Skip to main content

Tohle jsem vážně nepotřebovala. Vědět, vidět, slyšet, prožít.

Jednou večer v posteli…(to to ale pěkně začíná, co? :-D) No jen si to přiznejme, nejlepší nápady se rodí většinou v posteli před spaním. Já takhle dala dohromady proslov na svou promoci. Prostě jsem o půlnoci vstala a za deset minut byl proslov hotovej. A stejně jako proslov, i tentokrát se mi v hlavě urodil námět na článek. Podtitul by mohl být jednoduše

„aneb co bych ze svýho života klidně vyškrtla“
Celý článek

u vily Tugendhat @Ráďa

Dopis Tobě, můj muži

Můj milý,
čas plyne rychleji, než je zdrávo a dneska je to oficiálně už šest let, co jsme spolu. Počítáme to od první pusy, ale mezi námi, od seznámení uběhly jen dva týdny než jsme do toho praštili 🙂 Nikdy jsem si nemyslela, že jde vybudovat něco takovýho, co teď máme. Připadám si celá, svá, stabilní a hlavně šťastná.
Znáš mě tak jako nikdo jinej. Neumím se před tebou přetvařovat a když to zkusím, beztak to poznáš. Víš, kdy mi není hej a dokážeš mi vždycky pomoct. Slovem, obejmutím, ramenem, na kterým se můžu vyplakat. Ráda tě poslouchám, když s nadšením vyprávíš o všem, co tě baví. A hlavně, pořád se od tebe učím. Jsi mi inspirací a bezednou studnicí vědění. Někdy žasnu, kolik věcí víš a vážně mi to imponuje 🙂
Za těch šest let je pár věcí, který si ponesu životem už navždy. Naučils mě je ty a vždycky si tě za to budu vážit, protože díky těm pár „drobnostem“ je můj život o velkej kus lepší. A za co jsem ti teda tak ohromně vděčná?

1) Dívám se nahoru

Vždyť víš, pracovní označení „Architekt“ nevzniklo náhodou… Studiu architektury jsi věnoval velkou část svýho života a pořád tě to baví. Kdykoliv někam jedeme, vymeteme první poslední moderní, legendární nebo starobylou stavbu. Já si z těch našich prvních toulek odnesla právě tohle. Pamatuju si, jaks mluvil o šířce ulic, výšce budov a perspektivě působící na chodce. A pak jsi řekl: „Podívej se nahoru.“ Tehdy mi to asi nepřišlo tak závratný a objevný, ale postupem času jsem si uvědomila, jak mě tyhle pohledy nahoru dokážou osvobodit. Jak obrovský prozření mi přinášej do života.
Vzala jsem si tuhle jednoduchou větu k srdci a snažím se dívat nahoru i obrazně. Prostě věřím, že když zvednu oči od šedi a povrchnosti, najdu krásu a svobodu. Kdykoliv a kdekoliv. Snažím se dívat výš a dál než na zem.
Díky tobě.

2) Nepouštím si tolik věcí a lidí k tělu

Po těch šesti letech už moc dobře víš, co si ke mně můžeš dovolit. A když jsi zjistil, že jsem poddajná a tvárná v ohledech, který mi ulehčí život, neváhal jsi. Pomalu jsi mě začal učit, že není nutný hroutit se z každýho křivýho slova a drbu, kterej o mně někdo vypustí. Že se mi bude mnohem snáz žít, když se nebudu starat o životy cizích lidí, ale hlavně o život svůj. Když si budu dělat starost s tím, co změnit můžu a chci než bojovat s větrnými mlýny. Že zmenšit okruh zájmu není úplně na škodu.

Pár lidí mi řeklo, že jsem ztvrdla. Že je mi všechno jedno. Že se ze mě stal tak trochu pařez. Ale není tomu tak. Díky tobě jsem totiž objevila svůj vnitřní klid a ohromně mi to vyhovuje. A ty moc dobře víš, že i já mám svoje dna. Víc lidí o nich jednoduše vědět nepotřebuje.

3) Dělám si pořádek v životě

Obrazně i doslovně. Věnovals mi svůj čas, když jsem chtěla dát řád svýmu dětskýmu pokojíčku a já zjistila, jak krásně se mi dýchá, když se zbavím nepotřebných krámů a veteše, co se mi doma nahromadila za x let. A ano, chci tím říct, že nejsem člověk, kterej si bude schovávat dečky, rozbitý hračky a drobnosti darovaný „jen tak“. Mnohem víc pro mě znamená pohled z cest –  ty si nechávám všechny.

Ale musels mi to ukázat ty. Sedět se mnou hodiny u všech papírků, cetek, nepíšících tužek. Dlouze a veledůležitě se na mě podívat, kdykoliv jsem házela psí oči s otázkou „a můžu si tohle nechat?“. Počítej ale s tím, že se tyhle deratizační akce budou konat pravidelně 🙂

A přiznejme si, že z nás dvou jsi na ten „pořádek na první pohled“ větší pes ty. Když se mi vracíš ze západu, otevřeš dveře, mrkneš do kuchyně a řekneš: „Teruno! Máš tu bordel!“, jsem za to vlastně ráda. Držíš moji trochu chaotickou povahu v mezích 🙂

4) Jezdím na bruslích bez chráničů

Za tohle tě obdivuju fakt hodně. Ty jezdíš na bruslích jako bůh. Nechápu, co všechno s těma nohama dokážeš dělat a hlavně, jak je možný, že prostě NIKDY nespadneš?! Teda, já to vim – jsi prostě dobrej 🙂 Ale nechceš přede mnou akorát dělat ramena, ale trochu tohohle umu mi i předat (což je, přiznejme si to zcela upřímně, úkol hodnej Indiana Jonese!) Když jsme spolu začínali jezdit, chtěla jsem mít chrániče na všechno, na pochroumaný sebevědomí obzvlášť. A tys udělal co? Dovolils mi akorát přilbu.

Říkals: „Proč se chránit před něčím, co vůbec nemusí přijít?“ A měls pravdu. Netuším, jestlis mě očaroval, ale padám míň. Jasně, taky jsem zkusila nějakýho toho zajíce chytit, ale je to prostě ojedinělý. Zaprvé – když nemám chrániče, některý pády fakt bolej. Zadruhý – snažím se prostě poradit si a nějak z toho vybruslit než se svalit jak pytel pšenice. A má to svoje výsledky. Zvládám líp překážky, nečekaný situace, snažím se nebrzdit brdičkou (jak můžeš mít brusle bez brzdy pořád nechápu) a celkově se trochu víc otrkat.

A zase, tenhle trochu jednoduchej princip jsem si přenesla i do života – nesnažím se přehnaně obrnit proti všemu špatnýmu, co by mohlo přijít. Žiju, užívám si a když mě potká něco nečekanýho, snažím se s tím popasovat a když to nezvládám, vím, že na to nejsem sama.

5) Miluju pizzu a kokos

Jak jsi mi tohle mohl provést? Pizza je naše prokletí a vášeň zároveň. Mám ráda ty dny, kdy se na sebe podíváme a máme hned jasno. Cpeme se pizzou, pijeme pivo, povídáme si a je nám spolu dobře.  A když si objednáváme, skoro vždycky víme, co si dá ten druhej. Měli bychom si to začít hashtagovat jako #couplegoals, nemyslíš? 🙂

A kokos…Když nevím, co ti dát třeba i jako dárek k svátku, dobroty s kokosem to jistěj. A já ti je pak tajně ujídám (možná to tak tajný nebude vzhledem k tomu, jak na mě občas zahlížíš…:-D). Bounty nás jednou udolá, fakt!

6) Neurážím sama sebe

Zpětně si myslím, že kromě toho, že jsem ubližovala sama sobě, ubližovala jsem svýma soudama typu „já jsem blbá!“ / „já jsem ale kráva!“ / „takovej debil můžu bejt fakt jen já!“ i tobě. Tuhle krásnou vlastnost jsem si odnesla od mámy. Hanlivých označení jsem pro sebe vždycky měla jak králíků v kouzelnickým klobouku (a Bob a Bobek fakt nestačí).

Nelíbilo se ti to a vlastně se ti ani nedivím. Vždycky ses mě ptal, proč sama sebe shazuju a urážím. Každej přece chybujeme, je to normální a lidský. Dneska si řeknu nanejvýš, že jsem trubka a spíš koukám na to, jak dát do pořádku to, co jsem zvojtila.

7) Poslouchám Electro swing

Hudba je nedílnou součástí mýho života. Když jsme spolu začali chodit, musela jsem se zeptat, co posloucháš. Pankáče bych zkousla asi těžko, gothic a metal mi taky moc neříká a dechovka mě děsí v těch nejhorších nočních můrách. Tys mi pustil tohle:

Přiznám se bez mučení, že jsem chvíli měla problém tenhle typ hudby nějak zpracovat. Přišlo mi to divný a nepřirozený, což bylo asi i tím, že jsem takovou hudbu neznala. Postupem času jsem ale zjistila, že se mi vlastně hodně líbí. Electro swing mi vždycky dokáže dobít baterky. Letošní Electro Swing Party (aneb jak řekla Mošna „swingers party“) byla boží a jsem ráda, že jsme spolu na takovou akci šli. Oblékli jsme se ve stylu 20.let a pořádně jsme to roztočili!

Posledních pár týdnů si pak pro zlepšení nálady pouštíme tuhle pecku 🙂 :

Chtěla jsem tím vším jen říct, že jsem ohromně ráda, že tě mám ve svým životě. Žít po tvém boku, probouzet se vedle tebe, smát se s tebou, milovat se, prožívat, cestovat, to všechno je obrovskej balík zážitků, který už mi nikdo nikdy nevezme.

Někdo by mohl říct, že tahat sem nešťastný konce je barbarství. Ale kdybychom spolu náhodou nezestárli (ačkoliv s tím oba tak nějak počítáme) a naše cesty se rozdělily, nikdy ti nepřestanu být vděčná za čas, kterej jsem s tebou mohla strávit. Protože každá minuta se v tomhle případě počítá do těch nezapomenutelných.

K dnešnímu dni ale můžu svatosvatě přísahat, že jestli se mnou nezůstaneš, tak tě zmydlim! Protože s takovou megerou jako jsem já můžeš vydržet opravdu jen ty. A beztak – záruční doba už dávno uplynula a mamince mě vrátit nemůžeš, takže ti vlastně ani nic jinýho nezbývá 🙂

Miluju tě, každým dnem víc a víc :-*

Tvůj všemocný a po dopsání článku trochu dojatý Terun

 

 

Přelouskáno no. 10 – dočtená trilogie, další várka bestsellerů a jedna naprosto skvělá fantasy!

Přestala jsem jezdit do Chebu a NEMÁM ČAS NA ČTENÍ ! ! ! Člověk by fakt neřekl, jak prospěšný z hlediska množství přečtených knih vlaky jsou. Za tohle vám, České dráhy, připadá speciální poděkování, protože mnohdy je pak zpoždění dokonce žádoucí :-). A teď už se vrhneme na to, co jsem stihla za poslední týdny zpracovat 🙂 Celý článek

knihy

7 důvodů, proč je čtení knih prospěšný pro náš život

Vždycky jsem si ráda četla. Už jako malý holce mi mamka vždycky četla pohádky a příběhy – milovala jsem Štuclinku a Zachumlánka, Baryka, Broučky a na chatě jsem po o vždycky čekala na pohádku ze Špalíčku od Františka Hrubína. Postupem času už jsem nechtěla číst jen pohádky a přes dívčí romány jsem se pročetla až do dnešních dní. Čtu všechno – romány, literaturu faktu, sci-fi, detektivky, thrillery, povídky. A je spousta věcí, který mi knihy přinesly. Berte to jako malou inspiraci, proč svou pozornost stočit od mobilů a televizí zpět k papírovému kamarádovi. Celý článek

trilion

Nejvyšší čas na změnu aneb peníze až na prvním místě

V poslední době mám pocit, že mi spousta věcí přerůstá přes hlavu. Došlo to tak daleko, že jsem se v pátek doma úplně obyčejně rozeřvala vyčerpáním – jojo, i takový suteréni jako já mají svoje dna 🙂 I proto jsem před měsícem kývla na skvělou pracovní nabídku v Liberci, takže ano, vracím se domů! Sice to bude znamenat (už znovu) částečný odloučení od Architekta, ale věřím, že to nějak dáme.

Jak tak pendluju mezi Libercem a Chebem, dělám milion věcí, snažím se všechno stíhat o víkendu a to ještě mnohokrát pracuju, tak na nic pořádně nemám čas. Ušila jsem si na sebe bič a ten mi holt práská za prdelí, až to bolí 🙂 Nemám čas ani na to něco psát a ke čtení jiných blogů se dostanu jen okrajově (prokrastinace v práci, ehm). I to málo ale stačilo, abych si zas potvrdila, jak je to všechno na jedno brdo. Jde to vůbec vyčnívat mezi dnešníma ženskejma blogama něčím, o čem jiný baby nepíšou? Protože ruku na srdce, nejvíc letí:

  • fashion – tohle jsem si koupila, tamto jsem měla včera na sobě, po týhle kabelce toužím, sem mě pozvali tihle a dali mi tadyto, trendy letošního jara – zimy jsou takový
  • beauty – na obličej napatlám tadyto, rtěnku v tomhle odstínu zbožňuju, tadyten scrub musíte vyzkoušet, vlasy si češu zprava doleva, v téhle parfumerce mají super akci, když objednáte s mým kódem, dostanete 10% slevu (a já provizi)
  • lifestyle – cvičím tady, na kafe chodím tam, na dovolenou jsem jela za sedmero řek, s touhle kamarádkou jsme se podívaly na otvíračku tohohle obchodu (nezapomeňte se podívat na její skvělej blog), tady máte week in pictures
  • motivační – jděte za svými sny, dělejte tamto, nezkoušejte tohle, poslouchejte svoje srdce, vybojujte si místo na slunci, karma je všemocná
  • food – vařte tohle, ochutnejte tamto, objednejte si tadytu dobrotu, s přítelem jsme šli do týhle nový restaurace, jsem vegan/paleo/lakto free a vařím proto takhle

Neberte to tak, že výše zmíněný zaměření blogu haním. To ani v nejmenším. Ale na takovej vzorec se dá napasovat 90% dnešních blogů.

Je jen jediná věc, která tak nějak spojuje všechny blogy napříč internetem.

PENÍZE.

(Protože, ruku na srdce, vášeň a zapálení pro věc v tom není úplně pokaždý.)

Když si chceme kupovat hezký hadříky, značkovou kosmetiku, všechny super výživový doplňky, chodit do restaurací, jezdit k moři a užívat si trochu život, prachy potřebujeme pořád.

Většina z nás se uchýlí ke klasickýmu koloběhu. Chodím do práce, každý měsíc dostanu (ne)adekvátní mzdu, poplatím nájem, hypotéku, jídlo, kroužky pro děti, benzín do auta a co mi zbude, za to si udělám radost a nebo (v tom úplně nejlepším případě) přebytek peněz vložím na spořící účet, kde se mi peníze zhodnotí za rok jedním procentem.

Ze 100 000 korun mám za rok celou tisícovku výdělku. Než mi ji banka zdaní. Tak to je teda láce.

Mě osobně tohle štve. Ve škole se něco jako investování považuje asi za sprostý slovo. A doma mě k němu nikdy úplně nevedli (lépe řečeno, doporučili mi kupovat nemovitosti, ehm). Když jsem se zeptala na podílový fondy, bylo mi řečeno: „Nikdy jsem to nezkoušel, ale radši bych to nedělal.“

Úplně jsem slyšela svýho dědu, jak říká: „Kdo se bojí, sere v síni.“

Na investování si člověk jednoduše musí přijít sám. Číst, ptát se, překládat články z angličtiny, chodit na přednášky (a třeba i na ty špatný, zkušenost je to taky).

Ne každej se narodí se zlatou lžičkou v puse a bohatstvím, který mu s plnoletostí spadne do klína. Ale pořád je hodně těch, kteří se díky svýmu odhodlání dostali hodně vysoko, aniž by měli za zadkem zazobanýho papá a tým poradců.

Já sama se k investování odhodlávám už dlouho. Je mi 27 a ještě jsem se do toho nepustila. Už teď vím, že jsem měla začít dřív. Ale lepší pozdě než nikdy. A jelikož jsem zatím na český blogoscéně neobjevila žádnou ženskou, která by o penězích a investování psala z pohledu pokusnýho králíka, půjdu do toho.

Nehodlám se tu zabývat pochybnejma byznysama a letadlama už vůbec ne (leda jako odstrašujícím příkladem). Chci jen ukázat, že nejen chlapi se můžou naučit investovat a přilepšit si.

Budu jen ráda, když ke mně nový téma přitáhne i nový čtenáře (vypočítavá mrcha level 10). Nechci ale zanevřít na to, o čem jsem psala dřív, to ani náhodou. Chci jen přijít s něčím novým, porozumět P2P půjčkám, podílovým fondům a akciím.

Lepší budoucnost si bohužel nezajistím zaplněnou knihovnou, skříní oblečení ani policí kosmetiky. Ale pasivní příjem, to je jiná.

Tak co vy na to? Myslíte si, že jsem se pomátla nebo je to dobrej nápad? Chcete sledovat moji cestu za lepšími (bohatšími) zítřky?

Pa, vaše „investorka“ Terka

Přelouskáno no.9 – Detektivky, bestsellery a oddychovky

Kromě toho, že knížky, co čtu, už ani nefotím (sorry za prázdný místa v článku), nenapsala jsem přelouskáno asi pěkně dlouho, když se mi tu sešlo neskutečných deset knih. Jasně, Marťan je ještě rest z minula, ale jinak…Kdybych si měla všechny ty knížky kupovat, tak přijdu asi na buben…:-) Přes prázdniny jsem přečetla hodně detektivek (nebo thrillerů?), několik světových a tuzemských bestsellerů a knih k zamyšlení. Tak vzhůru do toho! Celý článek

já

Moje malý odtajněný úchylky

Mých fotek tady na blogu ani na instagramu moc nenajdete. Přijde mi to zbytečný, protože kvalita (nebo nekvalita) psaní se neodvíjí od toho, jak kdo vypadá. Ale protože sama ráda čtu o tom, jak moc velký podivíni jsou ostatní, chtěla jsem vám taky pár takových pikantností ze svýho života sdělit 🙂 Doufám, že nejsem jediná divná (a že vám to vynahradí tu absenci selfíček…)!

Celý článek

rodinka

Typy lidí, kteří se dříve či později objeví v našem životě

Je mi 27. Netvrdím, že jsem sežrala encyklopedii, nespím na novinách a vím, že nic nevím. Ale pozoruju a poslouchám. A tak jsem si nemohla nevšimnout, jak se životem mým i mých přátel míhají podezřele podobné exempláře lidí. Lidí, co nám život moc neulehčují. V lepším případě jsou to kamarádi nebo známí, kteří nás tolik neovlivňují a máme možnost určit, kolik času jim věnujeme. V tom horším případě je to rodina. Možnosti máme podobný, většinou si ale volíme tu pro nás trochu méně schůdnou – nějak to s nima vydržet, i když nám můžou pekelně pít krev.

A koho že jsem to v našich životech odhalila? Celý článek