☕️ Čas u kafe (nebo čaje): 6-7 minut
Ahoj! Vítám vás u dalšího článku ze série známých požárů. Duben sice končí, ale pojďme si připomenout jeden děsivý večer 15. dubna 2019, který zrovna u nás proslavila selfíčkem Emma Smetana. Teď ale fórky s fotkama stranou! Pojďte se mnou nahlídnout pod pokličku požáru katedrály Notre Dame v Paříži. K čemu došlo, proč měl požár tak katastrofální následky a jakou roli sehrál v hašení požáru robot? Jdeme na to!
Les pod střechou
Věděli jste, že krov téhle věhlasné katedrály tvořilo 1300 dubových trámů? Jestli ne, tak teď už to víte 🙂 Některé z trámů dokonce pamatovaly 12. století. Proto se tomuhle krovu přezdívalo Les (nebo taky Le Forêt) a rozkládal se na ploše 1000 čtverečních metrů!
Dubové dřevo je samo o sobě hodně tvrdé a špatně hoří. Ale když už se rozhoří, hoří vydatně a vytváří velmi silný žár. A 210 tun olověných plátů, které tvořily střešní plášť, se rozpustily jak zmrzlina uprostřed horkýho léta a všechna tahle žhavá olověná láva začala stékat do katedrály.
„Falešný poplach“
Určitě byste se mohli ptát, jak je vůbec možný, že stavba s takovou historií a obrovskou kulturní hodnotou neměla žádný systém, který by budovu střežil.
V katedrále byla instalovaná EPS (elektrická požární signalizace).
Systém založený na čidlech, jejichž výstupy jsou svedeny do tzv. ústředny EPS. A u týhle ústředny musí většinou sedět obsluha, která hlídá, jestli systém něco nehlásí.
A systém hlásil. V 18:20 se na ústředně objevilo první hlášení od čidla, že něco zaznamenalo (čidla se osazují různá, hádám, že v tomto případě se jedna o kouřová čidla). Obsluha okamžitě vyrazila, aby dané místo zkontrolovala, že je vše v pořádku.
Jenže strážník došel do špatného krovu, na špatný místo, k jinýmu čidlu.
Vítejte ve světě odfláknutý práce, kdy se nemůžete spolehnout ani na to, že vám bliká správná kontrolka.
Je otázkou, proč došlo k tomuhle nedorozumění – špatné označení na ústředně, špatná komunikace. Zjistil, že na místě je vše v pořádku a vrátil se zpět.
Teprve v 18:43 šla obsluha znovu zkontrolovat, zda se něco neděje, ale to už byl oheň viditelný zvenčí. Měl 23 minut na to, aby se pořádně rozhořel.
Když úřadují památkáři…
Hele, já to fakt nerada říkám (prd, musí to zaznít!), ale někdy je to s památkáři fakt na prostřelení kolene.
Víte, co by zpomalilo nebo možná i zabránilo rozšíření požáru na celou střechu katedrály?
Požární stěny.
Neznamená to, že by celá katedrála byla rozdělená až k zemi, jo? Ale v konstrukci krovu by došlo k rozdělení na menší celky, mezi kterými by nemohlo dojít k přenesení požáru. V dnešní době je to běžná praxe u velkých objektů.
Tady stěny nebyly z jednoduchého důvodu – památkáři se obávali, že by instalace měla vliv na historickou hodnotu a že by stěny krov příliš zatížily.
No…Tak já vám nevim.
Byla finální bilance po požáru lepší?
Jak uhasit hektar požáru?
Jestli jste někdy byli v Paříži, určitě vás jako první napadne – však o co jde, Seina teče hned pod katedrálou, když jsme jeli na vyjížďku lodí, fotili jsme si Notre Dame z vody!
Teď si k tomu přidáme pár dalších proměnných. Obvod katedrály je přibližně 350 metrů. Krov potřebovali hasit z výšky, tedy znamenalo to dostat vodu cca do 50 výškových metrů. Celkem u objektu použili 18 vysokotlakých vodních děl a desítky vozů. Hašení trvalo nepřetržitě 9 hodin, než se oheň povedlo dostat pod kontrolu.
To je obrovský množství vody a třeba taky tlaku, kterým se voda musela do všech hadic a děl hnát. Kdyby použili běžnou hydrantovou síť, tlak okamžitě klesne na nulu a neuhasí ani tužku.
Na Seinu připlul Le Pythéas. Plovoucí čerpací stanice, která tlačila vodu do kilometrů hadic, které 400 hasičů natahalo všude kolem a do katedrály.
Na začátku probíhalo hašení i zevnitř katedrály, ale ve chvíli, kdy se Les začal bortit dovnitř katedrály, museli hasiči ustoupit.
A v tuhle chvíli přichází na scénu hrdina bez plic – robot Colossus. Tenhle půltunovej mazlík pumpoval do katedrály tuny vody a ochlazoval hlavně kamenné klenby, aby nedošlo k jejich zřícení. Tohle neskutečný zařízení dokáže stříkat až 2500 litrů za minutu do vzdálenosti až 250 metrů.
I díky použití robota se pak povedlo vytvořit lidský řetěz a zachránit relikvie, které se v katedrále nacházely a hrozilo jejich zničení (například Trnovou korunu nebo roucho sv. Ludvíka).
A proč nepoužili to letadlo?
Dokonce i prezident USA se rozohnil (ach jak je ta čeština krásná co?), proč vlastně nepoužili k hašení letadla typu Canadair.
No, ono je to vlastně jednoduchý.
Letadlo v trupu nese přibližně 6 tun vody, kterou pak najednou „vyšplíchne“ na hořící budovu.
Kdyby těchhle 6 tun vody narazilo do rozžhavené a narušené konstrukce katedrály, váha a náraz by katedrálu doslova rozstřelily – tlak by zboural klenby a stěny by se rozletěly do stran.
V tomhle případě bylo postupné ochlazování jedinou možnou variantou.
Nakonec vydržela!
A to to v osm hodin večer vůbec nevypadalo dobře.
Velitel zásahu se obával, že by mohlo dojít ke zřícení celé katedrály.
Nařídil, aby se přestal hasit krov (který už se beztak zachránit nedal) a začaly se ochlazovat severní věže, ve kterých se nacházejí zvony.
Kdyby totiž došlo ke zřícení dřevěných stolic, které drží zvony, ty by spadly a jejich vahou by následně došlo i ke zřícení věží a možná i celé katedrály (domino efekt umí bejt svině).
Tahle taktika se vyplatila. Věže vydržely.
Bilance po požáru – Les kompletně lehl popelem. S ohledem na to, jaký v tý době ještě rostly stromy a co to muselo být za dřevo, mi to přijde jako největší ztráta. Zřítila se sanktusová věž (rekonstrukce z 19. století, ale jednalo se o ikonickou část Notre Dame), olověná střecha natekla do katedrály. Kamenné klenby vlivem vysokých teplot a následného ochlazení popraskaly. Kromě hlavní vitráže v severní fasádě oheň poškodil všechny menší okna a olověné proužky, které drží sklíčka na místě. Varhany s dechberoucím počtem 8000 píšťal (jedná se o největší varhany ve Francii) nejvíce poškodil olověný prach – varhany se musely rozebrat a píšťalu po píšťale vyčistit.
Zajímavostí je kohout ze sanktusové věže – jen lehce pomačkaného ho našli při prohledávání trosek. V kohoutovi se nacházejí ostatky svatých, které tenhle ohnivý let přežily taky.
Sečteno, podtrženo
Určitě vás ještě zajímá, kolik tahle katastrofa stála.
Materiální škody ihned po požáru se odhadovaly někde mezi 150 až 300 miliony eur. Ale mluvíme pouze o materiálu, nikoliv o historické a kulturní hodnotě, ta je pro budovu takového stáří nevyčíslitelná.
Celkové náklady na rekonstrukci se odhadují na cca 850 milionů eur.
Říkáte si, že to si Francie musela sáhnout hluboko do kapsy?
Kdeže! Na rekonstrukci katedrály se téměř kompletně (846 milionů eur) složili dárci ze 150 zemí z celého světa. Velkými částkami přispěli i francouzští miliardáři (majitelé značek jako Louis Vuitton, Gucci nebo L’oreal), Francie tak v poměru k celé částce zaplatila opravdu jen „drobný“.
Oslím můstkem se vracíme k mojí dřívější otázce – opravdu byla potřeba miliarda eur a zničená kulturní památka? Nestačilo by jen nacpat pár milionů eur do kvalitního požárního zabezpečení objektu? Možná by to bylo ve výsledku míň peněz, než které musel stát „doplatit“ do plné ceny za rekonstrukci katedrály.
Pár slov závěrem
Pokud mohu soudit ze svého průzkumu, požár katedrály zvládli hasiči a všechny nasazené síly skvěle.
Příčina požáru zůstává do dnešních dní tak trochu nejasná – vyšetřovatelé objevili stopy po elektrickém zkratu právě někde pod sanktusovou věží. Riziko dočasných a mnohdy ne úplně kvalitně provedených elektroinstalací při rekonstrukcích je fakt vysoký. Zároveň se všude na stavbě povalovaly nedopalky od cigaret. Co přesně „sfouklo“ Les, se nejspíš nedozvíme, lidský faktor hrál ale při tomhle požáru nezanedbatelnou roli.
A ještě jedna malá off topic vsuvka – pokud by vás zajímalo nakouknout trochu důkladněji do života stromů, moc doporučuju knihu Tajný život stromů. Dozvíte se spoustu zajímavostí a možná začnete na tyhle němý svědky světových dějin nahlížet jinak než jen jako na spotřební zboží…
Tak co, líbil se vám dnešní článek? Dozvěděli jste se tu něco nového?
Mějte se krásně a zase někdy příště!
Terez
Dobrý článek, pěkně to shrnuté. Nevěděl jsem o tom „Lesu“ ani o tom falešném poplachu — ty 23 minuty skutečně všechno změnily. Jen mě napadá, jestli by moderní detekce a lepší značení ústředny dnes něco takového už zastavily.