1) Dívám se nahoru
2) Nepouštím si tolik věcí a lidí k tělu
Po těch šesti letech už moc dobře víš, co si ke mně můžeš dovolit. A když jsi zjistil, že jsem poddajná a tvárná v ohledech, který mi ulehčí život, neváhal jsi. Pomalu jsi mě začal učit, že není nutný hroutit se z každýho křivýho slova a drbu, kterej o mně někdo vypustí. Že se mi bude mnohem snáz žít, když se nebudu starat o životy cizích lidí, ale hlavně o život svůj. Když si budu dělat starost s tím, co změnit můžu a chci než bojovat s větrnými mlýny. Že zmenšit okruh zájmu není úplně na škodu.
Pár lidí mi řeklo, že jsem ztvrdla. Že je mi všechno jedno. Že se ze mě stal tak trochu pařez. Ale není tomu tak. Díky tobě jsem totiž objevila svůj vnitřní klid a ohromně mi to vyhovuje. A ty moc dobře víš, že i já mám svoje dna. Víc lidí o nich jednoduše vědět nepotřebuje.
3) Dělám si pořádek v životě
Obrazně i doslovně. Věnovals mi svůj čas, když jsem chtěla dát řád svýmu dětskýmu pokojíčku a já zjistila, jak krásně se mi dýchá, když se zbavím nepotřebných krámů a veteše, co se mi doma nahromadila za x let. A ano, chci tím říct, že nejsem člověk, kterej si bude schovávat dečky, rozbitý hračky a drobnosti darovaný „jen tak“. Mnohem víc pro mě znamená pohled z cest – ty si nechávám všechny.
Ale musels mi to ukázat ty. Sedět se mnou hodiny u všech papírků, cetek, nepíšících tužek. Dlouze a veledůležitě se na mě podívat, kdykoliv jsem házela psí oči s otázkou „a můžu si tohle nechat?“. Počítej ale s tím, že se tyhle deratizační akce budou konat pravidelně 🙂
A přiznejme si, že z nás dvou jsi na ten „pořádek na první pohled“ větší pes ty. Když se mi vracíš ze západu, otevřeš dveře, mrkneš do kuchyně a řekneš: „Teruno! Máš tu bordel!“, jsem za to vlastně ráda. Držíš moji trochu chaotickou povahu v mezích 🙂
4) Jezdím na bruslích bez chráničů
Za tohle tě obdivuju fakt hodně. Ty jezdíš na bruslích jako bůh. Nechápu, co všechno s těma nohama dokážeš dělat a hlavně, jak je možný, že prostě NIKDY nespadneš?! Teda, já to vim – jsi prostě dobrej 🙂 Ale nechceš přede mnou akorát dělat ramena, ale trochu tohohle umu mi i předat (což je, přiznejme si to zcela upřímně, úkol hodnej Indiana Jonese!) Když jsme spolu začínali jezdit, chtěla jsem mít chrániče na všechno, na pochroumaný sebevědomí obzvlášť. A tys udělal co? Dovolils mi akorát přilbu.
Říkals: „Proč se chránit před něčím, co vůbec nemusí přijít?“ A měls pravdu. Netuším, jestlis mě očaroval, ale padám míň. Jasně, taky jsem zkusila nějakýho toho zajíce chytit, ale je to prostě ojedinělý. Zaprvé – když nemám chrániče, některý pády fakt bolej. Zadruhý – snažím se prostě poradit si a nějak z toho vybruslit než se svalit jak pytel pšenice. A má to svoje výsledky. Zvládám líp překážky, nečekaný situace, snažím se nebrzdit brdičkou (jak můžeš mít brusle bez brzdy pořád nechápu) a celkově se trochu víc otrkat.
A zase, tenhle trochu jednoduchej princip jsem si přenesla i do života – nesnažím se přehnaně obrnit proti všemu špatnýmu, co by mohlo přijít. Žiju, užívám si a když mě potká něco nečekanýho, snažím se s tím popasovat a když to nezvládám, vím, že na to nejsem sama.
5) Miluju pizzu a kokos
Jak jsi mi tohle mohl provést? Pizza je naše prokletí a vášeň zároveň. Mám ráda ty dny, kdy se na sebe podíváme a máme hned jasno. Cpeme se pizzou, pijeme pivo, povídáme si a je nám spolu dobře. A když si objednáváme, skoro vždycky víme, co si dá ten druhej. Měli bychom si to začít hashtagovat jako #couplegoals, nemyslíš? 🙂
A kokos…Když nevím, co ti dát třeba i jako dárek k svátku, dobroty s kokosem to jistěj. A já ti je pak tajně ujídám (možná to tak tajný nebude vzhledem k tomu, jak na mě občas zahlížíš…:-D). Bounty nás jednou udolá, fakt!
6) Neurážím sama sebe
Zpětně si myslím, že kromě toho, že jsem ubližovala sama sobě, ubližovala jsem svýma soudama typu „já jsem blbá!“ / „já jsem ale kráva!“ / „takovej debil můžu bejt fakt jen já!“ i tobě. Tuhle krásnou vlastnost jsem si odnesla od mámy. Hanlivých označení jsem pro sebe vždycky měla jak králíků v kouzelnickým klobouku (a Bob a Bobek fakt nestačí).
Nelíbilo se ti to a vlastně se ti ani nedivím. Vždycky ses mě ptal, proč sama sebe shazuju a urážím. Každej přece chybujeme, je to normální a lidský. Dneska si řeknu nanejvýš, že jsem trubka a spíš koukám na to, jak dát do pořádku to, co jsem zvojtila.
7) Poslouchám Electro swing
Hudba je nedílnou součástí mýho života. Když jsme spolu začali chodit, musela jsem se zeptat, co posloucháš. Pankáče bych zkousla asi těžko, gothic a metal mi taky moc neříká a dechovka mě děsí v těch nejhorších nočních můrách. Tys mi pustil tohle:
Přiznám se bez mučení, že jsem chvíli měla problém tenhle typ hudby nějak zpracovat. Přišlo mi to divný a nepřirozený, což bylo asi i tím, že jsem takovou hudbu neznala. Postupem času jsem ale zjistila, že se mi vlastně hodně líbí. Electro swing mi vždycky dokáže dobít baterky. Letošní Electro Swing Party (aneb jak řekla Mošna „swingers party“) byla boží a jsem ráda, že jsme spolu na takovou akci šli. Oblékli jsme se ve stylu 20.let a pořádně jsme to roztočili!
Posledních pár týdnů si pak pro zlepšení nálady pouštíme tuhle pecku 🙂 :
Chtěla jsem tím vším jen říct, že jsem ohromně ráda, že tě mám ve svým životě. Žít po tvém boku, probouzet se vedle tebe, smát se s tebou, milovat se, prožívat, cestovat, to všechno je obrovskej balík zážitků, který už mi nikdo nikdy nevezme.
Někdo by mohl říct, že tahat sem nešťastný konce je barbarství. Ale kdybychom spolu náhodou nezestárli (ačkoliv s tím oba tak nějak počítáme) a naše cesty se rozdělily, nikdy ti nepřestanu být vděčná za čas, kterej jsem s tebou mohla strávit. Protože každá minuta se v tomhle případě počítá do těch nezapomenutelných.
K dnešnímu dni ale můžu svatosvatě přísahat, že jestli se mnou nezůstaneš, tak tě zmydlim! Protože s takovou megerou jako jsem já můžeš vydržet opravdu jen ty. A beztak – záruční doba už dávno uplynula a mamince mě vrátit nemůžeš, takže ti vlastně ani nic jinýho nezbývá 🙂
Miluju tě, každým dnem víc a víc :-*
Tvůj všemocný a po dopsání článku trochu dojatý Terun