Kromě toho, že knížky, co čtu, už ani nefotím (sorry za prázdný místa v článku), nenapsala jsem přelouskáno asi pěkně dlouho, když se mi tu sešlo neskutečných deset knih. Jasně, Marťan je ještě rest z minula, ale jinak…Kdybych si měla všechny ty knížky kupovat, tak přijdu asi na buben…:-) Přes prázdniny jsem přečetla hodně detektivek (nebo thrillerů?), několik světových a tuzemských bestsellerů a knih k zamyšlení. Tak vzhůru do toho!
1. Andy Weir – Marťan
Tentokrát jsem film viděla dřív než četla knihu. Architekt ji totiž četl a chtěl Marťana moc vidět. A když teda Matt Damon hraje hlavní roli, nenechala jsem se ani moc přesvědčovat 🙂 A dobře jsem udělala, jen film někde trochu přehání a něco vypouští.
Kniha je v tomto případě rozhodně lepší!
Hodně jsem se u Marťana nasmála. Jasně, zůstal na Marsu a to úplně sranda není, ale Mark to bere s tak úžasným nadhledem, že bychom ho i na Zemi mnohokrát ocenili. Marťan se čte lehce, je napínavej a přitom dojemnej, Markovi budete fandit celou dobu, děsit se, co se zase podělá a ve finále bude jen šťastný, že všechno dobře dopadlo (spoiler, ale tohle vám říct můžu). Marťana doporučuju všema deseti a až si budu chtít odpočinout, přečtu si ho znova, protože je vážně nádhernej.
Jen malá zajímavost. Andy Weir napsal Marťana, ale nikdo mu ho nechtěl vydat. Rozhodl se tedy, že bude jednotlivé kapitoly publikovat zadarmo na svém webu. Fanoušci byli ale nadšení a prosili o knihu. Nakonec ji za symbolických 99 centů umístil jako e-knihu na Amazonu. Během tří měsíců se prodalo 35 000 e-knih a Marťan se umístil v žebříčku bestsellerů. A dál už to znáte – papírová kniha, film a velká sláva 🙂
2. Haruki Murakami – Norské dřevo
Kromě toho, že stále miluju Beatles a tahle písnička je vážně krásná (viz video), Haruki mi v mém všeobecném knižním přehledu pořád nějak chyběl. Proto jsem si vybrala Norské dřevo. A rozhodně jsem neudělala špatně.
Oddychová četba to tedy rozhodně nebyla. Celou knihou se vlekla zvláštní melancholická nálada a napětí tehdejší doby. Ale rozhodně to nebylo ke škodě. Příběh vypráví Tóru Watanabe, který se ve svém vyprávění vrací do doby svých studií. Postupně odkrývá, jak přišel o svého nejlepšího kamaráda Kizukiho, jak se sblížil s Naoko a co se dělo, když se spolu zapletli.
Při čtení knihy se mi vybavovali Asiati, které jsem potkala v Americe – někdy mě až děsilo, jak Murakami dokázal nastínit jejich náturu a smýšlení. Je spousta věci, který jsou pro nás nepochopitelný, ale v Asii je to běžný. Takže pokud chcete nahlédnout pod pokličku asijský kultury, čtěte Norské dřevo. Příběh Tóru a Naoko je krásný, smutný a složitý.
3. David Lagercrantz – Dívka v pavoučí síti
Lagercrantz před sebou neměl úplně jednoduchej úkol – navázat na jednu z nejpopulárnějších knižních trilogií 21.století rozhodně nebylo jen tak. Lidi měli různá očekávání a přirozeně se rozdělili na dva tábory – ti, co knihu milují a ti, co v ní zalíbení zrovna nenašli. A já se zařadila tak nějak mezi 🙂
D.L. udělal z podivínský Lisbeth tak trochu superhrdinku. Povedlo se jí nabourat do jednoho z nestřeženějších serverů světa, zachraňuje autistický děti a ještě stíhá likvidovat nájemný zabijáky. Mikael se pere s uvadající kariérou a problémy v redakci, kterou přejala větší společnost. I tak ale odhalí, že ne všechno je tak, jak se zdá a pomáhá Lisbeth, co mu síly stačí.
Kniha je napsaná krásně, dobře se čte. Bylo třeba příběh důstojně ukončit (některé dějové linky z předchozích knih byly pořád neobjasněné) a myslím, že D.L. se to povedlo. Jasně, není to Stieg Larsson, ale já to po něm ani nechtěla. Za Dívku v pavoučí síti se rozhodně stydět nemusí.
4. Ransom Riggs – Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Jacob jako malý miloval dědečkovy příběhy. Postupem času dospěl k názoru, že si až příliš vymýšlí. A najednou se stane něco, co mu nedá spát a začne přemýšlet, jestli na tom přeci jen není něco pravdy. A za pravdou se vydává až do Anglie.
Co všechno mu prozradí rozpadlý sirotčinec? Vážně mohli existovat lidé, o kterých mu dědeček vyprávěl? Mohli. A dokonce se s nimi potká. O více než 60 let později než jeho dědeček. A začíná dobrodružství, které mu možná změní celý život. Příběh je tak trochu dětský, ale hezký. Kniha je doplněná o fotografie, které se podařilo lidem nasbírat a nutno dodat, že knize dodávají trochu strašidelnou atmosféru.
Kniha má další dva díly, ten druhý už mi leží na hromádce „přečteno“. Uvidíme, jak se to vyvine 🙂 Mně se kniha líbila a pokud vám nevadí vyprávění o „dětech“ a trocha nadpřirozena, zkuste ji taky 😉
5. Radka Třeštíková – Bábovky
Jestli neradi čtete o až extrémních náhodách, trochu ztracených ženských a místy absurdních situacích, tuhle knihu si nekupujte. Já si na ní poprvé vyzkoušela půjčování elektronických knih v naší knihovně (palec nahoru, do mobilu to funguje skvěle, ale chtělo by to zpřístupnit i formát pro Kindle, nějakej epub mě bohužel nevytrhne). A nelituju.
Jak už jsem psala v předchozím článku, Radka má dost specifickej styl psaní. Příběh každý bábovky budete číst jedním dechem. Je to i proto, že je jako jedním dechem vyprávěný. Dokážete si poměrně živě představit tu nutkavou touhu všechno to ze sebe dostat, nedělat mezery ani pauzy na to se nadechnout. Každej příběh je vodopád slov, kterej proudí naprosto přirozeně a vy jste lapení ve strastech a slastech všech žen.
Bábovky se nejmenují Bábovky náhodou. Pro mě je to symbol slabosti každé hrdinky, věci, se kterou nejsou ochotné a schopné se smířit. A dělají kvůli tomu strašný boty. Celoživotní úspory v kabelce v práci, dítě ponechaný samotný v autě, smrt za rohem a snaha „nezatěžovat“ svou rodinu. A myslím si, že každá žena se v jedné z hrdinek tak trochu najde. A možná se i chytí za nos.
6. Kimberly McCreight – Případ Amelia
Zajímavá kniha o tom, jak se děti občas odcizí rodičům a jaká může být šikana ve škole svině.
Kate je vytížená matka samoživitelka, která pracuje ve velké právní kanceláři. Poslední dobou má problémy se svou dcerou Amelií. Když jí zavolají, aby okamžitě přijela do školy, očekává jen další průšvih. Místo toho se dozví, že její jediná dcera skočila ze střechy školy a zabila se.
Prvních několik týdnů se snaží jen přežít. Pak ale začne pátrat po tom, co se ve škole dělo a jaká její dcera ve skutečnosti byla osobnost. Kniha je vyprávěna částečně retrospektivně i z pohledu Amelie.
Musím se přiznat, že tomu, co se u Amelie ve škole dělo, jsem i schopná uvěřit. Podle mě dokážou bejt dospívající děti strašný podrazáci a hajzlíci, který vždycky kopou za ten tým, kterej je pro ně výhodnější. A bohužel si spoustu věcí představujou jako Hurvínek válku. Jelikož jsem se se šikanou zprostředkovaně seznámila, kniha to celkem přesně popisovala.
Neříkám, že je tohle kniha, kterou byste museli přečíst. Ale pokud vás zajímá, jak daleko může utlačování jedinců ve škole dojít (a myslím, že v Americe to fakt může dojít až do takovýho extrému), zkuste dát Amelii šanci. Konec je s ohledem na lidskost a důvěru dost smutnej, ale rozhodně ne úplně neuvěřitelnej.
7. Jonas Jonasson – Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Už na instagramu jsem psala, že po Analfabetce mi stařík přijde jako přes kopírák. Jonasson má specifický styl psaní (tak nějak zvláštně stručný a přitom toho stihne popsat strašnou spoustu) a pokud vám nesedne, nemá cenu se snažit jeho knihami prokousat. A nebo vezměte jednu na milost a pak se na to vykašlete 😉
Upřímně mě mnohem víc bavila dějová linka Alanovy historie. U té jsem se fakt nasmála a líbilo se mi jeho trochu netradiční dobrodružství. Jasně, je to trochu velký sci-fi, ale proč ne 🙂 Dějová linka ze současnosti už mě tolik nechytla. Jako jo, dobrý, ale nemělo to pro mě ten šmrnc. Kniha končí jak jinak než happy endem 🙂 Minulost se prolne s přítomností, všichni se maj rádi a užívají si z toho, co jim vydal záhadný kufr na kolečkách, co Alan ukradl na autobusovém nádraží 🙂
Víc asi netřeba, o Staříkovi se toho napsalo spoustu.
8. Timur Vernes – Už je tady zas
Achjo. Já fakt chtěla, aby se mi tahle kniha líbila. Četla jsem na ni recenze a dokonce jsem si ji chtěla koupit. No, dobře, že jsem si ji nakonec jen půjčila. Měla jsem fakt těžký problémy ji vůbec dočíst, do každý kapitoly jsem se musela nutit a začala mě bavit až skoro na konci.
Ten nápad je úžasnej. Kterak se Adolf probudí v 21.století a rozhodne se, že bude pokračovat tam, kde v roce 1945 skončil. Pro čtení týhle knihy je ale přeci jen něco potřeba. Musíte být alespoň trochu seznámení s historií Adolfa i toho, co dělal. Zmiňuje se spousta jmen, bitev, dohod a událostí, který nepolíbenejm čtenářům nic neřeknou a uteče jim tak spousta souvislostí.
Líbilo se mi, jak docházelo ke střetu dvou světů – Adolfova a toho současnýho. Z jeho strany všechno bylo bráno smrtelně vážně, lidi, co s ním přišli do styku, brali jeho vizáž a chování jako skvěle propracovanou recesi. To, jak se staví k výdobytkům moderní doby, je úsměvný (nejlepší slovo knihy – interlet).
Ale jinak…Smíchy jsem teda nebrečela (viz recenze na obálce knihy) a první půlku knihy jsem se fakt trápila. To je tak, když se na nějakou knihu fakt těšíte.
9. Camilla Läckberg – Strážce majáku
Když tak koukám na portfolio autorky, tak jsem si zase vybrala knihu z půlky série, což znamená jediný – že budu muset přečíst i zbytek 😀 A tím je i řečeno to, jestli se mi styl týhle seveřanky zalíbil 🙂
Mrtvý ekonom, mrtvý drogový král a jedna žena, která se po letech vrací na opuštěný ostrov. Celou knihou se táhne taková zvláštní ponurost, která jí ale dává naprosto unikátní náboj. Moc mě bavily pohledy do minulosti na život čerstvého manželského páru, který odjíždí na ostrov Graskär, aby se staral o maják. Jsou na ostrově sami nebo tam vážně straší duše lidí, kteří na ostrově zemřeli?
Jelikož čtu detektivky hodně, stává se mi, že v průběhu knihy odtuším, kdo je „bad guy“. Tady jsem to do poslední chvíle nevěděla. A konec fakt neměl chybu – trochu děsivej, dojemnej a hlavně smutnej.
Jestli máte slab
ost pro severský autory, tak Camilla rozhodně stojí za zkoušku!
10. Renée Knight – Dokonalý cizinec
Další bestseller. Pro čtenáře Zmizelé a Dívky ve vlaku prý naprostá „must read“ kniha. Tak se na ni podíváme 🙂
Úspěšná dokumentaristka. Stárnoucí učitel. Jedno velké a hodně staré tajemství. A kniha, která se zničehonic objeví u Catherine na nočním stolku. A je celá o ní.
Ukazatel toho, že jsem se do knihy ponořila – přečetla jsem ji bez pár stran za jednu cestu vlakem. Nešlo se odtrhnout. Půlku knihy jsou vám předkládány důkazy toho, co se stalo, podle autora záhadného románu. Druhou půlku knihy se ale všechno začne obracet a konec bude víc než překvapivej. I když je fakt, že já z různých náznaků tušila, že to nebude tak úplně jasnej případ 🙂
Tenhle autorčin debut je moc fajn. Tak trochu psycho, ale rozhodně ne tolik jako Flynnová (o tom, co si myslím o Zmizelé a Ostrých předmětech jste si už mohli přečíst dřív). Dokonalý cizinec mě fakt bavil až do samotnýho konce, i když ten už byl maličko přepálenej. Skoro doslova 😀 (spoiler, ale jen trochu)
Hotovo. Článek i já. Mám pocit, že jsem vyčerpala veškerou slovní zásobu a celej příští týden budu jen mlčet. Co jste přečetli v poslední době vy, nějaký doporučení?
Čaues, Terez
Měla bych si na to čtení také udělat čas. Jsou to krásné knihy, z nichž i já bych si vybrala něco na přelouskání.