Je neskutečný, jak ten čas letí. Liberec se včera zasypal prvním opravdu štědrou sněhovou nadílkou a od naší svatby už uteklo 2,5 měsíce. Snubák už mám ošoupanej, pomalu se vytrácí rejpavý dotazy na to, proč nemám přechýlený příjmení a na fotky koukám jen každej třetí den…A jaká ta naše vesnická svatba nakonec byla?
Musím se přiznat, že takhle zpětně byla naše svatba strašně rychle zařízená a velká většina věcí klapala jako na drátkách. Nehádali jsme se, všechno jsme dokázali vyřešit celkem v klidu a samotnej svatební den jsme si užili. Jen to moc rychle uteklo. Kdyby to zaplatil někdo jinej, vdávám se klidně znova 😀
Kdysi dávno mi můj táta řekl, že ve vztahu by měly fungovat nějaký pravidla. A když nevíme, jak to chceme mít, ať si primárně určíme, jak to mít rozhodně nechceme. A tak jsme (na základě pěti svateb, který jsme vloni navštívili) sestavili seznam toho, co se nám nelíbí a na naší svatbě jednoduše nechceme.
A co se dostalo na žebříček nepopulárních svatebních tradic a klišé?
- nechtěli jsme mít oddělený obřad a následnou hostinu + oddělovat kamarády na x hodin, abychom se mohli naobědvat s rodinou
- nechtěli jsme, aby nás oddával někdo, kdo nás vůbec nezná a navrch aby používal stokrát omletý fráze
- nechtěli jsme chomouty, koule u nohy, jedení polívky z jednoho talíře
- absolutně nepřicházel v úvahu únos nevěsty
- zábava typu svatební kvízy, soutěže apod. byla zapovězená
- servírované jídlo
- žádný házení rejže, konfet a sračiček, co pak z vlasů a oblečení dolujejete ještě druhej den!
- proslovy kohokoliv, ať už střízlivého nebo úplně namohl (ten jeden si vzala na starost moje svědkyně)
To, co jsme na svatbě ale zachovat chtěli a věnovali tomu pozornost, bylo:
- krájení svatebního dortu
- hod kyticí
- první novomanželský tanec
- tanec s rodiči
Naším záměrem bylo primárně to, aby byla naše svatba uvolněná a příjemná, aby se lidi dobře bavili i bez předem stanoveného programu, aby se parádně nadlábli a aby na naši svatbu dlouho a v dobrém vzpomínali. Aby byla pro každého něčím unikátní.
Když jsme vloni začali přemýšlet nad datem a místem, celkem rychle jsme se shodli na tom, že podzimní svatba někde na statku je prostě to pravý ořechový. Během chvilky jsme se na sebe podívali a řekli jsme to samý místo, kde by to mělo být – na statku ve vesnici, ve které jsem strávila svoje dětství a kde žil můj dědeček (ten s nejmodřejšíma očima…). Rychlej telefon, ujasnění data, počtu lidí a bylo hotovo. Místo jsme měli.
A ono to popravdě bylo takhle jednoduchý ve všech dalších ohledech. Zjistila jsem, že díky svojí práci, ať už v ateliéru nebo v kavárně, díky dobrovolnejm aktivitám (třeba i Restaurant Day) a díky tomu, že kamarád mýho kamaráda zná …(volně doplň), se nám všechno povedlo zařídit až nepřiměřeně jednoduše. Neměli jsme dlouhý seznamy potenciálních dodavatelů. Do prosince jsme měli všechny důležitý subdodávky zajištěný. V seznamu níž najdete všechny báječný lidi a společnosti, který se na naší svatbě podíleli a já jsem jim pořád ohromně vděčná, protože díky nim naše svatba byla úžasná.
Říkala jsem si, že vám popíšu svatební přípravy a všechno, co se dělo, ale asi je to zbytečný. Každopádně odnesla jsem si ze svatby následující:
- i chlapi jsou nervozní – s Architektem jsme se k sobě v den svatby už od 4 od rána tulili, povídali si a je to jedna z nejhezčích vzpomínek, kterou mám a moc pro mě znamená
- být s lidma – jasně, mohla jsem se na celý dopoledne někde zavřít a nechat se hýčkat, ale já chtěla být s lidma. Přijeli za námi někdy z obrovský dálky, proč si je neužít. Poletovala jsem a pomáhala s výzdobou, když už byli skoro všichni hosté na místě, obešla jsem všechny s mísou caprese a bylo to báječný, protože jsem mohla každýho pozdravit a usmát se na něj
- first look – rozhodnutí potkat se s Architektem o samotě (jen s fotografem) bylo skvělý. Když jsem k němu šla, draly se mi do očí slzy a když jsme se na sebe poprvé podívali, pocítila jsem obrovskej nával lásky a vděčnosti. A jsem ráda, že jsem si tenhle okamžik prožila jen s ním, o samotě.
- komplikovaný rodinný vztahy – není ve vašich silách to řešit. Moji rodiče spolu nekomunikujou, ale v den svatby jsou tam kvůli vám. Ošetřete si případný nouzový řešení (opít/odstranit/zabavit) s vašima kamarádama a ono to nějak dopadne. U nás to nakonec bylo téměř bez ztráty kytičky.
- dokud se nezeptáš, tak nevíš – moc jsem si přála, aby mě k oltáři vedli oba moji tátové. Ať už to je jakkoliv, oba pro mě moc znamenají. Bála jsem se zeptat strašně dlouho, ale nakonec se odhodlala a vida! Dali jsme si všichni panáka a ten pocit, když mě oba chytli za křídlo a vedli mě uličkou za zvuků mý milovaný islandský písničky, kterou se Vojta kvůli mě naučil (D-Ě-K-U-J-U ! ! !), byl opravdu neskutečnej…
- výčitky svědomí – že jste se nevěnovali dostatečně všem, nestihli jste si popovídat atd…Nejde to. Není v mých ani vašich silách se všem pověnovat, protože 60 lidí na jedný hromadě je sakra hodně. Užívejte si ten den tak jak je, když po vás někdo bude toužit, najde si vás 😉
- jídlo – předimenzovali jsme to, ostatně jako tomu u všech akcí tohoto typu bývá. Alespoň ale všichni dostali pořádnou vejslužku a myslím, že se hodila 😉
- obřad – oslovili jsme naše nejlepší kamarády z vysoký, aby nás společně oddali, oni souhlasili a myslím, že všichni na obřad rádi vzpomínají, protože jejich proslov nás vzal opravdu za srdce (bez oficialit by to nešlo, takže úřední sňatek jsme si v šesti lidech odbyli o týden dřív na radnici v Liberci a bylo to to nejlepší rozhodnutí)
- barvy – když jsem Lucce poprvé řekla, že chci mít svatbu v podzimních barvách, málem ji šlehlo. Nakonec to vykrystalizovalo do tmavě modré a akcentem měla být oranžová, hnědá nebo bordó. Zcela upřímně se musím přiznat, že všem to ohromně slušelo a fakt si dali záležet! Takže nezatracujte barevný ladění, je to skvělý
A teď už ke slíbeným dodavatelům a všem, kdo nám pomáhali. Děkuju natisíckrát ♥
místo: Svatoňovice č.p. 2 (najdete na echalupy.cz i k pronájmu během roku, ne jen ke společenským událostem :-))
fotograf: Honza Martinec (pokud máte chlapa, co se nekamarádí s foťákama, Honza je ta nejlepší volba, věřte mi!)
květinová výzdoba a dekorace: Monika z www.kvetinovasezona.cz (a sice to říkám už asi podesátý, ale co už – všechny květiny pocházely z Čech, žádnej dovoz, 100% lokální! A moje svatební kytice byla naprostá láska ♥)
catering: Milan Dlouhý a Řeznictví v zatáčce (naprosto skvělej servis a báječný jídlo), skvělý nemasový chlebíčky na rozjezd zajistily holky z Mikyny (děkuju Klárko a Kačenko + Aleši :-D) + večerní občerstvení zajistila Markét a František z neplechanaplechu.blogspot.com (všechno to maj fakt neskutečně skvěle vychucený a zajímavý, mňam!)
candy bar: Hanička z Dortíky s láskou (moje dlouholetá kamarádka, se kterou jsme počítali ještě předtím, než jsme si řekli, že se vezmeme :-D)
coffee corner: Jedno kafe (protože může baristka nemít na svojí svatbě dobrý kafe? Navíc všichni lidi z Jednoho jsou blízký mýmu ♥, takže tak 🙂 )
outfity: šaty od mojí Verunky (přesně takový, jaký jsem si vysnila), Architektův oblek ze Celio, košile od báječných John & Paul
svatební obutí: Botas 66
hudba: až do obřadu hrál na kytaru Vojta od Lucky z budemesebrat.com, pak už nastoupilo Spotify a náš připravený playlist
světýlka: zapůjčeno z eshopu with-love.cz, za mě obrovskej palec nahoru, protože půl kilometru světýlek udělalo se statkem hotovou magii (půjčení jednoduchý a doma vám po svatbě nezůstanou kilometry nevyužitých světelných řetězů) ♥
Polaroidy – jeden náš, jeden Honzův, jeden z kavárny – každej jinak velkej, ale díky klukům z Polagraph jsme měli dostatek nábojů a o to víc vzpomínek ♥
Za spoustu dekorací děkuju právě Lucce, protože díky věcem, do kterých bych to vůbec neřekla, jsme měli naprosto nádherný zakoutíčka, báječnej fotokoutek a tak 🙂 A i díky Lucce celej statek vypadal naprosto pohádkově a od všech ještě dnes slyším chválu na to, jak byl statek vyzdobený 🙂 A abychom nebyli úplně ochuzení o tu rejži, udělaly jsme si jeden večer s Luckou workshop a vyrobily mávátka se stuhama v podzimních barvách. A bylo to efektní a roztomilý!
A pro zajímavost – Lucku jsem poznala díky kavárně, kam na jaře nastoupila. Padly jsme si do noty a to, že se objevila v našem životě, bylo strašně super, protože díky jejím radám jsme se s organizací a vůbec vším poprali mnohem snáz. Děkuju, že nás kavárna svedla dohromady ♥
Závěrem bych chtěla poděkovat úplně všem, co nám pomáhali s přípravama, radili nám, krotili nás a občas nás vytrhli z předsvatebního martyria. Nemohli bychom si přát lepší kamarády ♥
Tak taková byla. Po skoro osmi letech na sobě necítím žádný velký změny – manželka nebo partnerka, je to skoro totéž. Ale víte co? Díky svatbě se ta naše láska zase zintenzivnila. Uvědomila jsem si, jaký mám štěstí a zavalila mě obrovská vlna lásky a vděčnosti. A za to to rozhodně stojí 🙂