Skip to main content

Přelouskáno no. 4 – Ohlssonová, Požárová, Quick a Můj bratr dým

Jak jsem psala už minule, čtu teď poměrně dost a měla jsem dvě knihy v zásobě do tohohle dílu 🙂 Ale to bych nebyla já, kdybych je nevrátila a pak si neuvědomila, že jsem je zapomněla vyfotit..ach ta moje hlava  😀 Takže proto jen odkaz na knihu bez fotky 🙂 Co si tentokrát našlo cestu do mojí tašky při cestě do práce, na stůl ke kávě nebo večer do postele?

1) Matthew Quick – Odpusťte mi, váš Leonard

A tak si ráno do batohu přibalil revolver, podaroval svoje nejbližší drobnými dárky a rozhodl se zabít svého nejlepšího kamaráda. Dneska má Leonard narozeniny.

Tak asi taková je zápletka knihy (opět z dětského oddělení!). Říkala jsem si, že možná nebude o co stát a že jsem šlápla s výběrem vedle.

Jenže tahle kniha má v určitých ohledech neskutečnou hloubku a odhaluje trochu krutou pravdu. Ať už o rodičích, starých lidech, výchově, předsudcích.

(Teď jsem už asi třikrát vymazala, co jsem chtěla napsat, protože dojmů je spousta, ale nevím, jak přesně je popsat.)

Protože nevím, jak vám úplně o téhle knize vyprávět, řeknu vám, co jsem si z ní odnesla. Možná, že když si ji přečtete, což vřele doporučuju, řeknete, že jsem cvok a že nic takovýho z tý knihy nevyplývá, ale třeba se dozvíte něco, co jste nevěděli. Takhle zpětně na mě tahle nevelká kniha měla poměrně zajímavej vliv.

Starejme se o svoje děti. Vnímejme jejich potřeby, názory, vývoj a vůbec všechno, protože každý den se člověk mění a my přece chceme být svědkem toho, čím se stanou. S tím souvisí i to, abychom nezanedbávali výchovu. A v neposlední řadě bychom na dětech neměli páchat zlo. To je ten největší hnus.

Neopouštějme staré lidi. Je spousta moudrosti, kterou nám mohou předat, příběhů, které mohou vyprávět a náklonnosti, kterou nám dají najevo. To, že jsou staří, neznamená, že jsou automaticky odepsaní. Moudrý starý člověk nám může dát mnohdy víc, než si myslíme.

Tvořme si na věci názor. Diskutujme, poslouchejme názory jiných, učme se debatovat. Mluvme s našimi dětmi, ptejme se jich na názory, ať nezakrní. Člověk bez názoru je zlo, člověk, který pouze přejímá názory druhých, je zlo ještě větší.

Poslední malé moudro. I ta nejnepravděpodobnější osoba v našem životě nám ho může jednoho krásnýho dne zachránit. Tak nebuďme slepí.

2) Lenka Požárová – Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice

Lenku jste ještě donedávna mohli potkávat na Náplavce, v Dejvicích nebo na Míráku na farmářských trzích. Její skleničky se prodávaly v Praze i Brně a těší se, troufám si říct, velké oblibě. Teď momentálně píše novou kapitolu svého života kdesi v Norsku.

Když napsala tuhle knihu, bylo jasný, že si ji dříve nebo později přečtu. A když jsem na ni narazila při odchodu z knihovny na pultíku „co by se vám mohlo líbit“, bylo hotovo.

Kniha je částečně podle pravdivého příběhu, částečně fikcí. Sama autorka píše, že to, co se vám bude zdát jako naprostá fikce, může být pravda a naopak to nejpřirozenější může být holá fikce.

Líbí se mi. Podle mě je to skvělej román o lásce, vaření, cestování, mezilidských vztazích. Lenka (potažmo Nela) vymýšlí pořád nové chutě a kombinace a to se mi na tom líbí. Líbí se mi, že dokáže vystoupit ze svojí komfortní zóny a žít. Cestovat napříč kontinenty, ochutnávat, zkoušet, poznávat nové lidi, to je i můj sen a tahle kniha mi tak trochu způsobila cestovní horečku. Líbí se mi, že nepsala jen o těch hezkejch stránkách života na volný noze, ale i o strastech. O tom, že to nebylo jednoduchý. Ale ono to není jednoduchý nikde a nikdy.

Nelíbilo se mi, že Nela byla čudla. A nemyslím to zle. Ale v některých ohledech byla rázná a dělala rozhodnutí jak na běžícím páse, ale co se týče chlapů, tak to bylo na pendrek. Pořád čekala a čekala. Nechala si i v posteli líbit věci, který se jí nelíbily, a to podle mě nemá žádná z nás zapotřebí. Takže jako odstrašující případ fajn, jinak takhle holky ne-e 😉

Kuchařku k tomuhle románu už mám taky doma. Román byl super a ráda si ho přečtu znova, protože vaření a cestování jsou i moje vášně 😉

3) Kristina Ohlssonová – Nechtění

Kristina Ohlssonová – Nechtění

Na nějakou novou severskou detektivku jsem si nějaký ten pátek brousila zuby a na tuhle paní jsem slyšela samou chválu, takže jsem naši knihovnu zas trochu oškubala o detektivky 🙂

První díl ze zatím čtyřdílné série o jednom malém vyšetřovacím týmu. Z vlaku do Stockholmu se ztratí malá holčička. Začíná boj s časem, aby se našla živá. Kdo ji odnesl z vlaku a co s ní chce udělat? Kdo volal na policii a svěřil se, že únosce zná?

Na téhle sérii se mi líbí, že samotný děj případu a vyšetřování je protkaný i poměrně důkladným líčením osudů jednotlivých vyšetřovatelů. Dozvíme se, jak to mají s láskou, rodinnými poměry, jací jsou jako osobnosti a prožíváme s nimi jejich vlastní životní příběhy.

Tempo knihy je docela pozvolné, ale ten trochu laxní styl vyprávění vás i tak nenechá klidnými. Budete čekat, co dalšího se stane a nakonec budete překvapení, jak kniha skončí.
Za mě ano a všichni, kdo hltají detektivky, by si ji měli přečíst!

4) Kristina Ohlssonová – Sedmikrásky

Kristina Ohlssonová – Sedmikrásky

Další díl stockholmského vyšetřovacího týmu.

Ve svém bytě jsou nalezeni mrtví manželé. Vypadá to jako vražda a sebevražda. Pohřešují se obě jejich dcery. Ve městě se objevují neznámí cizinci, kteří jeden po druhém umírají. Co se ve městě děje? Kdo likviduje uprchlíky? Jedná se o samostatné případy a nebo jsou všechna úmrtí provázána neviditelnou nití?

Tento díl byl jednoznačně napínavější a lepší než ten první. Užívala jsem si každou stránku. Opět nahlížíme i do života vyšetřovatelů. Přijde mi, že tahle část všechny tak nějak dělá víc lidmi. Ukazuje, že policajti nejsou nadpozemské bytosti, ale obyčejní lidé s víc než obyčejnými problémy. A že si je občas nosí i do práce.

Rozuzlení? Wow! Těším se na další díl 😉

5) Ota B. Kraus – Můj bratr dým

 

Ota B. Kraus – Můj bratr dým

Pamatujete na Ditu, osvětimskou knihovnici z dětského bloku? Tak tohle je Ota Keller, její učitel a o pár let později i manžel. Dnes už žije pouze Dita, ale Ota po sobě zanechal několik knih, které vybízejí k zamyšlení. Tohle je rozhodně jedna z nich.

Téma holocaustu, Osvětimi, vraždění a „života“ židů je těžký. Tenhle typ knih se nečte lehce, nejde je číst jen tak, když máte čas. Musíte na ně mít i náladu a tak trochu žaludek. Sice je to útlá knížečka, ale stálo mě to celkem dost sil, abych ji přečetla.

Kniha vychází ze zápisků, které si Ota a jeho přátelé v Osvětimi psali. Dostal se k jejich kopii náhodou po skončení války a rozhodl se je vydat. Celá kniha je vlastně příběhem jeho přítele, Alexe Ehrena. Ten se konce války bohužel nedožil.

Jestli jste slabší povahy, tak tuhle knihu nečtěte. Není to úplně večerníček. Dokážete si představit žít tři roky na místě, kde na vás permanentně dopadá popel z kremačních pecí, slunce nezasvítí, kde dostanete vodovou polévku k obědu, kde se tísníte na kavalci s x dalšími lidmi, kde vás žerou různí paraziti a hlavně s vědomím, že můžete každou minutou zemřít?

A to je tahle kniha ještě pohledem do rodinného tábora, kde se s vězni zacházelo lépe. Nemuseli tak tvrdě pracovat, děti chodily do „školy“, dokonce se vězňům ani neoholily vlasy. I tak ale cítíte to zoufalství, které křičí z každé stránky knihy.

Nejsilnější moment? Rozhodně zpívající židé na cestě do plynových komor.

Pro dnešek vše. Chystám pro vás článek o sérii Milénium, těšte se!

Terez

One thought to “Přelouskáno no. 4 – Ohlssonová, Požárová, Quick a Můj bratr dým”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *