Skip to main content
Fight

Má rozdělená společnost potenciál znovu se spojit?

Jíst či nejíst maso? Věřit v Boha nebo být ateista? Cestovat nebo se usadit? Třídit nebo všechno házet do jednoho pytle? Učit se novým věcem nebo se spokojit s tím, co už umíme?

A volili jste Zemana nebo Drahoše?

Každá jedna odpověď na výše položené otázky nás rozděluje. Lidé se začali škatulkovat do skupin. Často se nachází na opačných stranách barikády, vzájemně se kritizují za své odlišnosti a neumějí spolu mluvit, přitom může mít každá skupina v určitém směru pravdu. Existuje cesta, jak z toho ven?

Možná, ale je to dřina.

Jak jsem začala být „divná“ a „radikální“

Jen málokdo udělá radikální změnu ze dne na den. U mě byl proces taky postupný. Od té doby, co žijeme s Architektem spolu, jsme začali měnit naše zažité návyky. Důsledněji jsme třídili odpad, pořídili si kompostér, nakupujeme víc lokálních potravin a surovin a poslední změnou bylo omezení konzumace masa.

Přemýšlíme víc nad tím, jaký dopad má náš život na přírodu. Nezastáváme heslo „po nás potopa“, protože do tohohle světa bychom rádi přivedli pár dětí a chceme jim ukázat, jak obrovský zázrak naše planeta je.

Změnou v našem myšlení jsme ale sami sobě ušili bič. Silněji vnímáme laxnost ostatních, poznáváme výmluvy a mnohdy se setkáváme i s nechápavými pohledy nejen našich známých, ale i rodinných příslušníků. Jsme totiž ti, co „třídí i plechovky“, „maj ty látkový pytlíky na ovoce a pečivo“ a „nechtěj si vzít ani igelitku“.

Sama cítím, že bych občas chtěla říct, že žiju líp a správněji než ostatní. Že mám občas snahu je „převychovat“ a ukázat jim, že zrovna můj způsob života je lepší.

Ale vím, že tohle není cesta.

Proč si tedy nerozumíme?

Pokud jím maso, vegan se se mnou odmítne přesně kvůli tomu bavit, ačkoliv já bych ráda nahlédla do jeho světa, mluvila o tom, proč maso nechci ze svého jídelníčku úplně vyřadit. Ale třeba by se mohlo stát, že mě vegan přesvědčí o tom, že maso ani mléčné výrobky ke svému životu nepotřebuju. Prostě jen tím, že bude ochotný se mnou mluvit, vyložit svoje karty na stůl a bude schopný argumentovat a nedívat se na mě skrz prsty.

Protože, ruku na srdce, kdo z veganů je veganem od narození? Takovou sebereflexi bych potřebovala vidět.

„Ještě před třemi lety jsem si dal ke snídani rohlík s máslem a se šunkou. Ale ….(volně doplňte) mi změnil pohled na věc a já se rozhodl, že živočišnou složku stravy vypustím. Vím, že mám ještě rezervy a rád bych změnil …., ale je to proces, který k takové změně jednoduše patří.“

Nikdo z nás nepotřebuje slyšet, že je vrah kohoutků, že zprostředkovaně likviduje prasata v dobytčácích a že žije vlastně úplně špatně.

Stejně tak je velmi těžké otevřená debata mezi věřícím a ateistou. Municí věřících bývá to, že pokud jsme nečetli Bibli, nemá s námi o čem mluvit.

Ale proč?

Já sama věřím v něco…vyššího. Jen tuhle Moc nenazývám Bohem. Ale zajímá mě, jak to chodí v církvi, jak věřící žijí, jak uvěřili, co jim víra v Boha přináší, jaká je komunita věřících…Moje štěstí je v tom, že mám ve svém okolí věřící, kteří jsou ochotní na moje všetečné dotazy odpovídat a vést se mnou diskusi, která je (doufám) přínosná pro nás oba.

Mimochodem, právě v komunitě, pravidelném setkávání a určité intimitě ve skupině přisuzuju velkou sílu víry. V současné době se odcizujeme a pravidelné setkávání s našimi blízkými se hodně omezilo. Přitom sdílet svoje radosti, trápení, debatovat o svojí práci a životě, poslouchat názory ostatních, to všechno nás učiní silnějšími a odolnějšími. Sdílet starost i radost je ohromným přínosem a my postupně zapomínáme, jak na to.

Think outside the box
Think outside the box

Odlišnost je prospěšná

Už jen představa, že všichni smýšlíme stejně, jednáme stejně a dokonce si i stejně utíráme zadek…Copak by byl takový život k žití?

Odlišnost dělá naše životy zajímavé a unikátní.

Cesta za spokojenější planetou a lidmi všeobecně není v kibicování, prudění a nesnášenlivosti vůči lidem, kteří smýšlí jinak. Cesta za spokojenější planetou by měla být dlážděna INSPIRACÍ.

Pokud chceme druhým dokázat, že něco, co v našem životě děláme, nám ho prokazatelně zlepšuje/ obohacuje/ ulehčuje, ukažme jim to.

Ať chceme svému okolí dokázat cokoliv, nejjednodušší cestou je nechat ho nahlédnout do svého světa. Ukažme, že jsme ochotní o tématu diskutovat, konfrontovat svoje názory s jinými, otevřeme se tomu, že i protistrana může mít pravdu a nebojme se jí to říct. Rozšiřujme i svoje obzory tím, že budeme mluvit s lidmi, kteří žijí jinak. Jestli nás nepřesvědčí o tom, že jejich cesta je ta správná, ukážou nám, jakým směrem se vydat třeba nechceme.

Pojďme se inspirovat navzájem. Buďme tím nejlepším vzorem nejen pro ostatní, ale i sobě samotným. Naučme se diskutovat, kriticky myslet, oceňovat názory druhých, přiznat, že jsme se mýlili.

Život máme jen jeden. Stejně tak i planetu. Pojďme žít lépe.

A hlavní myšlenka?

Nemusíme a ani nemůžeme mít vždycky pravdu.

Násilím a tupým fanatismem nikoho nepřesvědčíme.

Subjektivní názor je jako penis. Je super ho mít, ale netřeba mávat s ním ostatním před obličejem.

 

*zdroj obrázků:

  • alekksall (https://www.freepik.com/free-vector/businessmen-competition_834455.htm)
  • Waewkidja (https://www.freepik.com/free-photos-vectors/frame)

 

Sdílením zachráníš jedno koťátko!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *