tys mi pustil tohle:

Přiznám se bez mučení, že jsem chvíli měla problém tenhle typ hudby nějak zpracovat. Přišlo mi to divný a nepřirozený, což bylo asi i tím, že jsem takovou hudbu neznala. Postupem času jsem ale zjistila, že se mi vlastně hodně líbí. Electro swing mi vždycky dokáže dobít baterky. Letošní Electro Swing Party (aneb jak řekla Mošna „swingers party“) byla boží a jsem ráda, že jsme spolu na takovou akci šli. Oblékli jsme se ve stylu 20.let a pořádně jsme to roztočili!

Posledních pár týdnů si pak pro zlepšení nálady pouštíme tuhle pecku 🙂 :

Chtěla jsem tím vším jen říct, že jsem ohromně ráda, že tě mám ve svým životě. Žít po tvém boku, probouzet se vedle tebe, smát se s tebou, milovat se, prožívat, cestovat, to všechno je obrovskej balík zážitků, který už mi nikdo nikdy nevezme.

Někdo by mohl říct, že tahat sem nešťastný konce je barbarství. Ale kdybychom spolu náhodou nezestárli (ačkoliv s tím oba tak nějak počítáme) a naše cesty se rozdělily, nikdy ti nepřestanu být vděčná za čas, kterej jsem s tebou mohla strávit. Protože každá minuta se v tomhle případě počítá do těch nezapomenutelných.

K dnešnímu dni ale můžu svatosvatě přísahat, že jestli se mnou nezůstaneš, tak tě zmydlim! Protože s takovou megerou jako jsem já můžeš vydržet opravdu jen ty. A beztak – záruční doba už dávno uplynula a mamince mě vrátit nemůžeš, takže ti vlastně ani nic jinýho nezbývá 🙂

Miluju tě, každým dnem víc a víc :-*

Tvůj všemocný a po dopsání článku trochu dojatý Terun

 

 

Přelouskáno no. 10 – dočtená trilogie, další várka bestsellerů a jedna naprosto skvělá fantasy!

Přestala jsem jezdit do Chebu a NEMÁM ČAS NA ČTENÍ ! ! ! Člověk by fakt neřekl, jak prospěšný z hlediska množství přečtených knih vlaky jsou. Za tohle vám, České dráhy, připadá speciální poděkování, protože mnohdy je pak zpoždění dokonce žádoucí :-). A teď už se vrhneme na to, co jsem stihla za poslední týdny zpracovat 🙂 Celý článek