Skip to main content

Rubrika: Cestování

Český Krumlov – město, které rozhodně stojí za to!

Terez Napište komentář

Náš prodloužený víkend v Českém Krumlově byl báječný. Tenhle rok jsem moc dovolené neměla, protože jsem si pět dní „ukrojila“ ještě na loňský Londýn, takže letos šetřím, abych měla na Vánoce. Jojo, i nad tímhle už člověk musí přemýšlet (jedna z nevýhod toho být zaměstnancem). Ten jeden den se ale přece dá, a tak jsme s našima (uf uf) vyrazili. Hlavním cílem cesty byla večerní Rusalka na Otáčivém hledišti. Jak se nám víkend vyvedl?

Zámek Český Krumlov

Nebudu vám tu složitě vypisovat, co jsme všechno dělali, ale dám vám pár tipů, které jsme využili nebo které nás zaujaly. Třeba vás inspiruju dřív, než Krumlov zaplaví obří vlny Číňanů. A proč to? Od příštího roku se prý zavádí přímá linka Peking – Praha a v Krumlově počítají s masivním nárůstem návštěvnosti. Což je při 1,2 milionu návštěvnících ročně dost…nepředstavitelný 🙂

1) Ubytování

 V rámci zachování dobrých rodinných vztahů jsme bydleli jinde než naši. Tudíž můžu poskytnout recenze hned na dvě ubytovací zařízení!
Hotel Edward Kelly – převážně pro cizince, na rodiče prý mluvili v zásadě anglicky 🙂 Interiér a vybavení super, pohodlné postele. Snídaně rozmanité, teplé i studené pokrmy, ovoce, pokud ale přijdete pozdě, může se stát, že už něco nebude. Bacha na Cikánskou jizbu naproti, bujaré veselí do pozdních nočních hodin. Pro dvě osoby na tři noci něco málo přes 5000 Kč, pokoj s výhledem na zámek dražší (ale bez Jizby pod okny 😉 ).
Penzion Pod Radnicí – malý penzion s pouhými pěti pokojíky kousek od Náměstí svornosti. Moc milý provozní i paní kuchařky, interiér alá staré časy, ale pěkný. Snídaně výborné formou švédského stolu, na ostatní konzumaci 20% sleva pro ubytované (přičemž slevu vztáhli i na rodiče, když s námi večeřeli). Pro dvě osoby na tři noci něco málo pod 5000 Kč.
Jinak je možností spoustu, veskrze všechno je kousek od centra, ceny jsou podle mě dost fajn (prázdniny, vrchol sezony, oblíbená turistická destinace, poloha, služby). Dá se najít i levné ubytování v ubytovnách ve větších pokojích, záleží na vašich preferencích. Ale atmosféra centra má něco do sebe.

2) Stravování

Hospod jsme moc nevyzkoušeli. Většinou stačilo ráno se pořádně nadlábnout a večeři si dát dřív. Navíc bylo zrovna to největší vedro, a to sebevětší jedlík ztrácí chuť k jídlu. Nám moc chutnalo v našem penzionu, jídelní lístek stručný, zaměřený na českou kuchyni. Měla jsem asi ten nejlepší grilovaný hermelín ever. Kachna s knedlíkem a se zelím byla taky vynikající a vepřový steak s cibulkou jakbysmet. Saláty obyčejné, ale výborné.
Staročeská klasika aneb pořádný jídlo – maso, knedlík a zelí 🙂

Na náměstí se dá jít do Cukrárny Fontána na mražený jogurt, cena cca 65 korun, dobrý to bylo, ale že bych to potřebovala třikrát denně, to ne.

 V Krumlově seženete i pivní speciály. Na Glocknera (mňam!) si zajděte do Máselnice přímo v areálu zámku. I v našem penzionu pak točili „nakouřeného šviháka“ z pivovaru Eggenberg. Ten taky stojí za hřích.

Ha! A co kafe? To bych nebyla já, kdybych někam nezašla, což 🙂 Byli jsme tady, káva moc dobrá, dortíky a pralinky jakbysmet. Za mě tohle určitě zkuste! Druhou kávu jsme si dali na terase nad Vltavou tady. Z toho už jsem tolik odvařená nebyla, typově byla tahle kavárna/restaurace víc na efekt a hojnost lidí. Ale jídlo tu nevypadalo zle, to musím uznat 😉

Caffe Arleta – všechno moje!

Naši zašli na lívance s horkými švestkami do restaurace blízko Zrcadlového bludiště, ale nevím, jak se to jmenovalo! Cena cca 130 korun za porci, ale prý to za to stálo 😉 A klasický trdelník nebo palačinku seženete za mostem v Latránu hojně, kolem náměstí taky, ale méně. Ceny kolem 50 Kč.

Jinak nejvíc v Krumlově seženete restaurace a hospody ve staročeském duchu, s klasickými českými pokrmy a pivem, o což je asi největší zájem. Jasně, i hladový okno s kebabem jsme potkali a nějakou Itálii a Čínu taky, ale tyhle typy restaurací jsou v menšině.

3) Atrakce

V Krumlově samotném je toho k vidění dost, ale vyjet „za humna“ se taky vyplatí. Co vám sama za sebe (a svou rodinu) můžu doporučit:

Zámek Český Krumlov

Do Krumlova se jezdí primárně na zámek. Ne nadarmo je Krumlov zapsaný v seznamu UNESCO. My osobně jsme s Architektem vylezli jen na věž (50 Kč/osoba), ale naši se vydali i na prohlídku. Jejich doporučení – jděte brzy, než se na zámek nahrnou davy Asiatů. Naši se na prohlídku vydali cca v 10 hodin a měli malou skupinku, ve které je to přeci jen příjemnější.

Ze zámecké věže, pohled na kostel Sv. Víta

A nezapomeňte se podívat na medvědy! V hradním příkopu jsou celkem tři – Marie Terezie, Vok a Kateřina (tou si nejsem jistá). Nekrmit, nerušit!

Grafitový důl Český Krumlov

Opět tip od našich. Mamina je notorický vymetač všech atrakcí, které se na dovolené nacházejí, takže neopomněla navštívit ani grafitový důl. Dostanete erární holínky, kombinézu a přilbu s baterkou a hurá do dolu. Svezete se důlním vláčkem a vrátíte se špinaví od hlavy až k patě. Ale podle všeho to stálo za to. Vstupné 150 korun, důl se nachází cca 500 m od hlavního parkoviště pod zámkem.

Noční prohlídka města s průvodcem

Jít na tuhle prohlídku byl skvělý nápad. Prohlídku jsme objednávali předem na webu a stačilo se dostavit před informační centrum na náměstí, kde si nás pan Šrámek vyzvedl. Prošli jsme město křížem krážem, zastavovali se u architektonických zajímavostí, dozvěděli jsme se spoustu historických faktů i legend a celkově jsme si ty cca 2,5 hodiny užili. Pro jednoho stála prohlídka 300 korun. Není to málo, ale pokud bych si měla vybrat, jdu znova. Bylo to super poznávat město zase trochu jinak, courat úzkými uličkami a pozorovat, jak se s nástupem večera a noci Krumlov pozvolna mění.

Stezka korunami stromů

190 korun za vstup mě trochu nepříjemně zaskočilo, ale když už, tak už. Navíc jsem posera. Zcela beze studu přiznávám, že mám z výšek respekt (pojmu „strach“ se snažím vyhnout). Ale překonávám to každý den. Jsou stavby, kde mi to nevadí ani trochu (Eiffelovka, Empire State Building) a pak jsou stavby, díky kterým mám nohy jako z rosolu a potěj se mi ruce. Většinou to jsou dřevěný rozhledny, mosty atd. (ne, vstupenku do lanovýho centra mi vážně nenabízejte).

Stezka korunami stromů

Ale tohle jsem přežila. Výhled je fenomenální, zajímavosti po cestě jakbysmet. Za dalších 50 korun si můžete přikoupit jízdu po skluzavce dolů, ale to jsme oželeli. Po cestě jsou navíc tři „odbočky“, kde se procházíte po různých lávkách a pod vámi je jen ocelové pletivo a díra 😉 Dala jsem to!

Pozn.: Co se týče parkoviště, zkuste tohle. My se tam dostali ani nevíme jak, ale očividně jsme nebyli jediní, kdo tuhle možnost využili. Aut tu parkovalo požehnaně a stezka je odsud pěšky cca 15 minut do kopce;-)

Klášter Zlatá Koruna

Při zpáteční cestě jsme se zastavili v tomhle legendami opředeném klášteře. Já se o něm poprvé doslechla na Troskách, kde se zmiňoval labyrint podzemních chodeb a poklad ukrytý před nájezdem husitů.

Klášter Zlatá Koruna

Klášter je nádherný a musím se přiznat, že mě vážně zaujal. Vstupné 100 korun mi nepřišlo nijak velké, prohlídka byla super, jen průvodkyně trochu suchá. O legendách nám toho moc nepověděla a přitom je to dle mého hlavní tahák 😉

Pozn.: Parkoviště ve vesnici je opravdu mini, navíc ho využívají i vodáci, takže buďte připravení na trochu zmatky.

Otáčivé hlediště Český Krumlov

Velký lákadlo a rozhodně skvělej zážitek. Z vlastní zkušenosti doporučuju naplánovat si výlet tak, abyste hlediště navštívili. Nám se podařilo sehnat lístky na Rusalku. Při placení se radši usmívejte (cca 800Kč/lístek), ale stojí to za to.

Představení má neskutečnou atmosféru, točíte se kolem dokola a scéna se průběžně (alespoň částečně) mění, což je unikátní. Já byla nadšená a Rusalka dokonalá.

Doporučení: S sebou polštářek pod zadek (papundeklový sedačky nic moc) a rozhodně něco, čím zakryjete končetiny. Začíná se hrát až se setměním a havěti je tam díky nasvícení scény požehnaně. A na záchod si dojděte před představením, protože v průběhu vás z hlediště pryč nepustí 😉

Následuje pár atrakcí, o kterých se mi nechce moc rozepisovat, ale vím, že je naši vyzkoušeli nebo že jsou v nabídce, takže:
– zrcadlový labyrint – možno navštívit pouze do konce října, pak labyrint putuje jinam
– lanová dráha nad řekou – moje mamča vyzkoušela, prý super, ale bacha na nohy 😉
– vyhlídkové plavby na vorech – viděli jsme, nám stačilo, ale někdo jiný po tomhle může toužit 😉
– hrad Dívčí kámen – náš původní cíl, ale je to přeci jen kus pěšky a při zpáteční cestě bychom to nestihli, každopádně stojí za návštěvu

4) Doprava

V Českém Krumlově jsou cca tři velká záchytná parkoviště. Parkování stojí, pokud se nepletu, 40 Kč/hod. V každém hotelu, pokud jste ubytování, by vám měli nabídnout parkovací kartu za 150 Kč/den, což je výrazně přívětivější cena. Jinak v Krumlově je všechno v docházkové vzdálenosti, na mapě se to může zdát daleko, ale ve skutečnosti jsou od sebe jednotlivé budovy vážně kousek. Dostat se z parkoviště pod zámkem k našemu hotelu trvalo vzhledem k přecpaným ulicím a bagáži cca 10 minut.

Do Krumlova jezdí i vlak, nádraží je krapet z ruky, ale nemyslím si, že by to byla nějaká extra dálka. Autobusy jezdí kousek od záchytného parkoviště pod zámkem, zastávka Český Krumlov – Špičák.

5) Ceny

Některé ceny jsem zmiňovala už v článku. Pokud půjdete na náměstí, počítejte s přirážkou. Ale hned pod náměstím, třeba zrovna v našem penzionu, už byly ceny dost klasické, podle mě až lidové. Můj grilovaný hermelín vyšel na 65 Kč, steak s přílohou na cca 150 Kč, pivo kolem 30 Kč. Cena třeba za pohledy se pohybovala od 6 do 10 Kč za klasický formát.

Vstupné kamkoliv se pohybuje od 100 Kč do 200 Kč. Peněz mi ale líto není, užila jsem si tenhle prodloužený víkend dosyta a zážitky mi zůstanou napořád.

Ale jinak se musím přiznat, že dovolená v Čechách je neřestně drahá. Stovka sem, stovka tam a čtyřdenní pobyt pro dva vás vyjde jako týden u moře pro jednoho. V Krumlově se mi líbilo moc, má úžasnou atmosféru, ale na další dovolenou radši vyrazíme do zahraničí 😉

Já, on a KVIFF – 2. část

Terez Napište komentář
Kde jsme to minule skončili? Jo, u těch trochu odpudivejch vodáků, kteří mi „zpříjemňovali“ cestu vlakem..Ale nebojte, sobotní festival mi tohle bohatě vynahradil! Čtěte dál a dozvíte se, kam jsme se ve Varech podívali, jestli jsme si dali dobrý kafe, kolik jsme viděli celebrit a jak se nám líbily filmy a vůbec celý karlovarský festival 😉 A taky vás nezapomenu seznámit s tím, jak takový jednodenní výlet do Varů zatíží vaši peněženku.

Hotel Thermal

7:00. Budíček. Trochu přejetá z vedra balím opalovací krém do batohu, nahazuju omítku, beru slamák na hlavu, snídám marokánku (cheat day, yay!) a vydáváme se na vlak. Z Chebu nás jede pár, do Varů nás dojíždí jen pár desítek. Od nádraží se procházkou suneme na promenádu, protože první film nám začíná až v jednu. První na pořadu dne je káva. Ach, Cuketko, hořký je pohár poznání..U Thermalu si sedáme do restaurace, která má v devět ráno otevřeno. Objednáváme espresso a Radlera. Něžně se ptáme: „A rozumíme si, když říkáme espresso?“ Její odpověď byla trochu uražená: „Já vím, co je to espresso,“
Nechtějte vědět, co nám donesla. Nemyslím si, že by Lucaffe byla špatná káva, ale tohle vypadalo a chutnalo jako..rozpustný cosi. Byla jsem jediná, kdo dopil (kafe highly needed). Ale jako fuj. Dohadovali jsme se, jestli jsme toho kafe nedostali víc než Radlera v půllitru a já se vsázela, kdo uzvedne hrneček se zachováním „aristokratického malíčku“. No, nasmáli jsme se dost, ale není to trochu zoufalství? Takže honba za dobrým kafem ještě nekončí.
Karlovarské vřídlo

Začínalo být docela teplo. Po promenádě jsme se vydali směrem k vřídlu, kolonádě a i našim promítacím sálům. Potkáváme Nespresso bar, ale z papírových kelímků se nám kafe moc pít nechce. Pokračujeme dál, já se stavuju na informacích pro pohledy a známky (ahoj, Nějn) a už jsme u vřídla. Projdeme budovu a zjišťujeme, že můžeme na prohlídku podzemí vřídla. Nu, proč ne? Kupujeme lístky na 11.hodinu a jdeme ještě courat. U vřídla kupujeme horkou oplatku (protože bez ní by to nebyly Vary) a jdeme směrem k domu České televize. Tam pokoukáme, politujeme ty chudáky, co se ve vedru promenují v plyšových převlecích a mažeme zpátky k vřídlu.

Nu, až budeme mít příště zase takovej blbej nápad, jako jít do podzemí k vřídlu, které má 70°C, měl by nám někdo namlátit. Jestli venku bylo hrozně, tak u vřídla ještě hůř. Ale co musím uznat, půlhodinová prohlídka stála za to. Dozvěděli jsme se pár údajů z historie vřídla i promenády, viděli jsme, jak se provádí typické pokameňování a prošli se korytem řeky. Pokud budete mít do Varů cestu, tohle si rozhodně nenechte ujít. Za 90 korun hodně muziky 😉

Procházka korytem řeky

A pak přišel hlad. Po půl dvanáctý jsme mazali k Vodafone Parku, kde jsme objevili přívěs s burgrama. Objednali jsme si a po nás se přihnal zástup lidí. Prostě štěstí. Burgery byl výborný a s klidným srdcem je doporučím znova, pokud na KVIFF budou. Za cenu cca 145 korun velká paráda. Burger, hranolky, dva dipy, k tomu ještě koupit točenou kofolu a bylo nám blaze.

Mňam burger

Po obědě ale nastal čas na filmy! Hurá do kina/divadla! Jako první jsme vyšplhali na kopec nad Městské divadlo do divadla Husovka na film Vlna vs. břeh. Při příchodu jsme zjistili, že z druhé strany je „přilepená“ restaurace/kavárna Bokovka, o které Cuketka psal. Shodli jsme se, že sem zajdeme na kávu. A aby toho nebylo málo, měli tu Naše maso!

Film byl fajn, ale dost náročný na koukání. Pojednával o autorech tzv. Slovenské nové vlny. Rozhodně to bylo zajímavý, ta tvorba má něco do sebe, ale jednotlivé záběry byly dost krátké, myšlenky často nedokončené a výsledek byl lehce zmatený. Ale nahlédnout pod pokličku tvůrců tohohle hnutí bylo super, ty fotky mají duši a nápad a to já oceňuju.

Po filmu Bokovka. Nezklamala. Nespresso konečně ve správném množství, k tomu domácí jahody se šlehačkou a karafa vody. Uvnitř příjemný chládek, přeci jen půl metrové zdi mají něco do sebe. Po rychlé kafe pauze směr další film.

takovou uličkou se dostanete k divadlu Husovka 😉

Tentokrát jsme zamířili do Městského divadla na film Nebeští nomádi. Příběh rodiny, která stále žije podle starých tradic v jurtě v horách v Kyrgystánu, byl neskutečný. Tady se naopak na délce záběrů nešetřilo, člověk měl dost času nasát atmosféru. Jazyk nomádů dokresloval už tak dokonalou scenérii a vcelku jednoduchý příběh o pokroku, lpění na tradicích, vzdělání, lásce a starých příbězích dostal zcela nový rozměr. Poslední záběr mi vehnal slzy do očí a ještě dlouho ve mně zanechal ten zvláštní pocit..

Divadlo jsme museli opustit a vydali jsme se na zmrzlinu opět k Vodafonu. Jogurtová s karamelem a jahodama neměla chybu. Chvíli jsme pochodili kolem vřídla a zamířili jsme do divadla na poslední film. Jako poslední jsme vybrali film Cesta do Říma s českým poměrně hvězdným obsazením pod taktovkou polského režiséra Tomasze Mielnika.

Městské divadlo Karlovy Vary

Začátek byl super. Fakt. Smála jsem se tomu zvláštnímu hlídači v galerii, bavila mě kamera, osekaný dialogy, femme fatale Berenika. Ale s přibývajícími minutami film vláčněl, zamotávali jsme se do příběhů jednotlivých osob, které zlodějíček na své cestě potkával a posledních 20 minut filmu už bylo jedno velký COŽE. Konec mě zklamal hodně a odcházela jsem z kina otrávená. Když jsme to pak rozebírali, říkám: „Já měla pocit, jak kdyby to byla parodie na film.“ A všichni mi dali za pravdu. Takže asi tak.

Po cestě do Říma nám docela vyhládlo, takže jsme se vydali zpátky k hotelu Thermal. Zkusili jsme dvě restaurace, ale v devět zavíraly, takže jsme měli smůlu. Tohle je pro mě hodně nepochopitelný, proč restaurace v průběhu KVIFF zavírají málem před setměním. Nakonec jsme si dali nějaký smažený prasečiny přímo před Thermalem, koupili jsme si pivo Lobkowitz, který po celodenním horku bodlo a bylo nám blaze.

Před odchodem na vlak jsme rychle blejskli poslední fotky na Instax, na mobil a jelo se domů. Vlaky nikterak posílený nebyly, takže jsme vyjeli do Chebu posledním osobákem ve 22:22, v Chebu jsme byli o půl dvanácté.

Dřevěná kolonáda, dokonalost

Dojmů jsme si přivezli spousty. Na jeden den být součástí toho všeho je super. A pro mě je to popravdě naprosto dostačující. Byla jsem ráda, když jsem večer vlezla pod sprchu a do svý postele a nemusela do noci poslouchat opilý filmový nadšence ve stanovém městečku.

Na kolik nás KVIFF vyšel?
– hnusný kafe 38 Kč/ břečka
– Radler 69 Kč/ 0,5l (fakt!)
– Vstup do vřídla 90 Kč/ 30 min
– Oplatka 9 Kč/ ks (!!)
– Burger 145 Kč/ burger, hranolky, dipy (mňam)
– Točená kofola 30 Kč/ 0,5l
– dobrý kafe 45 Kč/ espresso
– jahody se šlehačkou 97 Kč/ mini miska (uf)
– frozen jogurt 50 Kč/ ks
– jídlo u Thermalu – cca za stovku se člověk bohatě najedl
– Pivo Lobkowitz – 40 Kč/ 0,5l normál nebo 0,4l speciál

Shrnutí. Jet na jeden den je super. Nešetřili jsme a užili jsme si to se vším všudy. Filmů bychom mohli vidět i víc, stačilo by chtít. Karlovy Vary jsou nádherný město a rozhodně stojí za to je navštívit, nejen v průběhu festivalu. Ten tomu ale dodá punc výjimečnosti a vy si prostě připadáte jinak 🙂 Doufám, že tu najdete informace, který se vám budou třeba příští rok hodit 😉 Díky, Vary, snad zase za rok!

P.S.: Jsem slibovala celebrity a nakonec kulový! Potkali jsme či viděli následující osobnosti – Jirka Macháček, Táňa Vilhelmová, Miroslav Donutil, Dan Bárta, Jitka Čvančarová s manželem, Berenika Kohoutová. Na nikoho dalšího už si nevzpomínám a nebo se dobře maskoval 😉

Já, on a KVIFF 2015 – 1.část

Terez Napište komentář

 

Na prodloužený víkend měl podle původního plánu přijet Architekt. Jenže..Padesátej ročník KVIFF mají za humny a tak se jen tak mezi řečí zeptal, jestli bych to nechtěla zažít. A já že jo, že přijedu. A na jeden den zakusíme atmosféru festivalových Varů. Jak to všechno probíhalo, co jsme viděli, zažili a ochutnali? Čtěte dál a dozvíte se víc 🙂


Co bylo před KVIFF?
Nikdy jsme na KVIFF nebyli, takže jsme zabrousili na web a začali hledat, co a jak. Jako nejlepší den pro naši návštěvu se jevila sobota, takže jsme okoukli filmy a začali vymýšlet, jak koupit lístky. No, ze začátku jsme z toho byli trochu perplex. Vůbec jsme se neorientovali, co jsou festival passy (FP), jak se dostat na film a jestli to má vůbec cenu zkoušet. Nakonec Architekt, po všem vzdychání a co by kdyby, řekl, že ve čtvrtek sedne na první ranní vlak a stoupne si do fronty na předprodej (lístky na pátek a sobotu), koupí festivalový passy a snad se někam dostaneme.
No super! Aby toho nebylo málo, před tátou jsem se něžně zmínila a oni se toho chytli. Ale ne – jéé, my si to zařídíme! Řekli mi – zařiď nám to a my pojedem. No paráda ne? Takže jsem ještě večer našla hotel v Sokolově (poslední pokoj!), rezervovala a Architektovi řekla, že shání o dva passy víc. No, nadšení vypadá jinak 😀 Ale popas(s)oval se s tím a smířil se s ranní výletem do Varů.
Našli jsme filmy, které chceme vidět a s nejasnou budoucností Architekt ráno vyrazil do Varů. Předprodej začínal v devět.
První SMS – 7:23
„Tak jsem na miste. Prede mnou je asi stovka lidi. Tak by to snad mohlo klapnout, kdyz lidi nebudou svine.“
A že to lidi umí, že jo 😀 Mistrovství v hokeji budiž příkladem.
2. SMS – 7:42
„Uz je stejne lidi za mnou jako prede mnou.“
No, první rychlík byla očividně ta nejlepší volba.
Telefonát – 9:52
„Mám všechno. Festival Passy, lístky na filmy. Dobře, že jsem jel dneska brzo ráno. Ta fronta je hrozná.“ MMS přišla vzápětí.

přímý přenos z Varů 🙂

Takže ano, tohle je jednoznačně super řešení, jak získat lístky na filmy, na které chcete. Nevýhoda je, že si na to musíte vzít volno. Ale šance získat lístek je vysoká. Navíc, dva dny dopředu se prodávají lístky opravdu jen první den předprodeje, zbytek festivalu už kupujete lístky jen na další den. Existují spousty možností, jak jinak se na filmy dostat, FP vám hodně pomůžou. Jen namátkou, hodinu před představením se ruší všechny nevyzvednuté rezervace, 5 minut před představením zaniká nárok na zhlédnutí i lidem se vstupenkou, před kinem je prostor pro lidi s FP, které v případě volných míst pustí dovnitř. Na hlavní pokladně lze sehnat vrácené vstupenky atd. Rozhodně pohledejte, na spoustě blozích se dozvíte víc o systému. My to měli jednoduchý, stačilo se včas dostavit do sálu.

Já jsem se vrhla na průzkum internetu, abych jen nečinně nepřihlížela, zatímco Architekt konal. Vytiskla jsem mapy, našla vlakové spojení do Chebu, prohledala, jak daleko jsou od sebe jednotlivé kinosály a jak se k nim dostaneme. U Cuketky jsem nastudovala, jak neumřít na žlučníkovej záchvat a alespoň trochu dobře se najíst a kde najít ucházející kafe. Počasí slibovalo krásných 33°C, takže probíhaly ryze letní přípravy.

V pátek už jsem vyrážela dřív z práce vstříc něčemu novému a těšila se jak na svoje první Vánoce 🙂 Jen ti vodáci (namol, slizký a vtíravý jak Alpa) mi trochu kazili jinak oblíbený cestování vlakem.

A jak probíhal náš jednodenní výlet do Varů (a taky do Varu)? Jak jsme se popasovali s vedrem, hladem a volným časem? To vám povím zase příště, v pokračování tohohle víkendového dobrodružství. Stay tuned!

Vaše Terez ve varu už dávno doma z Varů