![]() |
| zdroj: flickr.com (Elliot Brown) |
![]() |
| zdroj: flickr.com (Louis) |
![]() |
| zdroj: flickr.com (Elliot Brown) |
![]() |
| zdroj: flickr.com (Louis) |
![]() |
| Hotel Thermal |
![]() |
| Karlovarské vřídlo |
Začínalo být docela teplo. Po promenádě jsme se vydali směrem k vřídlu, kolonádě a i našim promítacím sálům. Potkáváme Nespresso bar, ale z papírových kelímků se nám kafe moc pít nechce. Pokračujeme dál, já se stavuju na informacích pro pohledy a známky (ahoj, Nějn) a už jsme u vřídla. Projdeme budovu a zjišťujeme, že můžeme na prohlídku podzemí vřídla. Nu, proč ne? Kupujeme lístky na 11.hodinu a jdeme ještě courat. U vřídla kupujeme horkou oplatku (protože bez ní by to nebyly Vary) a jdeme směrem k domu České televize. Tam pokoukáme, politujeme ty chudáky, co se ve vedru promenují v plyšových převlecích a mažeme zpátky k vřídlu.
![]() |
| Procházka korytem řeky |
A pak přišel hlad. Po půl dvanáctý jsme mazali k Vodafone Parku, kde jsme objevili přívěs s burgrama. Objednali jsme si a po nás se přihnal zástup lidí. Prostě štěstí. Burgery byl výborný a s klidným srdcem je doporučím znova, pokud na KVIFF budou. Za cenu cca 145 korun velká paráda. Burger, hranolky, dva dipy, k tomu ještě koupit točenou kofolu a bylo nám blaze.
![]() |
| Mňam burger |
Po obědě ale nastal čas na filmy! Hurá do kina/divadla! Jako první jsme vyšplhali na kopec nad Městské divadlo do divadla Husovka na film Vlna vs. břeh. Při příchodu jsme zjistili, že z druhé strany je „přilepená“ restaurace/kavárna Bokovka, o které Cuketka psal. Shodli jsme se, že sem zajdeme na kávu. A aby toho nebylo málo, měli tu Naše maso!
Film byl fajn, ale dost náročný na koukání. Pojednával o autorech tzv. Slovenské nové vlny. Rozhodně to bylo zajímavý, ta tvorba má něco do sebe, ale jednotlivé záběry byly dost krátké, myšlenky často nedokončené a výsledek byl lehce zmatený. Ale nahlédnout pod pokličku tvůrců tohohle hnutí bylo super, ty fotky mají duši a nápad a to já oceňuju.
Po filmu Bokovka. Nezklamala. Nespresso konečně ve správném množství, k tomu domácí jahody se šlehačkou a karafa vody. Uvnitř příjemný chládek, přeci jen půl metrové zdi mají něco do sebe. Po rychlé kafe pauze směr další film.
![]() |
| takovou uličkou se dostanete k divadlu Husovka 😉 |
Tentokrát jsme zamířili do Městského divadla na film Nebeští nomádi. Příběh rodiny, která stále žije podle starých tradic v jurtě v horách v Kyrgystánu, byl neskutečný. Tady se naopak na délce záběrů nešetřilo, člověk měl dost času nasát atmosféru. Jazyk nomádů dokresloval už tak dokonalou scenérii a vcelku jednoduchý příběh o pokroku, lpění na tradicích, vzdělání, lásce a starých příbězích dostal zcela nový rozměr. Poslední záběr mi vehnal slzy do očí a ještě dlouho ve mně zanechal ten zvláštní pocit..
Divadlo jsme museli opustit a vydali jsme se na zmrzlinu opět k Vodafonu. Jogurtová s karamelem a jahodama neměla chybu. Chvíli jsme pochodili kolem vřídla a zamířili jsme do divadla na poslední film. Jako poslední jsme vybrali film Cesta do Říma s českým poměrně hvězdným obsazením pod taktovkou polského režiséra Tomasze Mielnika.
![]() |
| Městské divadlo Karlovy Vary |
Začátek byl super. Fakt. Smála jsem se tomu zvláštnímu hlídači v galerii, bavila mě kamera, osekaný dialogy, femme fatale Berenika. Ale s přibývajícími minutami film vláčněl, zamotávali jsme se do příběhů jednotlivých osob, které zlodějíček na své cestě potkával a posledních 20 minut filmu už bylo jedno velký COŽE. Konec mě zklamal hodně a odcházela jsem z kina otrávená. Když jsme to pak rozebírali, říkám: „Já měla pocit, jak kdyby to byla parodie na film.“ A všichni mi dali za pravdu. Takže asi tak.
Po cestě do Říma nám docela vyhládlo, takže jsme se vydali zpátky k hotelu Thermal. Zkusili jsme dvě restaurace, ale v devět zavíraly, takže jsme měli smůlu. Tohle je pro mě hodně nepochopitelný, proč restaurace v průběhu KVIFF zavírají málem před setměním. Nakonec jsme si dali nějaký smažený prasečiny přímo před Thermalem, koupili jsme si pivo Lobkowitz, který po celodenním horku bodlo a bylo nám blaze.
Před odchodem na vlak jsme rychle blejskli poslední fotky na Instax, na mobil a jelo se domů. Vlaky nikterak posílený nebyly, takže jsme vyjeli do Chebu posledním osobákem ve 22:22, v Chebu jsme byli o půl dvanácté.
![]() |
| Dřevěná kolonáda, dokonalost |
Dojmů jsme si přivezli spousty. Na jeden den být součástí toho všeho je super. A pro mě je to popravdě naprosto dostačující. Byla jsem ráda, když jsem večer vlezla pod sprchu a do svý postele a nemusela do noci poslouchat opilý filmový nadšence ve stanovém městečku.
Na kolik nás KVIFF vyšel?
– hnusný kafe 38 Kč/ břečka
– Radler 69 Kč/ 0,5l (fakt!)
– Vstup do vřídla 90 Kč/ 30 min
– Oplatka 9 Kč/ ks (!!)
– Burger 145 Kč/ burger, hranolky, dipy (mňam)
– Točená kofola 30 Kč/ 0,5l
– dobrý kafe 45 Kč/ espresso
– jahody se šlehačkou 97 Kč/ mini miska (uf)
– frozen jogurt 50 Kč/ ks
– jídlo u Thermalu – cca za stovku se člověk bohatě najedl
– Pivo Lobkowitz – 40 Kč/ 0,5l normál nebo 0,4l speciál
Shrnutí. Jet na jeden den je super. Nešetřili jsme a užili jsme si to se vším všudy. Filmů bychom mohli vidět i víc, stačilo by chtít. Karlovy Vary jsou nádherný město a rozhodně stojí za to je navštívit, nejen v průběhu festivalu. Ten tomu ale dodá punc výjimečnosti a vy si prostě připadáte jinak 🙂 Doufám, že tu najdete informace, který se vám budou třeba příští rok hodit 😉 Díky, Vary, snad zase za rok!
P.S.: Jsem slibovala celebrity a nakonec kulový! Potkali jsme či viděli následující osobnosti – Jirka Macháček, Táňa Vilhelmová, Miroslav Donutil, Dan Bárta, Jitka Čvančarová s manželem, Berenika Kohoutová. Na nikoho dalšího už si nevzpomínám a nebo se dobře maskoval 😉
Takže co jsem se od Architekta v posledních pár týdnech dozvěděla?
Sobota 13.6.2015, můj první opravdovej Cheat Day
![]() |
| zdroj: flickr.com (stu_spivack) |
T: „Hele, jednou jsem četla, že chlapi mají rádi, když ženský jedí rukama, když se nestydí si jídlo užít. Co je na tom pravdy?“
A: „Prosimtě, kam ty na tyhle věci chodíš?“
T: „No do těch našich ženských časopisů.“
A: „Tak jasně, že se nám to líbí.“
T: „No a proč? To je to fakt tak sexy, když vezmu kuřecí nohu do ruky a zakousnu se do ní?“
T: „Aha?“
A: „No že se nebude bát na něj sáhnout!“
Poučení: Pokud nechcete vypadat jako frigidy, jezte rukama 😉
Neděle, 14.6.2015, na návštěvě u Mošny
Sedíme na nádherný terásce v Kryštofáku, koukáme do lesa a užíváme si pěkný dopoledne u Mošny. Jako správná hostitelka i upekla.
M: „Dáte si koláč? Je z celozrnný mouky, třtinovýho cukru, se zakysankou, jahodama a mangem!“
T: „Já nemůžu, zase až v sobotu.“
A: „Já si dám, díky.“
M: „Tak co, jak ti chutná?“
A: „Je moc dobrej, díky.“
M: „No já myslim, že se mi moc nepoved.“
A: „Podívej, s koláčem je to jako se sexem. I ten nejhorší je vlastně docela dobrej.“
Poučení: Špatnej sex, taky sex. (Minimálně pro chlapa.)
Sobota, 4.7.2015, KVIFF
Vedro by se dalo krájet. Nad ulicí se tetelí horký vzduch. Všem nám po zádech sjíždějí kapky potu. Každý menší stín vítáme s nadšením.
Procházíme kolem domu České televize. Kromě pouštění spotů z uplynulých festivalů se kolem domu pohybují i známé postavičky z televize.
Já: „Jů, hele, Jů a Hele! Ale do těch obleků by mě v tomhle teda nikdo nedostal.“
A: „Jů a Hele, zpocený prdele…“
Poučení: Jsou věci, který si radši nedomýšlejte.
Co jste se dozvěděly zajímavýho od svých drahých poloviček vy? Podělte se 🙂
Víkend netrpělivě očekávající Terez
![]() |
| přímý přenos z Varů 🙂 |
Takže ano, tohle je jednoznačně super řešení, jak získat lístky na filmy, na které chcete. Nevýhoda je, že si na to musíte vzít volno. Ale šance získat lístek je vysoká. Navíc, dva dny dopředu se prodávají lístky opravdu jen první den předprodeje, zbytek festivalu už kupujete lístky jen na další den. Existují spousty možností, jak jinak se na filmy dostat, FP vám hodně pomůžou. Jen namátkou, hodinu před představením se ruší všechny nevyzvednuté rezervace, 5 minut před představením zaniká nárok na zhlédnutí i lidem se vstupenkou, před kinem je prostor pro lidi s FP, které v případě volných míst pustí dovnitř. Na hlavní pokladně lze sehnat vrácené vstupenky atd. Rozhodně pohledejte, na spoustě blozích se dozvíte víc o systému. My to měli jednoduchý, stačilo se včas dostavit do sálu.
V pátek už jsem vyrážela dřív z práce vstříc něčemu novému a těšila se jak na svoje první Vánoce 🙂 Jen ti vodáci (namol, slizký a vtíravý jak Alpa) mi trochu kazili jinak oblíbený cestování vlakem.
A jak probíhal náš jednodenní výlet do Varů (a taky do Varu)? Jak jsme se popasovali s vedrem, hladem a volným časem? To vám povím zase příště, v pokračování tohohle víkendového dobrodružství. Stay tuned!
Vaše Terez ve varu už dávno doma z Varů
![]() |
| Lars Kepler – Stalker |
Pamatujete na psychologa se specializací na hypnózu z prvního dílu Hypnotizér? Erik Maria Bark se stane opět důležitou postavou v zatím posledním a nejnovějším díle autorského dua Kepler. Na scénu se kromě něj vrací i Joona Linna, který po smrti zákeřného Jurka Waltera zmizel z povrchu zemského (omlouvám se za spoiler, ale tenhle snad tolik nebolel).
| Petr Novák – Jak pálit a neukládat |
Už jsem tu jednou zmínila, že nejsem žádná modelka. A tuhle knihu jsem si koupila proto, že mě zajímal pohled laika na celou problematiku hubnutí a ne/úspěchů. On sám hodně dlouho bojoval s váhou a nakonec shodil cca 25 kg, což je úžasný! A na týhle strastiplný cestě se začal o hubnutí zajímat, ale především z pohledu hormonů a procesů, které se v těle dějí. Takže rozhodně od toho nečekejte žádný přesný jídelníčky, doporučování celozrnného pečiva a mazání medu kolem huby.
![]() |
| Cecelia Ahern – S láskou Rosie |
Tohle je kniha, u který si v průběhu čtení několikrát zaklepete na hlavu a hlavním hrdinům byste nejradši věnovali políček, aby se konečně probrali. Jasně, skončí to happy endem, ale po jak dlouhý době..
![]() |
| Joakim Zander – Plavec |
Cha, podchytila jsem si tuhle knihu v knihovně, jen co ji zařadili do databáze a během chvíle už na mě čekala! Miluju naši knihovnu 😉
![]() |
| Matthew Sedgwick – Já nejsem neviditelná |
Mám pocit, že v dětském oddělení naší knihovny mě brzy budou znát i křestním jménem. Prostě si asi vybírám zvláštní tituly (a nebo tituly pro děti?).
No, uf. Tentokrát 6 knih a další dvě přečtené už čekají na čtvrté pokračování mojí rubriky. A těch nepřečtených je mnohem víc 🙂
Mějte se blaze!
Terez
![]() |
| Lilkové rolky s kozím sýrem |
![]() |
| Filírovaný pupek s grilovanou bramborou |
![]() |
| Grilovaná hruška |
Už je to tak, začínáme spolu bydlet. Sice Architekt pořád pracuje v Chebu, ale jezdí za mnou na prodloužený víkend a pracuje odtud, takže si nestěžuju. Přijel za mnou (nebo bych možná měla říkat, že přijel domů) zase minulou středu. A já si poslední dny připadám, jako bych ho znala pár týdnů a byla opilá láskou. A jak to dělám, že se mě to pořád drží (a podle Architektova chování nejen mě)?
![]() |
| zdroj: flickr.com (Yanni Raftakis) |
Když jsme se poznali, nebyl Architekt zrovna, řekněme, tělesný typ. Ono chlapi asi nejsou vychováváni s tím, že se hodně mazlí s mámou 🙂 Maj to jinak než my holky. Na začátku jsem s tím trochu bojovala, ale postupem času se všechno začalo měnit. Dneska je spíš nezvyk, když se nedotýkáme. Ať už rukou, nebo jen boky. Máme rádi dotyk toho druhého, vzájemnou blízkost. Architekt mě často hladí ve vlasech, po ruce a občas mi ve městě hrábne na zadek (hudruju, ale ve skutečnosti mi to lichotí 😉 a navíc mu to pak stejnou mincí oplatím ).
![]() |
| zdroj: flickr.com (Dr. Wendy Longo) |
![]() |
| zdroj: flickr.com (Ben Smith) |
Z posledních pár týdnů by řidiči, kteří nás potkají na silnici, mohli soudit, že si asi Bohnice vyjely na výlet. Oba dva pusu od ucha k uchu, vysmátý jak leča a zářící jak sluníčka. Jo, Architekt má ten neskutečnej dar umět mě rozesmát až k slzám. A já jsem mu za to vážně vděčná, protože smích je ten nejlepší lék, tím spíš, když se směje on se mnou.
Vzpomínám si, že když jsme spolu začínali chodit, jednou mi říká: „Vědělas, že když dáš nohy nahoru a začneš se smát, že nejde přestat? “ To bych nebyla já, abych to nezkusila a on, aby se ke mně nepřidal. A tak jsme leželi v posteli, nohy opřený o stěnu, a smáli jsme se na celej strahovskej pokoj 🙂
Pryč jsou doby, kdy se dva ani na veřejnosti nepolíbili. I když, zcela upřímně, důlní průzkumníci na ulici mě taky zrovna netankujou…:-D A tak se nebudu stydět za to, že TO mám ráda.
Mezi námi děvčaty, když na TO máte kvalitního partnera, tak se vám TO musí líbit vždycky. A jestli máte pocit, že vám to v posteli na začátku neklape? Jéžiš, žádnej učenej z nebe nespad. Ono to nejde honem honem naladit se na stejnou vlnu a předvádět maratonský výkony a nekončící vyvrcholení. Jasně, určitě se najdou výjimky, který to mají na „první dobrou“, ale spíš převládají ti, co se musí sladit (ale ladit něco 10 let taky není normální!). U nás (tím myslím v naší skvělý posteli) je to den ode dne lepší a kvalitnější. Známost na jednu noc je možná fajn, ale kvalita je o důkladném poznávání toho druhého 😉
Řekla bych, že při delším přemýšlení bych se rozpomněla na spousty dalších věcí, co zaručují to, že jsme spokojená, ale tyhle jsou ty nejdůležitější. A vždycky, když se čertím, snažím se alespoň jednu z nich vybavit a hned se zlobím o trochu míň 😉
A co vy, jaký je váš recept na rodinné štěstí? Co ve vás rozdmýchává lásku a štěstí?
Terez
![]() |
| zdroj: flickr.com (garlandcannon) |
![]() |
| zdroj: flickr.com (Michael Button) |
Ale za tu babči pochvalu to teda stálo! Prej se jí to moc líbí a v tom případě jsem i já spokojená. Připisuju si malé bezvýznamné plus, které bude při první možné příležitosti smazáno a nahrazeno deseti černými puntíky (jsme prostě hajzli).
A teď mi na ně prší a všechna ta rozkvetlá krása půjde do…kytek.
Krásný víkend všem!
Terez