Skip to main content

Sakra drahý spaní! Nebo ne?

Když jsme s Architektem začali přemýšlet nad vybavením našeho bytu, už od začátku jsme měli oba celkem jasnou představu o tom, jakou bychom chtěli postel. A co je důležitější, že na posteli rozhodně nechceme šetřit. Proč? A jak jsme nakonec vybrali?

Architekt má od věčnýho sezení u počítače namáhanou krční páteř a jeho současná postel rozhodně není kdovíjak kvalitní. Teď jsme dostali jedinečnou šanci na to zařídit si kvalitní spánek a tím kupodivu i kvalitnější život. Stanovili jsme si, co všechno bychom od naší postele chtěli:
1) Prodloužená
Architekt má přinejmenším 190 cm a když si lehne na polštář na klasické „dvoumetrovce“, nohy mu čouhají z postele ven. I já mám radši, když mi nikde nic nekouká z postele ven, natož když mi z postele padá peřina. Takže prodloužená postel 220 cm byla nutnost. A taky bez spodního čela. Není nic horšího než si nemoct natáhnout na posteli nohy (a jo, věřte mi, že i já, 168 cm „vysokej“ prcek jsem to zažila).
2) S úložným prostorem
Nechceme si zastavět všechen náš obytný prostor skříněmi, komodami, poličkami a jiným nábytkem. Oběma se nám líbí trochu víc strohý a minimalistický interiér s výraznými doplňky. Takže moct něco schovat do postele se nám jevilo jako celkem příhodné řešení.
3) Ne dřevo, ne kůže, ne nohy
Uf uf, tohle byla asi ta nejhorší část. Nechtěli jsme dekor dřeva, natož kůži/eko kůži. A nožičky, který postel o pár cm zvednou, ale ne natolik, aby se pod ní dostalo koště? To je tak akorát skladiště prachu.
4) Kvalitní matrace
O tom se nediskutovalo. Jestliže jsme chtěli, aby nás ráno nic nebolelo, tak do matrace se investovat muselo. Oba máme rádi středně tuhou matraci a tím jsme se řídili.

Vítězka (zdroj)
A jak tohle naše hledání dopadlo?
No, když vám řeknu, že jsme po návštěvě všech nábytků a studií vybrali JEDNU postel, tak mi asi nebudete věřit. Ale je to tak. A to ještě ani nebylo jisté, že nám ji vyrobí prodlouženou. Nakonec to klaplo a máme postel přesně podle naších představ – prodlouženou, s úložným prostorem, v tmavě šedé látce s mini nožkami (cca 1 cm), vysokým čelem a matracemi s různou tuhostí na každé straně. K posteli jsme ještě dokoupili polštáře z „líné“ pěny a naše oáza je hotová.
A teď se dostáváme k tomu hlavnímu, ceně. Pár známých se nás zeptalo, na kolik nás postel vyšla. Pro vaši představu – naše postel stála tolik, co kuchyně, trouba, plynový sporák, sprchový kout a digestoř dohromady. Takže si všichni klepou na čelo. „Na co jste si kupovali tak drahou postel, když se dají sehnat i levnější?“ „K čemu vám to bude?“ „Tolik peněz, nezbláznili jste se?“

Naše, jen jinak barevná (zdroj)
A já už toho začínám mít tak trochu plný zuby. V posteli strávíme třetinu svýho života. Nevím, jak moc si tohle uvědomujete vy, ale já dost. Pokud se dobře a kvalitně vyspíme, bude kvalitnější i náš den, naše tělo bude lépe odpočaté. Postel JE investice. Investice do našeho lépe prožitýho života. A hlavně, postel je dlouhodobá investice, nikoliv chvilkový rozmar. Pokud budu střízlivá ve svých odhadech, tak nám postel vydrží 20 let, tedy 7300 dní. Při takové životnosti nás vychází jedna noc spánku na naší posteli na 6 korun za oba. Ještě pořád vám to přijde hodně peněz?
Jsme ochotní utrácet horentní sumy za auta, sportovní vybavení, ale třeba taky za dobrý jídlo, alkohol a cigarety. Když ale dojde na to, abychom svému tělu, které všechny naše rozmary snáší, poskytli tolik potřebný odpočinek, jsme pěkně skoupí. Není v téhle rovnici něco špatně?
Jak spíte vy? Máte svou vysněnou postel?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *